Fest-view: Hlína 2019

Jakub Jetmar, Hlína Jakub Jetmar, Hlína Barbora Puntíkatá

Počtvrté se v malém městě mezi Železnými horami a Žďárskými vrchy uskuteční festival s mottem „Bude hlína”. Hlína rozhazuje sítě do všech žánrů a forem kultury a spojuje zdánlivě nespojitelné. Hledá cesty, jak oživit malé město a ukázat, že kultura se dá dělat i jinak než s provařenou komedií a zaprášenou diskotékou.

Na letošním programu si pořadatelé v čele s Jakubem Jetmarem dávají záležet – tento ročník bude v mnohém rozhodující pro budoucnost akce, jak v průběhu našeho rozhovoru párkrát zazní. Láká na čím dál úspěšnější elektro Bratry, novodobého světce Jaromíra Jágra, trojici hudebních publicistů z pořadu Komplex na Radiu Wave, ale i na malebnou tamní krajinu. Možná to zní trochu bizarně, o to víc láká festival k prozkoumání.

„Děláme v Hlinsku večírky, jaké bychom si přáli, aby udělal někdo jiný.” Má Hlína za cíl Hlinsko oživit nebo spíš právě ukázat, že živé je a stojí za pozornost?
Jo, to je primární motivace, proč jsme ten festival začali. Měli jsme ve městě kulturák, který se asi sedm let zpátky otevřel. A zdálo se nám to důležité, vedla se diskuze, jestli to je či není dobrá investice, protože kultura na maloměstě často není valné úrovně. Chtěli jsme vymyslet něco, co by zaujalo lidi, kteří tam chodí jen na věci typu výjezdní divadlo či přednáška o cestování. Snažíme se občas dělat i další věci – v červnu divadelní festival, občas restaurant day. Celé to vzniklo z toho, že jsme měli takovou webovou stránku – Hlinecký bidet –, kde jsme psali něco jako zpravodajství-satiru. To jsme ještě byli na gymplu a ta aktivita takto pořád jiným způsobem pokračuje.

Jaká je kulturní scéna v Hlinsku?
Bohužel v městě, které má asi deset tisíc obyvatel, v zásadě není žádný pravidelný kulturní program, který by, dejme tomu, byl pro mladší padesáti let. Nemáme ani hospodu, kde by se mohli scházet lidi, kteří mají hlavu trošku otevřenou nebo je zajímá něco kromě piva, resp. pivo a ještě něco k tomu. Nemáme teď ani žádnou kapelu. Máme divadelní soubor, který vznikl z iniciativy jedné gymnaziální učitelky, Lady Leszkowové, která je malinko jiná než všichni ostatní. Před pár lety začala dělat divadelní festival a kolem ní se právě vytvořilo to podhoubí. V Hlinsku nic není, jenom v létě se koná věc, která se jmenuje Léto s Rychtářem – akce pivovaru, párkrát za léto se na ní prostřídá pokaždé to samé. Je tam jeden večer, kde je na programu něco jako Alkehol a Harlej, letos tam třeba bude Michal David… Pak je tu Rychtářfest, kde tenhle rok bude Kryštof, Mirai a Horkýže Slíže atp. Jinak nic, není tu ani klub, máme jednu diskotéku, která je v Sokolovně, a jednu, kam chodí zase ti lidi kolem padesátky a kde hrají generičtí DJové. A to je všechno, to je kulturní mapa Hlinska.

Kolik lidí na festivalu pracuje?
To se mění, ale letos Hlína stojí na třech: mně, kamarádu Michalovi, s nímž spolupracuju často, a letos ještě Anetě alias Margo. Je to moje spolužačka, teď mi pomáhala s dramaturgií – vybírala hudbu. Jinak se to proměňuje, dohromady je nás třeba deset. Deset lidí, kteří se snaží v Hlinsku něco dělat a většinou jsou to lidi, kteří někde studují a vrací se na víkendy, aby tu občas něco uspořádali.

Má Hlína ambice růst? Přemýšleli jste někdy o jiném místě než hlineckém kulturním centru?
To je dobrá otázka, kterou nedokážu přesně zodpovědět, protože to bude hodně záležet na tom, jak se povede letošní ročník. První byl vlastně takový lokální, řeklo se „máme tady ten novej barák, multifunkční centrum, zkusme ho nějak využít!” a pro lidi to bylo nové, protože tam byli jenom na plese nebo na nějakým trochu přitroublým divadle, a tak přišli. Od té doby ta věc posunula těžiště, a i moje zázemí se malinko změnilo. Jde to vyčíst z letošního programu, je to víc velkoměstské. A k ambicím, asi jo, snad by to šlo přesunout, protože ten barák se spoustě lidem nelíbí, svým způsobem je štve a nevím, do jaké míry je třeba platit tam docela vysoký nájem, možná by to šlo udělat jinde, možná venku…

Je za výběrem účinkujících koncept? Na tak malou dramaturgii je program překvapivě rozevřený na všechny strany, jaká je spojnice například mezi dokumentem o Jaromíru Jágrovi a mladým hlineckým divadlem?
Jednotný koncept úplně není, má jít o to postihnout šíři. Být širocí a různí, aby si tam mohlo vybrat širší spektrum lidí – to znamená, že nejenom lidi, co vědí, kdo jsou Pris, protože tu hudbu tady moc lidí znát nebude, ale aby to bylo taky něco, co může být přístupnější nebo možná trochu rejpavý, to znamená třeba s tím Jágrem a s těmi psychedeliky, což bude zajímat zase někoho jiného… a divadlo je lokální prvek.

Svým způsobem děláte takovou osvětu v Hlinsku.
Spojovníkem je vkus těch pár lidí, co to pořádají a říkáme si, že to stojí za to, aby ho viděli i ostatní, nebo hlavně ti, kteří nemají příležitost chodit na takové věci v Praze, Brně a jiných větších městech. Máme ambici být podvratní a vzdělávací. To je ale trochu problematické, protože se dostáváme do jakoby paternalistických pozic, k nějakému intelektuálství, na které lidi nejsou zvědaví. Nebo je to třeba pro ně ještě daleko. Je to pro mě občas problém vysvětlit lidem, proč by je to mohlo zajímat, jsme malinko vyoutovaný jako taková hlinecká kavárna (směje se).

Když se vrátíme k Jágrovi, každý z filmů Ondřeje Šálka je vázaný na něčím kontroverzní téma. Proč jste zvolili zrovna Republiku Jágr?
Snažíme se nebýt partikulární, nevylučovat, a těžko budeme hledat jinou postavu v Česku, na které se shodne takové množství… Taky mi to přijde jako zábavný kontrast, že tam budou na jedné straně kluci z Wavu a budou tam vyprávět něco o popu a potom se promítne tenhle dokument, který ani o Jágrovi vlastně tolik není...

… vlastně nalákáte lidi na Jágra, ale jeho fanoušky pak ten film docela shodí. To je taky taková podvratná taktika.
Trošku. No není to možná úplně hezké, ale myslím, že takové zpochybňování ikon není na škodu.

Jaká je spolupráce s městem a místními institucemi?
Docela dobrá, vycházíme dobře, dostali jsme od města peníze, o které jsme zažádali a se starostou plánujeme projekt ve veřejném prostoru, kam chceme zapojit i gympl (ale ten je bohužel velmi pasivní, zatuchlej, zaprášenej a smradlavej, což jako absolvent můžu říct). Co by podle mě mohlo být lepší, je to, co nabízí příspěvková organizace města v samotným kulturním centru. Mohlo by být ambicióznější, a myslím, že máme na víc než na uvedení divadelní komedie Tchýně na zabití a zvaní Radima Uzla k pětačtyřicátému výročí místní dechovky.

Které jiné akce tě inspirují?
Hlína je syntézou toho, co mám rád a co se mi líbí. Mám hodně rád MFDF Ji.hlavu, její atmosféru a celkově přístup, a taky Letní filmovou školu. Z hudebních festivalů Besedu u bigbítu a třeba v Brně Ghettofest, taková kultura s nenápadným ostnem vzdělávání.

Hlína 2019, Hlinsko – Multifunkční Centrum, 11. 5. 19

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.