Nejostřeji sledované songy 2015 Stanley Kubrick – A Clockwork Orange

Nejostřeji sledované songy 2015

Doba bilancování je nezadržitelně tady a i my se vrháme do víru seznamů toho nejlepšího, co se podle nás na hudební scéně v roce 2015 událo. Začínáme však žebříčkem, který jsme nesestavili my, nýbrž vy, čtenáři. Tak jako vloni vám i letos přinášíme desítku nejsledovanějších skladeb, které jsme představili v rámci pravidelné pondělní rubriky Echolokátor (dříve, před etapou AlterEcha, nazvanou Ostře sledované songy). V uplynulých dvanácti měsících jsme vám nabídli celkem 44 dílů přinášejících krátké profily neokoukaných či debutujících tváří české i zahraniční scény. A moc nás těší, že vaše pozornost se nejvíce upínala k tuzemské, respektive česko-slovenské produkci. Zaostřete.

Reakce z redakce 2015:
Nejlepší české desky | Nejlepší zahraniční desky (I.) | Nejlepší zahraniční desky (II.) | Nejostřeji sledované songy


1) Sítě  Svatojánská noc

Básníci ticha a noci, ambientní zpomalování toku času, jednou táhlý komorní kytarový drone, podruhé meditativní vibrování elektroniky. Minimalismus, a přece hutně svazující.

„Hutné zemité stěny, do nichž jemně prosakují křehčí tóny krajin (…); dvě kytary, plný stůl tlačítek a kláves, stínů, minimalistický ambient obalený zjitřujícími výkřiky jedné trubky. Zrcadlem dovnitř / zrcadlem ven…“ (Libor Galia)


2) Bulp – Dune

Mladá krev slovenské elektroniky, atmosféricky nespoutaná a netuctová klubovka, která se nebojí proplétání žánrů ani samplů a živých nástrojů.

„Úvodní vyhrávka krouží kolem detroitských techno kořenů, aby následně s dunivými basy a v ozvěnách rozmáznutým dřevitým beatem vplula do taneční noční klubovky (…). To největší překvapení však přijde vzápětí. Elektronickou kompozicí pročísne zvuk živých houslí a s dosavadní samplovou mozaikou se zacyklí.“ (Tomáš Franta)


3) Julinko – Cliffs

Mytické lo-fi písničkářství z hloubi zamlžených lesů plné symbolů a archetypů, bipolarita transcendentální šeplavosti a znepokojivého kytarového brutu.

„Pomalu a rozvážně provází hutně budovanou atmosférou přízraků, mlh a stínů. Mrazení v každém tónu, ambivalence všudypřítomného napětí a duševního klidu, která by se dala krájet.“ (Tomáš Franta)


4) Abbé Brémond Ensemble – Falina

Avantgardní mozaika terénních nahrávek, nekonečné víření asociací, experimentální přetvoření dojmů z pobytu v tiché přírodě.

„Nejde mu o vytváření soudružných melodií, které se uhnízdí v hlavě; jde mu o rozprostírání vizuálních chapadel (…), jde mu o roztříštění kompozice přes sluchátka do uší a dále do hlavy, kde se nám začne roztáčet nezadržitelná a pokaždé zcela jedinečná nekonečná semióza, centrifuga obrazů.“ (Tomáš Franta)


5) Dalekko – Stroje

Debutanti třímající sychravé melancholické kytary a v textech bloudící v popelavém sídlištním labyrintu. Manifest bludiček z městských periférií.

„Tklivý pop s poetickým názvem, který upoutá jak netypickým příslovečným zvoláním, tak zdvojeným písmenem. Špetka tajemství, nádech kouzla. (…) Civilní výpověď o samotě člověka, snícího mezi příběhy strojů, a jednou, na chvíli, konečně revoltujícího, malujícího exotické ráje.“ (Libor Galia)


6) Mulholland Blue – Jimmy

Emocemi naditý naléhavý ženský hlas, přímočarost garážových kytarovek a zastřená atmosféra potemnělého písničkářství, syrově, akusticky, bez bicích.

„Mulholland Blue mnohem více než k temnému slowcore Kalle míří k intenzivnímu blues rocku a atmosféře zakouřené devadesátkové garáže. Chceme-li mermomocí hledat příměry se zavedenými kapelami, je nasnadě zamířit za oceán a otřít se o The Kills a především pak o newyorské She Keeps Bees.“ (Tomáš Franta)


7) Darren Eve & Nikos Mistakidis – Say What You Want

Anglicko-řecká spolupráce ze Šumperka, která s láskou a moderní optikou opečovává oblíbené rock'n'rollové vinyly svých otců. Hity a city.

„Hustý oblak namodralého cigaretového kouře prořezává garážově kalná bluesrocková úderka, která dává vzpomenout na reinkarnaci tohoto žánru během silné revival vlny z počátku milénia.“ (Tomáš Franta)


8) Děti mezi reprákama – Co s malým Adámkem

Lo-fi folková koncentrovaná deprese s nejsilnějšími texty, které se u nás za dlouhou dobu urodily. Mikropříběhy procitnutí a osudů vyděděnců a průměrných lidí ztracené sídlištní generace.

„Posmutnělý introvertní folk, verše svázané jen letmými asonancemi, pět a půl minuty pocitu, že ‚člověk je slizkej a bílej / a vypadá (…) jak kostra‘. Někdy je nejlepší ztratit se za městem nebo jen sedět s lahví vína u závodní dráhy.“ (Helena Pazdiorová)


9) Narcotic Fields – Home

Trihopová klubová stálice se probrala z dlouhého spánku a vrátila se zpět na vlnu mrazivě znepokojující atmosféry, niterné, a přitom intenzivní.

„Skladba začíná nenápadným elektronickým ševelením s trochu hororovým nádechem, brzy se ale láme a míří ráznějším směrem. Topit se ve zvuku, propadat se do vlastního podvědomí a především – přehrávat pořád dokola.“ (Helena Pazdiorová)


10) Acute Dose – Dr. Boxer

Pohříchu stále přehlížená česká formace, která se zábavnou floutkovskou otráveností a ležérností chrlí šlapající, zakouřené, punkem načichlé kytarové jednohubky, kterých by člověk mohl mít plný talíř.

„V Boxerovi slyším převážně dva velké vlivy – jako by se pro spolupráci spojili Kanaďan Mac DeMarco (jeho uvolněnost, pohoda, lehkost a extravagance) a zrzavý Brit King Krule (barva a práce s hlasem).“ (Jakub Zbořil)

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.