Lebanon patří k těm kapelám, které mnohem radši hrají než nahrávají. Proto mají na svém kontě mnohonásobně více koncertů než skladeb na svém debutovém eponymním EP Лебанон. A proto je to stále „kapela, o které nikdo nic neví“. Minimálně ne ti, kteří upřednostňují svět médií před kluby.
Jsou čtyři, s rusky zpívající ženou za mikrofonem. Jsou z Olomouce. Bystřejší najdou mezi členy pohrobka jisté (dnes reinkarnované) olomoucké kovbojské sebranky. A ti, kdo měli tu čest naživo, nejspíš ještě dnes zašívají popraskané ušní bubínky.
Zvukový bordel uchovávají Lebanon i na prvním épečku a předně pak na vrcholovém, desetiminutovém opusu Aleppo. Omamně zacyklená skladba, antimelodická, zato uhrančivě pohlcující, v sobě skrývá řízený noisový chaos, podivně šamanské vokály, nepříjemně ostré elektronické bodliny a neustále probublávající zlo, které jen na chvíli nekontrolovaně vybuchne naplno. Schýza jako v ulicích napospas zanechaného města. Techno v momentu rozkladu.
