Ke kořenům folkové hudby. Country bez špetky vzletného kovbojského hopsání. Nerad bych brněnskému písničkáři Martinu Binderovi přisoudil nálepku, kterou už nikdy nesundá, ale asociací na Johnnyho Cashe se nelze zbavit. Hlas nakřáplý a sahající hluboko do barytonu i otevřených ran, akustická kytara, nepřeslazená romantika a „vyčerpané srdce“ dokořán, man in black v půlce dvacítky. K vyřčené otázce (Why?) odpověď nepřichází. Binder se řečnicky topí v sobě samém, uprostřed noci, bez svědků.
Debutové EP End of the Line vyšlo před pár dny. Šest skladeb napovídá, že se zjevil hudebník, který osekává formu na kost a v jednoduchosti nachází klíč k tomu, aby zaujal početnější publikum.
