„Posledních 20 lístů! Ber teď, nebo naříkej později,“ hlásí facebookový post na eventu letošního, v pořadí již osmého ročníku festivalu současné nezávislé hudby Creepy Teepee. Ten se již tradičně bude konat v Kutné Hoře a to druhý červencový víkend (8.–10. 7.). Opět jej má na starost DIY kolektiv A.M.180 a opět je na co se těšit.
Why not? Tak nějak jsem nad tím přemýšlel, když jsem zaregistroval onen koncert. Nejsem tolik fanoušek Pelican, jako spíš post-metalu obecně, a takhle velké žánrové kapely zde moc často nehrají. Navíc pro Nod Nod (momentálně vydávající svůj debut na labelu Sound Devastation – mysli na Kongh, nebo Amenru) to měl být poslední koncert na dlouhou dobu.
Niemand hat euch eingeladen. Přesto jsme přijeli. Do kraje vinic, údolí Dunaje a vězení Josefa Fritzla. Kremže, druhé nejpopulárnější hořčičné město na světě (po Plnotuči), se nachází, co by kamenem dohodil od Vídně, potažmo Brna. Proto zde narazíte na Čechy za každým rohem. Letos jich na druhý víkend Donaufestivalu přijelo… asi pět. Experimental, nosie, ambient a techno v queer hávu není úplně mix, který by přilákal návštěvníky Colours of Ostrava. Naštěstí.
Pobaltí a stoner? Jde to dohromady. Momentálně to dokazuje dvojice estonských kapel Estoner a Kannabinõid na krátkém turné po Česku. Včera zahráli v Praze, dnes (12. 5.) je čeká Jihlava (klub Bezvědomí) a zítra (13. 5.) Ostrava (Plán B). Estoner reprezentuje stonerovou psychedelii a vokální meditace k trávení času v první řadě s hlavou neustále se kývající do rytmu. Kannabinõid pak stojí na protější straně stonerového spektra. Minimalistická a hloubavá intra se postupně přelévají do silně podladěného astrálního tripu.
Na scénu přichází hlavní hvězda večera. Obligátní černá košile, kytara a... v tu chvíli mi dochází, že je tady Proper-Sheppard s celou kapelou. Tu tvoří čtyři pomahači. Kucí jako z vystřižení z berlínského fashionzinu Hipsta Heute. Když spustí, nestačím se divit. Ano, je to pořád zčásti patetický slowcore, ale zároveň má neuvěřitelné koule a perfektní zvuk.
Post-rock? Post-metal? Kdo tyhle termíny ještě používá a komu to co řekne? Pelican jsou především jedni z tahounů heavy kytarové scény po boku Russian Circles a Cult of Luna, následovníci kultovních Isis. Instrumentálně, ale dokonale.
Dnes v noci uzavřou první víkend Donaufestivalu Mogwai se svou soundtrackovou deskou Atomic, nicméně již příští čtvrtek se naplno rozjede druhá část kremžského svátku experimentálního umění. Jedním z headlinerů druhého „víkendu“ (5.–7. 5.) bude kromě Tima Heckera či DJ Koze také Pantha du Prince, jenž představí očekávanou desku (vychází 20. května) The Triad, první sólové album po šesti letech.
Donaufestival. Výjimečná akce konající se dva „víkendy“ v rakouské Kremži, druhém nejpopulárnějším hořčičném městě na světě (na prvním místě je pochopitelně Plnotuč). Letos představí Kode9, Omara Souleymana, Shackleton, Evian Christ, Mogwai, Tima Heckera, Pantha du Prince, Babyfather, Lotica, DJ Koze, Wolf Eyes či Le1f.
Stockholm, pátek 5. března, 19:00. Je třeba dělat zážitky. Přicházím k baru jménem Copperfields (English Pub) a už z dálky vidím dodávku Årabrot, ze které členové kapely vytahují nástroje a merch. Propluji kolem a vcházím dovnitř. Přede mnou je malá místnost se třemi podlouhlými stoly uprostřed, malým pódiem v čele a barovým pultem lemujícím delší zeď. Napočítám sotva pět lidí, kteří mezi řečí popíjejí Starobrno (0,3dl – 60SEK).
Deafheaven jsou zpět. Jejich loňská deska New Bermuda dokázala rozčeřit vody hudebního světa a spolehlivě se umisťovala na předních místech výročních žebříčků.
