TOP SONGY 2016: Neon Experience není ani nejlepší, ani nejzajímavější skladbou, kterou jsem v roce 2016 slyšel. Přesto se stala mou osobní hymnou, u které jsem téměř každé ráno vstával a z níž jsem čerpal pravidelnou dávku pozitivní energie. A to nemluvím o naskakující husí kůži, neboť se mi při ní vrací vzpomínky na návštěvu Vestmánských ostrovů, jednoho z nejkrásnějších míst, kde jsem se kdy ocitl. Silný refrén, nostalgie zmírněná cynismem a bigbandovým aranžmá, islandský písničkář roku.

Post-jazzový klavír Beaty Hlavenkové, hlas norské jazzové zpěvačky Julie Dahle Aagård a klip zlínského animátora Mikkela Odehnalu. Album Scintilla sice vyšlo už před rokem, ale výrazná česká klavíristka jej stále drží při životě – ať už na koncertech ve Skandinávii, nebo právě tímto animovaným tancem ptačích perutí. Zastihnout v Česku Beatu Hlavenkovou osobně není lehké, proto byste měli zbystřit v dubnu – dočká se pražský kostel sv. Vavřince, festival Jazzinec v Trutnově a JazzFest v Brně.

Když se dnes mluví o ruské hudební scéně, hypuje se především „sídlištní“ elektronika Kedr Livanskiy. Trochu do pozadí tak ustoupila silná post-punková vlna, která se u nás na AlterEcho těší velké oblibě. Velmi nás tak potěšil předvánoční dárek od Music Evenings v podobě oznámení premiérového pražského koncertu kolektivu Motorama, kteří společně s Manicure post-punkové scéně v Rusku vévodí.

V jednoduchosti a přímočarosti je krása. To by mohlo být heslo nejnovější nahrávky brněnských My Dead Cat s názvem Simple Songs. Kolektiv, který si oblíbil „předvánoční releasy“, ji vydává téměř na den přesně po loňském splitu s Wild Tides.

Konec roku je tu a i my se přidáváme k chrlení žebříčků toho nejlepšího, co se podle nás v roce 2016 urodilo. Budeme rekapitulovat počiny tuzemské i zahraniční, ale jako první vás již tradičně konfrontujeme se vkusem vás, samotných čtenářů. Reakce z redakce totiž opět otevíráme Nejostřeji sledovanými songy, tedy těmi nejsledovanějšími díly naší rubriky Echolokátor, v rámci níž jsme vám v celkem 46 dílech představovali každé pondělí horké hudební objevy. Co vás letos nejvíce zajímalo z česko-slovenských a zahraničních končin? Dozvíte se v následujících 15 položkách. Zaostřete.

Slovenská dvojice Päfgens, vzniklá ve Varšavě a momentálně působící v Berlíně, vstupuje do předvánočního shonu s kontemplativní, čas zastavující nahrávkou Tinyold Hands. Devět skladeb si můžete poslechnout na Bandcampu a tamtéž objednávat kazetovou či CD verzi, vycházející u polského labelu too many fireworks. 

Kopřivnická Mandala bude v sobotu (10. 12.) nakládat ve velkém. Nachystala totiž silný trojboj, který vás uzemní kytarovým hlukem i emocemi natřískanými texty. Naživo se ukáže koncertní vzácnost posledních let a noisová slast Lyssa, naši sychraví oblíbenci z devadesátkové garáže Pacino a kopřivnická experimentální temnota Drutty. Neutečeš.

Čeští hudebníci před Vánoci píší o sto šest. Dalším do řady je polovina recesního anti-hiphopového dua Čokovoko, Zuzana Fuksová. Té právě vychází u „dramaturgicky“ ojedinělého malého nakladatelství Fra kniha Cítím se jako Ulrike Meinhof. Pod obálkou se nachází číslovaný soubor facebookových statusů a tweetů, který jednak dává nahlédnout do autorčiny cynické perspektivy, jednak přináší trefně odpozorovanou pestrost i šeď okolního světa.

Brno Contemporary Orchestra nabídne 14. prosince v rámci druhého koncertu z cyklu B pestrý program a propojí literaturu se současnou vážnou hudbou. Těšit se můžeme na čtyři rozsáhlé skladby, kterým bude vévodit hlavní host večera – významný slovenský houslista Milan Paľa. Jako sólista se představí též recitátor Otakar Blaha.

Naši moravsko-slezskou obsesi tentokrát uspokojujeme zlověstnými riffy, které přicházejí z undegroundu Orlové, ztraceného slezského města, jež nepřestává chrlit zajímavé hudební projekty. Nejnovějším přírůstkem tamější scény jsou Dno, temný závan metalového crustu, který momentálně vydává svůj debut Untitled.