Málokterý z československých hudebníků má ambice i vůli prorazit v zahraničí. Překážek je mnoho: od jazykové bariéry až k nedostatečné podpoře ze stran státu a institucí, ve kterých se nemůžeme poměřovat se západními zeměmi. Skandinávie, Německo, Francie či například země Beneluxu vnímají kulturu jako důležité odvětví národní ekonomiky a od toho se také odvíjí celková strategie podpory i financování. Tento přístup je u nás zatím spíše sci-fi.
Nyní se mi zdá, že k nadnárodnímu úspěchu má správným směrem nakročeno slovenský producent FVLCRVM, vlastním jménem Pišta Kralovič. Multižánrové EP attentioncore loni vyšlo pod hlavičkou prestižního labelu Mom, I made it! (sublabel vídeňského Universal Music), což se u domácích tvůrců vidí spíše výjimečně. Letos přichází jeho vinylová edice. Pro mě FVLCVRVM reprezentuje novou generaci producentů, mezi které bych zařadil Iglooghosta, Mura Masu nebo nedávno zesnulou Sophii. Ti v minulých letech doma prakticky „na koleni“ stvořili nový, futuristický zvuk – to vše s mnohem skromnější technikou, než jakou mají k dispozici velká studia. Zároveň se nikdy nebáli eklekticky kombinovat všechny myslitelné žánry a jsou příslibem toho, že hranice hudby se dají neustále posunovat.
FVLCRVM od třinácti let hrál v gospelové kapele, později se stal frontmanem indie popové formace NVMERI. Svoji žánrovou nevyhraněnost stvrdil předloni spoluprací s rapperem Ideou z labelu Ty Nikdy, kterému v roce 2019 produkoval téměř celou desku Tempo a poté s ním jel na turné jako DJ. Loni se ještě před prvním březnovým lockdownem stihl objevit na významných evropských showcase festivalech jako je nizozemský Eurosonic nebo slovinský Ment.Vinyl attentioncore obsahuje celkem šest tracků, oproti digitálnímu EP přidává navíc píseň se zpěvačkou Elou Tolstoy. Celou nahrávku otevírají jemné synťáky dance popové Bad Blood, která – ač hudebně působí spíše něžně – je o toxicitě internetových diskuzí a propasti, kterou mezi námi digitální média vytvářejí a prohlubují („There's no space for common ground“). Ostatně také obal desky, termografický obraz člověka napojeného – ústy i brýlemi s virtuální realitou – na externí systém, odkazuje k dystopickým sci-fi jako Matrix. Vzdálenou budoucnost vyobrazuje rovněž třetí track, chytlavá hymna Stray Dogs, jejíž klip s velkou porcí nadsázky ukazuje variaci na slovenského Mad Maxe. Vrcholem je ale pro mě předposlední píseň Silicon Fields. Ta postupně graduje až k závěrečné erupci, ve které FVLCRVM za doprovodu gospelového chorálu nechává zaznít svůj (jindy spíše méně výrazný) hlas s opravdu velkou intenzitou.
Není ještě zcela jasné, jestli FVLCRVM se svojí nahrávkou prorazí i na vysoce kompetitivním evropském trhu, který je navíc už rok paralyzován koronavirovou pandemií a neumožňuje umělcům klasickou propagaci ve formě živých koncertů. Nicméně už teď je jisté, že attentioncore je na domácí scéně výjimečný počin, který rozšiřuje obzory ostatním producentům a všechny ostatní baví špičkovou muzikou.
