Již třináct let se v dolnorakouské Kremži odehrává festival kombinující divadlo, performance a alternativní, povětšinou experimentální hudbu. I letošní přelom dubna a května tak opět bude narušovat klopýtání maloměšťáků od vinice k vinici jeden z nejzajímavějších uměleckých festivalů v Evropě. O ideách v pozadí, historii i letošním ročníku jsme se bavili s jeho ředitelem Klausem Moserem.  

V USA mají takový pěkný zvyk dělat masivní koncerty dvou či více kapel, jejichž jméno má stejnou, vysokou váhu. Co-headlining. A teď to začíná vypadat, že se obdobný trend dostává i k nám. Na podzim to byl nabitý koncert Mastodon, Russian Circles a Red Fang, nyní je to belgické rituální temno v podání Amenry kombinované s japonským heavy experimentem Boris.

Když se řekne Vertikal a post-metal, jako první asociace všem nejspíš naskočí legendární Cult of Luna. Vliv jejich hudby na zvuk brněnské čtveřice je nepopiratelný. Ostatně i jejich logo k šesté desce švédských metalistů nepřímo odkazuje.

Šest dlouhých let uplynulo od doby, kdy americký producent Com Truise vydal svou první desku, se kterou tavil galaxie synthwaveu. V mezidobí vydal několik remixů a EP, nicméně s novou plnohodnotnou deskou se vytasil až loni. Iteration, jak se novinka jmenuje, nepřináší skok do jiné dimenze, nýbrž dále zkoumá možnosti vesmíru dobře známého všem fanouškům jeho tvorby. Představí ji v MeetFactory 7. března.

„Přítomnost, zdá se, již nemá konce,“ uvádí organizátoři letošního ročníku rakouského Donaufestivalu, napovídajíce kolem čeho se bude točit letošní téma. Ostatně festival by měl vyvrcholit osmihodinovou freecore performancí několika v průběhu festivalu vystupujících umělců – hudba jakožto proces, téměř bez konce, pouze se začátkem.

Letošní Lunchmeat Festival byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní Galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly (Visionist, Clark), pozitivní dojmy výrazně převažují.

Pouhé čtyři dny zbývají do začátku elektronické události roku – pražského Lunchmeat festivalu –, tak si pojďme shrnout, co všechno nás během tří dní (respektive nocí) čeká v letenském Veletržním paláci.

Začalo to jako klubová akce a teď to slaví pět let. Dan DeNorch, zakladatel labelu a bookingové agentury v jednom, stojí od začátku v čele berlínského projektu Janus a v portfoliu má producenty jako je M.E.S.H., Lotic či KABLAM. Cíl je jasný, experimentovat a posouvat hranice současné elektronické hudby. Jak moc se to Janusu daří, dokazuje například včera vydaný, fenomenální mixtape „dc“ v kolaboraci Backtearera a Why Be.

Nebyla to nejdůkladnější rešerše v dějinách internetu, ale nějakou chvíli jsem dohledáváním informací o elektronickém projektu Libertae strávil. Moc toho však k dispozici nemám. Dalo se to očekávat, vysoká dávka anonymity ostatně k internetovým projektům patří. Prague, post-internet, vaporwave, experimental, ambient. To všechno jsou tagy, které najdete i na jeho bandcampu. Co tam explicitně napsáno není, je informace o tom, jak to zní. Spolier alert – epesně.

„Do we even deserve this?“, ptají děcka v komentářích. Já myslím, že jo. Už jenom za to, že jsme přežili Priests, kterým se svou absolutní nezajímavostí vyrovnal za ty tři dny snad jen IMAABS. Švédští teenageři brečeli na pódiu, i přes autotune, vskutu přesvědčivě. „All I wanna see is 1080p but reality keeps me in 240.“, věřím. Amnesia Scanner a DJ Earl taky spoko.