Cage The ElephantV dnešní době je takřka nemožné seznámit se s kapelou, která by posluchačům něco nepřipomínala, byť jen vzdáleně. Některé formace ještě nemají na kontě ani jedno album, ale už se ví, že jejich hudba čerpá z té a oné doby a že se příliš podobají tomu či onomu interpretovi. Letmá zmínka o legendární kapele může zcela jistě pomoci, avšak přílišné srovnávání může mít také negativní dopad; lidé si mohou nováčky zaškatulkovat jako ne příliš povedený klon něčeho, co už tu dávno bylo a sdělat ze sebe takovou nálepku je poté nesmírně těžké.
Americká rocková kapela Cage The Elephant patří do skupiny, která se již od úplných počátků setkávala s všemožnými i nemožnými konfrontacemi. Pokud byste si dali tu práci a vepsali jejich název do vyhledávače, během okamžiku se dozvíte, že tihle mladíci znějí například jako Pixies, Nirvana, Beck či dokonce Rolling Stones.
Kapela, jejíž osu tvoří bratři Matt a Brad Shultzovi na sebe poprvé strhla pozornost singlem Ain't No Rest for the Wicked, který roku 2008 způsobil, co se alespoň zájmu týče, malé zemětřesení. Do té doby neznámý, teprve 2 roky fungující projekt se díky této písni stal velice žádaným zbožím. Jejich eponymní debut obdržel mnoho pozitivních recenzí a do letošního ledna se ho jen v USA prodalo velice slušných 400 tisíc kusů. Se vzrůstajícím zájmem se takřka přímou úměrou zvyšuje také očekávání a tak tedy nebylo divu, že fanoušci i kritici začali horlivě vyhlížet další nahrávku.
Cage The Elephant - Ain't No Rest For The Wicked (vimeo.com)
Mezitím se však členové kapely za účelem tvoření nových písní uchýlili na dva roky do Anglie. Celkově nashromáždili osmdesát náčrtů skladeb, z nichž se však na výslednou nahrávku neprobojovala ani jedna. Kytarista Brad Schultz tuhle neobvyklou situaci okomentoval s tím, že z písní nevyzařovalo nic speciálního.
A tak se tedy kapela s prázdnou vrátila zpět do rodného Kentucky, kde si na dva týdny pronajali chatu a při poslouchání kapel jako jsou Pixies či Butthole Surfers začali znovu od píky. Dvoutýdenní izolace však přinesla své ovoce a kapela dala dohromady dvanáct kousků, ze kterých inspirace pozdními osmdesátkami doslova pryští.
Zvuk novinky Thank You, Happy Birthday se i díky tomuto faktu jeví velice syrově a obdiv k mnoho let mrtvému, i když stále populárnímu stylu grunge je nepopiratelný. Zdaleka nejdivočejší skladbou je Sabertooth Tiger, která ukřičenými kytarami a zpěvem připomínajícím mladá léta Franka Blacka odkrývá tu nejtvrdší tvář Cage The Elephant. Na albu se ale samozřejmě dočkáme i jemných, melodických věcí jako je kupříkladu singl Shake Me Down či chytlavá pocta domovině Kurta Cobaina s názvem Aberdeen.
Cage The Elephant - Shake Me Down (vimeo.com)
Odklon od popovějšího a masám přístupnějšího zvuku se však někde prokázat musel a ačkoliv recenze na nové album znovu vykazují vysoká čísla, fanoušci již změnu tolik neocenili. Bude jistě zajímavé sledovat, jakým směrem se Cage The Elephant vydají a zdali risknou zajít v oné syrovosti ještě o krůček dále.
