Když padne chmurná noc a seběhnou se poslední mžitky z Náplavky a Žižkova, rozezní se Orient, pražské trio, které mrazivě hladí po zádech zadumané nespavce za zapršeným oknem. Temnota, elektronika, nenápadná kytara, hlas, který bolí, intenzita, která svazuje.
„We want to be alone / We are alone,“ zakřičí zoufale a zastřeně hlas po úvodním znepokojivém intru a společně s chrámově rozezněnou syntezátorovou ozvěnou začne našeptávat všem osamělým. Chladně klapavý beat se pomalu vynořuje z pozadí a naznačuje, že brzy se budou rány otevírat mnohem více. Elektronická vřava, která se zničehonic rozprostře a projede celým tělem, přiková a ani opětovné zklidnění už napětí nepovolí. Řezavé výkřiky a zneklidňující zvukové záchvěvy udrží nepokojnou, světobolnou atmosféru až do konce.
Orient, toho času vyslavší pouhé dvě skladby a jeden remix, prodlužuje osu české potemnělé elektroniky a pohybuje se za linií, před níž se zastavili třeba Deaths či VR/Nobody.
