Hudba na kolonádě, multižánrový wellness, genius loci Luhačovic. Festival Luhovaný Vincent těží z atmosféry lázeňského města, v němž rozvíjí vizionářské, neprověřené a neprvoplánové unikáty. Po roční pauze se festival vrací a otvírá se veřejnosti. Kdo se během 24.–27. června vypraví prozkoumat cíp republiky, seznámí se na lázeňské kolonádě a u blízkých pramenů s tvorbou Černého tesáka, I am Planet, Ireny a Vojtěcha Havlových, Marie Ladrové, Oldřicha Janoty či Sweeps04, výjimečný je program jen z části díky rezonující hudbě. Mluvili jsme s Magdalénou Petrákovou, ředitelkou festivalu.
„Svěží vzduch, parádní minerálka, špičkové prostředí a vynikající festival,“ zazní ve spotu, v němž avizujete letošní ročník. Festival je neodmyslitelně spjatý s prostředím Luhačovic. Jak moc je to akce vás a vašich kamarádů a samotného města a jeho obyvatel?
Nikdy jsme nedělali žádný důkladný průzkum publika, abychom pro to měli data. Na základě pozorování bych ale odhadla, že třetinu publika tvoří obyvatelé Luhačovic a okolí, třetinu přespolní návštěvníci, co přijedou za festivalem, a poslední třetinu lázeňští hosté a turisti. Tedy publikum festivalu je právě tak rozmanité, jak pestrý je jeho program. Na letní kino a koncerty v Dominu (ty letos nebudou) tradičně dorazila spousta místních, zatímco na program, který se v koná lázeňském areálu pod širým nebem, se většinou dostaví spousta lázeňských hostů a turistů. Uvidíme, jak to bude letos, kdy jsme se z hlediska PR zaměřili na lokální a regionální publikum.
Program se snažíme koncipovat bez předsudků, diváka nepodceňovat a vytvářet příležitosti k prolínání jednotlivých cílových skupin. Právě v těchto „kolizních“ momentech nacházíme speciální kouzlo.
A co se týče toho, jak se festival připravuje: již v minulosti převážně prostřednictvím online komunikace. V covidovém roce jsme to ale dotáhli do maxima a naživo se od loňského léta pořádně nesešli ani jednou. I pro nás bude tedy festival prvním živým setkáním po velmi dlouhé době a strašně se na to těším.
Magdaléna Petrákováfoto: ZoomJedenáctý ročník jste se rozhodli otevřít, je open-air a volně přístupný. Jak jste k tomuto kroku dospěli v době (post)covidové, kdy jiné festivaly a kultura obecně bojují o přežití?
Donedávna se zdálo, že to bude jediná cesta, jak bude vůbec možné kulturní akce pořádat – venku a pro přirozeně fluktuující publikum à la busking. K tomuto modelu jsme směřovali už v minulosti, protože díky přízni akciové společnosti Lázně Luhačovice, jež spravuje lázeňský areál, máme velkou svobodu pořádat festival ve velmi jedinečných podmínkách. A díky podpoře z veřejných zdrojů nám i volně přístupný program dává smysl. Festival bude pro diváky letos skutečně zdarma, samozřejmě budou mít ale možnost jej do budoucna podpořit – ať už do klobouku, prostřednictvím kampaně na Doniu nebo nákupem festivalového merchandisingu ve festivalovém centru v kavárně Jizba.
Abych řekla pravdu, těch témat se letos vynořuje mnohem více. „Bez nánosu“ ovšem říkáme ve smyslu jakési nekomplikované přímočarosti, kterou se snažíme s dramaturgy sledovat. Jinými slovy uvádíme věci, které může divák interpretovat zcela svobodně, bez přípravy, bez nánosu. Nechceme být festival divácky uzavřený pro úzkou komunitu lidí z kultury.
Dramaturgie bez kompromisů, říkáte. O jednotlivé sekce programu se stará osm dramaturgů. Jak volnou ruku mají v rozhodování?
Letos probíhala daleko čilejší komunikace mezi dramaturgy napříč sekcemi v souvislosti s tím, že bude program ve veřejném prostoru a paralelní. Myslím, že volnou ruku mají kolegové velmi, co nás limituje, je samozřejmě rozpočet. Každý dramaturg dostane začátkem roku nějaký rámcový rozpočet, do kterého se musí se svou sekcí vejít. Limitující bývá i proveditelnost v daných prostorových podmínkách, protože ne všechno si lze dovolit v lázeňském areálu, který je specifickým prostorem – vysoce estetizovaným, organizovaným a strukturovaným. Přesto nám toho vedení lázní dovolí velmi mnoho. Tentokrát budeme například v lázních parkovat s bagrem! V minulosti se zpívalo karaoke v altánu Ottovky nebo se zde prezentovala umělkyně, která vytvořila živou instalaci/situaci vyzývající kolemjdoucí k průchodu přes trávník a vyšlapání zkratky vedoucí mezi dvěma chodníky.
Poprvé je do programu zařazena „zvuková sekce“, kterou na běžném festivalu jen tak neuvidíme. Co si pod tím můžeme představit a jak jste k zařazení takové sekce do programu došli?
Jako fanoušci a fanynky Českého rozhlasu a podcastů jsme o sekci uvažovali už dávno. Pro Luhačovice jsme koneckonců v roce 2019 vytvořili Zvukovou mapu Luhačovic. Ale až s dramaturgyní Hankou Řičicovou se tu sekci podařilo nějak plnohodnotně uchopit. Skrze ni festivalovým návštěvníkům připomínáme krásu a rozmanitost forem zvukového umění.
Tématem desátého ročníku BUĎ/ANEBO se naplnilo, na jedenáctý ročník jste si v roce 2019 vzali roční pauzu. Jako hlavní důvod jste tenkrát uvedli, že příprava festivalu vyžaduje stále více času. Je každý další ročník zlomový?
Nad novým strategickým nasměrováním jsme se sešli zčerstva v rámci soustředění v létě 2020. Z ankety mezi účastníky, na který nám po skončení 10. ročníku odpovědělo 56 lidí, což už je nějaký vzorek, vyplynula spousta důležitých podnětů. Odpovědi nám pomohly pochopit naše silné a slabé stránky a především zachytit specifický charakter festivalu. Účastníci oceňují prostředí, ve kterém se festival koná a souzní s momenty překvapení, které jim program přináší. Mezi slabými stránkami naopak zaznívala slabá propagace festivalu ve městě. Pauza byla ozdravná, i když probíhala v dost nemocném roce, možná právě proto. Ušetřili jsme si spoustu energie a stresu, pokud bychom museli v roce 2020 festival rušit kvůli pandemii.
Návštěvníky čekají hudební a zvuková vystoupení, divadlo, literární čtení, výtvarné i performativní umění. Program přitom zpravidla nepřekrýváte a uzpůsobujete tak, aby každý zažil všechno. Dá se během Luhovaného Vincenta oddechnout, nebo by měl poté návštěvník zamířit rovnou do lázní?
Letos neplatí, že se program nepřekrývá. Nicméně přesto by měl být každý divák schopen stihnout všechno – až na pár výjimek. Přikročili jsme totiž k takovým formátům, na které se dá zajít průběžně, nebo taky některé události uvádíme opakovaně. Každý si sestaví svůj festivalový program. Záleží tedy, jak disciplinovaný/á je daný/á divák/divačka. Věřím, že Luhačovice nechají oddechnout každého. Ostatně slovo „pohoda” se v již zmíněné anketě objevovalo velmi často.
Kolik padne Vincentek za dobu konání festivalu?
V minulosti to bylo kolem 200 litrů v lahvích, letos máme od našeho generálního partnera Vincentky, a. s., přislíbených asi 140 litrů. Spotřeba bude bez nočních party v klubu Domino menší. Musím taky doporučit čokoládu se solí z Vincentky.
Luhovaný Vincent, Luhačovice – různá místa, 24.–27. 6. 21
