Písničkářka Josefina Dusk říká o svojí tvorbě, že „ji lze popsat slovy dark, electronic, experimental, pop, disco, alternative nebo synth-pop.“ Hrát začala v Londýně, v repertoáru má jedno EP s názvem Virtues of the Necessary a do povědomí posluchačů u nás jí pomohla i úspěšná účast v pořadu Startér. Přímočarý, takřka zlověstný videoklip ke skladbě The Brazen Bull je zatím jejím nejčerstvějším počinem.
Kulatý desátý ročník festivalu Rosnička, který se každoročně koná u stejnojmenného rybníka ve Svitavách, tentokrát o víkendu 27.–28. srpna, se drží své tradiční dramaturgie. Část programu plní jména, která návštěvníci vícerých českých festivalů během léta jistě neminou – třpytiví Bert & Friends, divnorapoví Mutanti hledaj východisko, tančit se bude na disco science Davida Doubka alias Ventolina. V line-upu září také elektro-popoví VIAH, nejvíce prostoru je však opět věnováno současné elektronice – kromě tuzemských jmen se letos organizátoři mohou pochlubit zatím nejpočetnějším zastoupením zahraničních interpretů v historii festivalu.
„Zvuk je pohyb, pohyb je obraz, obrazy tvoří děj,“ píše se hned v záhlaví stránky festivalu. Moje první setkání s boskovickým festivalem bylo obrazů plné – pravidelně obměňovaná galerie fotek přímo na nádvoří, komentovaná procházka městem – zákoutí, uličky, malebné domy, divadlo na hradě i na hradbách, koncerty v režii Potrvá nebo působivý a neuvěřitelně zachovalý židovský hřbitov. Unikátem je nakonec také množství v Boskovicích probíhajících výstav. Jaroslav Róna vystavuje své imaginativní kresby (až do 31. 10.), Kurt Gebauer velkoformátové momentky (jen do 22. 8.) a nepřehlédnutelný byl Jakub König, který na festivalu účinkoval snad v každém možném směru. Vše začalo společnou páteční vernisáží jeho obrazů (jsou k vidění také do 22. 8.), pokračovalo autorským čtením z nové knihy Vřeteno a bylo zakončeno sobotním koncertem uskupení Zvíře jménem podzim.
Šestý ročník festivalu Jinčí čin proběhne 4.–7. 8. 2021 v prostorách nákladového nádraží v Jičíně a přinese program plný štěstí – což je téma letošního ročníku. Už to napovídá, že na akci nebude chybět surrealistické pohlazení kapely Bert & Friends. Pojítko mezi štěstím a syrovým synth-popem Orient, kritickým rapem dvojice P/\ST nebo čím dál tanečnějšími Lowmoe je na individuálním zvážení každého návštěvníka. Vlnu štěstí v publiku ale rozhodně zvedne i elektro-popová dvojice něco něco, přítomnost modulárového mága HRTL a další hudební program, který lze podrobněji prostudovat na stránkách akce. Kromě samotných koncertů proběhne i poslechovka hudebních publicistů Miloše Hrocha a Karla Veselého Všechny kočky jsou šedé.
Festival Trať putuje od roku 2018, kdy začínal v Pardubicích, s jednoroční covidovou pauzou po českých nádražích a příležitostně, jako v letošním roce, i nádražkách. Tentokrát proběhne 9.–10. 7. v Klatovech. Tak jako hodně dalších současných festivalů, se snaží propojovat hudbu s divadlem i výtvarným uměním, unikátním je na Trati ale právě prvek nádražní architektury. Proměnlivost festivalové lokace dává akci předpoklad k tomu přinášet program z rozmanitých částí republiky, žánrově se oproti tomu dramaturgie soustředí až na výjimky téměř výhradně na elektroniku. I díky tomu ale možná dokáže širší posluchačské komunitě ilustrovat spektrum elektronické hudby lépe než podobné akce, které se přímo neprezentují jako žánrově vyhraněné.
Sedmý ročník festivalu Okolojeles v přírodním areálu Doubí u Náramče proběhne 16.–17. července a jedním z témat, která letos předkládá, je solidarita s Polskem. Pod mottem „Každý inny, vszyczy równi“ se skrývají nejen dva polské projekty – divoký a přímočarý punk The Pau a syrový rap skupiny SIKSA – ale také větší část nehudebního programu. Na akci proběhne beseda se zástupci organizace Ciocia Czesia, která zprostředkovává polským ženám potraty v České republice. Problematice lidských práv se bude věnovat i přednáška zpravodajského kanálu Voxpot nebo s beseda na téma Urbanismus a gender, pro kreativní duše je tu pak workshop aktivistického vyšívání.
Aleš Macenauer alias Zapomělsem vydal letos v dubnu novou desku Měsíc ve váze, bohatou na různorodé spolupráce. Věnuje se na ní životním zlomům a následnému hledání sebe sama. Výjimkou není ani vybraný singl s opakujícím se voláním „Ale pak se vrať zpátky domů, zpátky tam/pak se vrať vesmírem na začátek.“ Za videoklipem, který dokresluje melancholickou atmosféru nekonečného utíkání a vracení se ke kořenům, stojí Nela Bártová (Lowmoe).
Festival Meziprostor chce být místem pro setkávání všech bez rozdílů, je meziprostorem pro překračování hranic. „Tam, kde svoboda není jen prázdný pojem a kde náboženství, politikaření a masová kultura nenahrazují hledání pravdy, sociální spravedlnost a umění,“ hlásí jejich manifest.
Frau Zwei jsou reinkarnací původně brněnských Frau Frankenstein und Spüllboy. Výběr nového jména přirozeně vyplynul z okolností – podoba kapely se začala silně proměňovat. V Paní Frankensteinové se vystřídalo velké množství členů, ale podle Bibiho bylo také zásadní, že součástí už nějakou dobu nebyla původní zpěvačka Pavla Kantorová (Piča z Hoven, Blood Pact). „Instrumentální složka Frau Frankenstein vycházela z rychlých tanečních stylů jako free tekno, DNB, breakcore nebo digital hardcore. Frau Zwei se nebrání i pomalejším tempům, nesnaží se být za každou cenu naboostrovaná a experimentuje s mnohem větší paletou stylů,“ vysvětluje Vojta – vedle nějž jsou v současnosti členy Bibi (Nusle Sound System) s Adélou (Underground Theatre, Hellforhealth), kteří propůjčují kapele hlas a Edosh (ex-Edoshův Kurník), ten má spolu s Vojtou na starost beaty a všechna digitální vlnění.
Z Brna se ozývají přímočaré kytarové riffy a pronikavý vokál nového projektu Long Term Parking. Trojice s bohatým hudebnickým pozadím – Pavel Bříza, Michal Krystýnek a Kolib vydala 7. června první singl The Middle Way a s ním ušpiněný klip plný hlíny, pokladů a uvědomění. V kontextu brněnské alternativy už skoro není potřeba dodávat, že ve videu má prsty Jonáš Svoboda.
