Velikonoční víkend si pro sebe, dvěma koncerty – jak v Praze, tak Brně – uzmuli norští Årabrot. Zní to skoro kacířsky vzhledem k tomu, že první, páteční koncert v Underdogs‘, odehráli v rámci turné s velkými Mono. Pro ty jako by neplatily fyzikální zákony a neexistoval čas ani prostor. Přinesli zážitek na hranici transu a přitom byli neuvěřitelně lidští, když skrze publikum opouštěli pódium.
Útěk ze Sibiře i před sebou samými. Spojením téměř operního hlasu a – především – současné elektroniky, sem tam i s texty ve francouzštině, mohou v některých skladbách připomínat třeba break-coreové Igorrr. Shortparis jdou ale mnohem dál, především v hudební rozmanitosti. Od popu až po ruský folklór, koncerty pověstné svojí teatrálností – v Česku máme tu čest poprvé. Do Prahy přivezou svoji desku ПАСХА (paskha) – v překladu Velikonoce. Na 26. dubna je Café V lese již vyprodáno.
První dubnový týden přišli Bratři s novým singlem Monarch. Dvojice už dříve avizovala, že se posouvá více do vln techna a vydaná novinka pomyslný proces završila. Tajemná a trochu industriální skladba, k níž poprvé vyšel i videoklip, je na hony vzdálená desce Monster z roku 2017 a vývoj je zřejmý i v porovnání s loňským singlem Manual. Oproti tomu působí novinka přímočařeji, přesto je na poslech velmi intenzivní.
Ve středu 3. dubna skončil letošní Spectaculare, nejen vystoupením headlinera festivalu Saschi Ringa s projektem Apparat, ale také s koncem výstavy Sentinel na pražské AVU. Vypíchnu právě týdenní výstavu studentů Akademie výtvarných umění a UMPRUM než očekávaný koncert, který byl z různých důvodů zklamáním.
Nezvykle temný příchod jara si přichystal pražský Underdogs‘. Melancholické Mono na turné doprovodí severští kovbojové Årabrot a obě skupiny přivezou 20. dubna nové album ke svému významnému výročí – Mono 20 let a Årabrot sladkých 18.
Oproti mojí poslední návštěvě Spectaculare se významně zmenšil sál a zvětšila projekce. Mohla jsem sedět a nechat se obklopit jak tou, tak prostorovým zvukem, který skrze čtyři reproduktory kroužil kolem nás. Hudba i vizuály se o večer zasloužily stejným dílem, kromě jmen Simona Scotta a Rafaela Antona Irisarriho si proto zaslouží zmínit i autoři projekcí Jan Nálepa a Boris Vitazek.
Poprvé a doteď i naposledy jsem byla ve Fóru Karlín před pěti lety a nemůžu říct, že by mě zvlášť zaujalo. V hlavě mi utkvěli nepříjemní security, zbytečně přísná pravidla i špatný zvuk. Tuhle sobotu se ale cesta do Karlína i v dešti a vichřici vyplatila. Celkově mě, pro mě první zkušenost s festivalem Spectaculare, překvapila bezchybnou organizací a atmosférou.
Proč se Ondřej a Jiří Veselí sdružili zrovna pod názvem Bratři, je jasné, kromě toho si tak pojistili případné personální změny v kapele. Jsou bratry, oba bubeníci a sami sebe popisují jako velké puntičkáře. Zároveň si ale – přinejmenším hudebně – skvěle rozumí a nedělá jim problém v live setu, ač do posledních fragmentů přesně naplánovaném, hravě improvizovat.
Na kapely minulého století chodíme s velkým očekáváním, ale nakonec jde asi prostě o to aspoň jednou v životě je vidět naživo. A vždycky je tak trochu zklamání, že to není takové jako na záznamech z osmdesátek. A tak i In Between Dreams tajemstvím opředených The Residents je spíš cestou do minulosti.
V únoru nás čeká výlet do snů, i když možná ne do těch našich, ale do těch cizích, které jsme nikomu nezáviděli, ale stejně je ze zvědavosti chceme vidět. Do pražského Paláce Akropolis dorazí skupina všestranných umělců a performerů skrytých za ikonickou masku oční bulvy. Na začátku února přijede bizarní kalifornské uskupení The Residents.
