Faerské ostrovy, ležící na půl cesty mezi Norskem a Islandem, lze považovat za jakéhosi malého bratra obou dvou těchto zemí. Jak rázem krajiny a počasí, tak lidmi a hudbou, která tam vzniká. Ano, i malinké ostrůvky, kde žije sotva 50 tisíc lidí, produkují svou hudební scénu, která dýchá především v hlavním městě Tórshávnu. Nejvýraznějším představitelem faerské alternativy je pak Liggjas Olsen alias Frostfelt.
Mašinky, syntezátory, melancholie. To jsou tři stěžejní prvky, na kterých Frostfelt staví své ponuré smutnění, k nimž navrch přidává ozvěnami modelovaný, nakřáple ztrápený zpěv. Jak ukazuje jeho nejnovější singl Undone, pohybuje se někde na pomezí Radiohead v období Kid A a islandskou elektronikou, reprezentovanou například Low Roar. Něžná romantika a severská deprese v jednom. Stačí zavřít oči a ponořit se do smyček a zvukové mlhy, v níž se člověk lehce ztratí a zapomene, tudíž si ani neuvědomí, že Frostfelt poměrně značně opisuje. Ono se to lehce promíjí, když se člověk zamyslí, na jakém místě tato hudba vzniká. Genius loci > originalita. A není důvod se za to stydět.
