Makak je poměrně čerstvá věc. Existuje od léta roku 2012, kdy s violoncellistkou Kateřinou Koutnou hrál ještě Tomáš Bayer (Narcotic Fields, Havárna) a šaman Slunko (Havárna), přičemž to tehdy bylo víceméně improvizační těleso. Sólovým projektem se Makak stal v roce 2014. Na vizuální složce se podílí výtvarnice a VJka Anna Balážová.
„Pomocí Makaka se snažím lidem předat něco ze sebe, ze svého vnitřního vesmíru. Obzvláště v audiovizuálním provedení skladeb mám pocit, že se to snad i daří,“ říká Kateřina, která svůj projekt popisuje jako ambient s trochou minimalismu a někdy (elektronické) písničkářství říznuté moderní klasikou.
Makak sbírá nápady všude, kudy chodí. Na otázku, co považuje za svůj největší zdroj inspirace, odpovídá velmi široce: „Zastavení se, myšlenka. Usínání. Tma a ticho před spaním. Samota i rodina. Rostliny. Daleké světy, které toužím navštívit, i domov. Velkým zdrojem inspirace pro mne bylo mateřství, porod a přijetí nové životní role ‘matky‘. Inspiruje mne zvuk. Možnosti nástrojů. Jen tak si sednout a zahrát si na cello. Vyzkoušet, co která krabička dovede. Spolupráce. Komunikace.“
Novinkou posledních měsíců je Makak akustikus, což je „kapela, která je schopna fungovat zcela bez elektřiny a bez všech zlepšováků a krabiček.“ Kateřinino violoncello doprovází Jan Kopecký na mandolínu, Martin Švarc na kytaru a Albert Novák na housle.
Koncertování s violoncellem totiž není dvakrát pohodlná věc. Podle Kateřininých slov je cello dost vrtkavý nástroj, kterému vadí vlhko i změny teplot. „Pro jeho využití na živé hraní s elektronikou potřebujete hodně kvalitní snímač anebo cello elektrické, což já si jako obyčejná matka nemůžu dovolit a raději využívám samply a při performanci se soustředím na zpěv.“ I to je jeden z důvodů, proč se zrodil Makak akustikus.
Docela novým projektem, kde můžete Kateřinu Koutnou také slyšet, je Salvia. Tam spolupracuje s Veronikou Vlkovou, s níž ji už dříve pojilo hostování v TeVe (EP Kolea, 2013). Veroniku kromě toho můžete znát jako Floexovu dvorní výtvarnici. Salvia se inspiruje nespoutanými živly (viz skladby Kameny, Peklo, Voda a Světlo), stejně jako Makak je emotivní, neagresivní a využívá jednoduché kompoziční postupy.
„Makak je žánrově více vyhraněný, bližší písňové formě, méně noisový, s vidinou jasně dané kompozice. Salvia se naopak nebojí extrémnějších poloh, více využívá fieldrecordingu i nezvyklých nástrojů, hudba je z velké části improvizace vystavěná na základě naší bezeslovné komunikace s Veronikou,“ vyjmenovává Kateřina.
Kromě toho Kateřina hrála taky s olomouckými Hope Astronaut, její violoncello uslyšíte na nahrávce Someone’s Missing (2013). „Na pokraji kómatu se ještě zmítá bizarní zábavová kapela Akne auf der Stirn, u které všichni trochu doufáme, že se letos rozpadne,“ dodává.
Makak, dítě a botanická zahrada
Zatím jedinou vydanou nahrávkou je EP Stromy (2014), které vyšlo na kazetě. Muzikantka si ve čtyřech skladbách hraje se spoustou nástrojů a „nástrojů“, tvoří zvukové koláže pomocí cella, citery, xylofonu, ale taky zvonků, lavoru nebo vany. „Teď jsem si vyrobila moc příjemný kopák zefektováním svého hlasu, už se těším, až ho použiju.“ Samply si nahrává třeba i na chatě nebo v lese.
Kateřina přiznává, že elektronika ji láká už dlouho, ale nějakou dobu trvalo, než přišla na to, odkud začít. „Už od prvního ročníku na hudební vědě jsem raději než do orchestru chodila hrát s divnými, alternativními hudebníky a naslouchala jsem noisovým večerům v Boru.“ To, že propojení smyčců s elektronikou je možné a že se z toho dají vyčarovat zajímavé věci, by mohly potvrdit i její oblíbenkyně Colleen a Hildur Guðnadóttir.
Ten hlavní zlom přineslo už zmiňované narození dcery. „Když jsem pak coby čerstvá matka musela sedět po večerech doma, rozhodla jsem se, že ten čas musím nějak využít. Začala jsem si nahrávat zvuky naší domácnosti, violoncello a zpěvy. Naučila jsem se základní práci s hudebním softwarem a při odpoledních procházkách s kočárkem jsem pak vždy zašla k botanické zahradě v Brně na Veveří, okukovala rostliny a v hlavě skládala EP Stromy.“
Vzniklo z toho necelých pětadvacet minut zasněné, dost seversky laděné hudby, která nejlépe vynikne, pokud si ji pustíte v úplném klidu, ve zšeřelém pokoji osvíceném jen jedinou lampičkou v rohu a pokud odhodíte veškerou práci a necháte se pohltit hrabivými větvemi sekvojí a rododendronů.
Makak a výměnný obchod
Kromě vydařeného obsahu kazety i designu jejího obalu stojí za zmínku taky to, jak se Stromy dostávají do rukou posluchačů. Makak totiž jde ještě dál než v současnosti oblíbená koncepce „name your price“. Kazeta totiž není primárně prodejná, nýbrž směnitelná. „Ráda obcházím peněžní systém a směňuju věci,“ vysvětluje. „Člověku by neměla být odepřena hudba (nebo umění obecně) jen proto, že nemá peníze. Prostě mi přišlo jednodušší vyměnit kazetu rovnou za oblečení pro dceru a jídlo, než vybírat po lidech padesátikoruny.“
Za kazety si tak muzikantka vydělala třeba dětské oblečky, čtyřicet domácích vajec, knihy, brož, náušnice, zavařeninu nebo kváskový chleba. A možná že nezůstane jen u výměny kazet: „Napadlo mě taky, že bych hrála výměnné koncerty. Takže jestli máte někdo navíc pekárnu chleba nebo sušičku na ovoce nebo odšťavňovač, přihoďte cesťák a můžeme se domluvit.“ Takže kdo přijímá výzvu?
Jestli jsme vás článkem navnadili a rádi byste si Kateřinin koncert vyzkoušeli na vlastní uši, ovšem přebytečný odšťavňovač doma zrovna nemáte, jsou i jiné možnosti. Dobré zprávy máme hlavně pro brněnské – 26. dubna se ve Staré pekárně představí Makak akustikus, 28. dubna pak v Kině Art Makak AV performance.
