Nadějná písničkářka Amelie Siba přichází s novým albem Love Cowboys. Křehký loňský debut Dye My Hair (2020) Amelii slibně nastartoval kariéru úspěchy v anketě Anděl i v cenách české hudební kritiky Apollo. Nová nahrávka, kterou do finální podoby zprodukoval Kryštof Kříček (Please the Trees, Haru), navazuje na stará témata prvních lásek, autorka v ní zpracovává následné pocity křivdy, frustrace, zlosti, ale i nutného očištění a nových začátků.
Konverzace s Midi Lidmi proběhla začátkem léta na Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Původně dopolední sraz jsme nakonec kvůli vytíženosti kapely přesunuli na druhou hodinu ranní hned po jejich půlnočním vystoupení. Někteří z nás byli takřka v polospánku, přesto zůstali všichni členové přítomní a v odpovědích neváhali zacházet do detailů, přít se o ně a vyprávět příběhy. Vznikl tak rozhovor adekvátní pozdní hodině, ve kterou se odehrál.
Výrazné projekty elektronické scény v Evropě a příležitostně i z dalších koutů světa. Letos tomu nebylo jinak, na některé vystupující jsme si museli kvůli pandemii rok počkat – jako třeba na temnou performanci Corpus Nil Marca Donnarummy, jenž s ní mimo jiné získal prestižní cenu Prix Ars Electronica; jiní se představili ve světové premiéře jako GTA Soundsystem ve spolupráci s Markem Šilpochem nebo projekt Ritual for a Dying Planet audiovizuálního umělce Erica Raynauda tvořícího pod jménem Fraction.
Brněnská Fléda po pandemii otevřela v novém. Nejen, že prošla rekonstrukcí prostorů, ale rozhodla se také víc zaměřit na taneční hudbu. Elektroniku objevoval klub už dříve s pravidelnou sérií Echoes, díky níž poznalo Brno počítačového mága Maxe Coopera známého pro svoje uhrančivé audiovizuální sety nebo německého producenta Siriusmo a jeho trip napříč hudebními žánry. Letos si ke dvacátým narozeninám nadělil vedle Echoes večer nabitý energií a atmosférou legendárních berlínských venues – Maushaus.
Po skromnějším ročníku, který proběhl loni na hranici všeobecné uzávěry, přichází dvanáctý Lunchmeat s bohatou přehlídkou toho nejlepšího, co je poslední dobou k vidění v evropském audiovizuálním umění. V týdnu od 27. září do 2. října se kromě jednotlivých interpretů komplexněji představí i dva labely. Čtvrtstoletí oslaví v pondělí v pražském CAMPu německé vydavatelství Raster a vystoupí jeho zakladatelé, Olaf Bender alias Byetone se svým minimalistickým setem a Frank Bretschneider s projektem No Content, na němž se podílí i Pierce Warneck. „No Content je obojí, dadaistický prank i vizuální mindfuck pracující s found footage a zobrazující smyslovou přehlcenost moderního světa,“ uvádí o projektu Lunchmeat.
Banát, jak zmiňuje jeden z pořadatelů i v našem nedávném rozhovoru, je údajně nejnáročnějším českým festivalem. Bohužel k tomu jedním dechem nedodává, že by mohl být o mnoho schůdnější, kdyby se doopravdy zajistila maximální hygiena a předešlo se tak častým přenosům střevní virózy a dalším nevolnostem. Působí to jako laxnost v organizaci, pokud vydrží tři dny viset cedulka označující vodu pitnou u vody užitkové, tím spíš, jde-li o kohoutky přímo v ústředí festivalu, hospodě U Medvěda. Postižené pak těžko uklidní perfektně čisté kadibudky – ovšem bez papíru. Noční můrou zůstává dlouhá cesta domů v ustavičných křečích. Tak trochu punk je super – dokud nezasahuje do zdraví zúčastněných. Je škoda, že i po deseti úspěšných ročnících je třeba apelovat na pořadatele, aby po této stránce akci dotáhli k dokonalosti. Mělo by jít o prioritu.
Midi Lidi prvním klipem z aktuální desky Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád vzpomínají na dobu největší slávy pohostinství, kdy číšník ještě dokázal zachránit každou situaci i gentlemanskou čest. Video, na němž s kapelou spolupracoval Pavel Borovička, servíruje doslovnou a vtipnou ilustraci ke skladbě Láska není švédský stůl.
První ročník brněnského festivalu Pop Messe se od začátku potýkal s nejrůznějšími problémy a posléze i kritikou. Přesto šlo o unikátní akci celorepublikového významu – úměrně k pocitové rozloze „největší vesnice v Česku“ vznikla kapesní verze velkých festivalů, zasazená do působivého prostoru stadionu za Lužánkami. V sevření polorozpadlých tribun, částečně pomalovaných sezvanými výtvarníky, zahráli umělci, kteří jsou obvykle vidět spíš jako headlineři akcí pro desetitisíce návštěvníků. Pop Messe s limitem 2500 příchozích byla proto jedinečnou šancí zatančit si na Modeselektor nebo Tommyho Cashe v podstatě v rodinné atmosféře. Především pro brněnské to tak rozhodně zafungovalo – co krok, to známá tvář a potenciální společný drink.
Ještě než v září vypukne festival Lunchmeat, přichází kolektiv už ve čtvrtek 13. srpna s večírkem prodchnutým myšlenkou na pomíjivost bytí. Jeho podtitul Till the Last s sebou ale nese také dávku motivace vytrvat. Areál kladenské Poldi s konceptem perfektně souzní. Dlouho chátral a teprve nyní se v rukou nových majitelů otevírá kulturnímu dění.
Blíží se desátý ročník festivalu Banát, největší české hudební akce v zahraničí, na kterou se návštěvníci každoročně dopravují nejdelší vlakovou soupravou. Kvůli pandemii proběhl loňský ročník výjimečně u nás v Rychlebských horách, letos se ovšem v termínu 17.–23. srpna kompletně vrací zpátky do rumunského Banátu – konkrétně do vesnice Eibentál, kde sídlí česká komunita s dvousetletou historií.
