S genderově vyváženými hudebními duy se nám v Česku roztrhává pytel. Dalším zrnkem do sbírky jsou pražští, názvem ke dvěma skvostným filmům Davida Lynche patrně odkazující Mulholland Blue.
Za sebou mají prozatím jen tři demo písně, již tato nepatrná troška do mlýna však výrazně naznačuje, že v klubech by se nemuseli koukat do prořídlých řad. Jejich šlapající akustický rock'n'roll, který žene vpřed i bez bicích a který stojí na výtečném, dramaticky naléhavém hlasu Barbory Novotné, totiž svou netuctovou hymničností strhává na první poslech.
Mulholland Blue si s sebou již od kolébky nesou jedno břemeno. Špatně si načasovali svůj vstup do alternativních hudebních vod a od počátku se potýkají s nálepkou „ti, co zní jako Kalle”. Pravda, několik podobností s často skloňovaným táborským duem nalezneme – kluk a holka, symbióza basy a kytary a žádné bubny, podmanivý, polohy a nálady neustále měnící ženský hlas jako pevný základní stavební kámen –, přesto je potřeba odhodit předsudky. Mulholland Blue totiž mnohem více než k temnému slowcore Kalle míří k intenzivnímu blues rocku a atmosféře zakouřené devadesátkové garáže. Chceme-li mermomocí hledat příměry se zavedenými kapelami, je nasnadě zamířit za oceán a otřít se o The Kills a především pak o newyorské She Keeps Bees.
Jistě však víme, jak protivné je neustále přirovnávání. Proto spíše vězme, že Barbora Novotná a Michal Šimeček našli na české scéně prázdnou skulinku a nasoukali do ní přímočaré rockové písničkářství, které je hutnější než mnoho dvakrát tak početných kapel. Těšme se na debut. Uhrančivé frontmanky vpřed!
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
