Rap a trampové v Boskovicích

Bert & Friends, Boskovice 2021 Bert & Friends, Boskovice 2021 foto: Marek Reinoha

„Zvuk je pohyb, pohyb je obraz, obrazy tvoří děj,“ píše se hned v záhlaví stránky festivalu. Moje první setkání s boskovickým festivalem bylo obrazů plné – pravidelně obměňovaná galerie fotek přímo na nádvoří, komentovaná procházka městem – zákoutí, uličky, malebné domy, divadlo na hradě i na hradbách, koncerty v režii Potrvá nebo působivý a neuvěřitelně zachovalý židovský hřbitov.  Unikátem je nakonec také množství v Boskovicích probíhajících výstav. Jaroslav Róna vystavuje své imaginativní kresby (až do 31. 10.), Kurt Gebauer velkoformátové momentky (jen do 22. 8.) a nepřehlédnutelný byl Jakub König, který na festivalu účinkoval snad v každém možném směru. Vše začalo společnou páteční vernisáží jeho obrazů (jsou k vidění také do 22. 8.), pokračovalo autorským čtením z nové knihy Vřeteno a bylo zakončeno sobotním koncertem uskupení Zvíře jménem podzim.

Boskovice 2021:   galerie  •  reportáž
Letní kino, přes to, že je největší scénou a přináší nejpopulárnější jména – i když jde samozřejmě pořád o alternativu, jako by letos bylo trochu unavené. Těžko říct, zda jde o rozjezd po roční pauze nebo naopak vyčerpanost po nenadálé smršti koncertů – Midi Lidi, Zvíře, Bert & Friends – všichni se zdáli být poněkud bez energie. Pouze nesmrtelná šestice Zuby nehty převálcovala publikum v boskovickém amfiteátru, který při jejich koncertě v sobotní podvečer málem explodoval radostí – ze hry a tance. Od prvního dne všechno směrem k tomu večeru gradovalo, což je zároveň subjektivní výsledek toho, jak jsem si sama umíchala program. 

Zapomělsem, Boskovice 2021, foto Marek Reinoha Zapomělsem, Boskovice 2021foto: Marek Reinoha

Čtvrtek byl klasicky rozjezdový, hudební zážitky přinesl nefanouškům jazzu a blues jen Palouk Potrvá. Výšlap k hradu ale nabídl nečekaný večírek. Začalo to s trochu rozpačitými N00100000! v neobvyklém složení čtyři baskytary a bicí. Jejich vymyšlený žánr na rozhraní math a noise rocku, pohádcore, by určitě dokázal být mnohem drásavější a dostat se hlouběji pod kůži. To za ně tentokrát udělala následující Prohra Praha a Aran Satan, tedy Adam Nenadál, jenž k oběma projektům neodlučitelně patří. „Největší zbraň, kterou lidstvo má, totiž vždycky bylo, je a bude SLOVO. Potřebujeme opravdový průzkumníky – tady jeden je,“ píše se na jeho mateřském labelu Silver Rocket a atmosféru vystoupení se ani nebudu snažit popisovat lépe. Nakonec vzduch nasáklý touhle syrovou poezií prořízla hustá mlha valící se z pódia, kde po zdlouhavém recitování táborákového hitu „Hej hej na okoř je cesta, jou jou jako žádná ze sta,“ konečně stanuli Gondor Flames. Všude bylo najednou plno lidí a já jsem raději v nejlepším Palouk opustila.

Jak už jsem zmínila, pátek byl zvláštně hudebně unavený. Panský dvůr ovládlo nostalgické písničkářství Zapomělsem, Moonshye a hlavně Člověka krve. Tahle sestava mě donutila zamyslet se nad tím, jak moc se do dnešní alternativy propíjí upomínka na trampování a čundry. Navazovat na tento program mělo duo Space Love, které mohlo být páteční festivalovou tepnou, z důvodu nemoci bylo ale nakonec bez náhrady zrušeno. 

Luciana, Boskovice 2021, foto Marek Reinoha Luciana, Boskovice 2021foto: Marek Reinoha

Zpětně to lze vidět jako nenápadné ticho před sobotní bouří. Návštěvníky čekala zvučná jména na Palouku, Panském dvoře i v Letním kině – Acid Row, Bare Escape, sinks, Tábor, Tomáš Palucha. Asi nikdo nečekal, že největší zážitek přinese skupina kolem zpěvačky Luciany Tomášové – Luciana, z pódia se ve vlnách valila dobrá nálada, která se odrážela od diváků zpátky ke kapele. Bude to znít pateticky, ale někteří dokonce ronili slzy. Romantická temnota Tábora v čele se singlem na motivy dětského říkadla o krvavém koleni pak působila ze všeho nejvíc pohádkově, koncert však potvrdil úspěch jejich debutu. V sobotu jsem stihla na hradě ještě divadelní impro o utrpení táborníků v podání souboru My kluci, co spolu chodíme a ceněnou dokumentární inscenaci S čaganem lamag nohy Akolektivu Helmut v kavárně Prostor. 

Celý objem festivalu pro židovskou čtvrť lze těžko pojmout v jednom člověku, což snad trochu omlouvá opomenutí mnoha částí programu. Na Boskovicích je báječná jejich roztříštěnost, která ale díky hustotě nabízeného v konečném důsledku vytváří pospolitost, protože všechno má k sobě najednou blízko. Což funguje jako oslí můstek ke společnému naladění, se kterým mohou v tomto malém městě po čtyři dny spolu fungovat večírků chtiví studenti, mladé i starší rodiny, rodiče studentů i jejich rodičů, milovníci vážné či artificiální hudby, divadla, historie nebo výtvarného umění... ti, kdo chodí spát pozdě s těmi, kdo si radši přivstanou. Jedinou letošní vadou na kráse byla absence jakéhokoliv stánku s vínem. Vynahradilo to ale třeba kafe v kavárně Prostor, bez kterého by boskovický den prakticky nešel začít. 

Boskovice 2021, různá místa, 8.–11. 7. 21

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.