Laptop (anti-)pop šmrncnutý bezpatkovým emo bez černých linek v očích, niterné boly a plačky v rozverných samplech. Tomáš Tkáč se vyloupl zničehonic a nabízí soundtrack pro outsidery, kteří se neutápějí ve vlastní sebelítosti, ale dokáží ve svých srdcebolech najít i trochu cynismu a ironie.
Titulní skladba debutové desky Povídej říkej mluv je zrnící baladou i romancí cizince v metropoli, která se v polovině zlomí do krvavého tance s pelášícím beatem a vzdor své dosti osobní tematice skončí velkolepým (samozřejmě na poměry možností laptopového kutilství) aranžmá. Tak trochu s dikcí Kyšperského Tomáš Tkáč zabaluje slova do variací, kterými znejišťuje podobně jako Šampón z Prodavače. Na kolik je to chytře a důvtipně zjednodušená výpověď a na kolik už banální a hloupá rýmovačka?
Jednoznačná odpověď neexistuje a v ambivalentních emocích a dojmech se člověk bude pohybovat od začátku do konce. Což není výtka jako spíše náznak toho, že s Povídej říkej mluv nuda a černobílé vidění světa nehrozí.
