Žánrově těžko zařaditelná kapela Lebanon vydala po delší době nový singl. Je jím skladba Stučajšij Ad, kterou jsme mohli slyšet už během některého z mála jejich loňských koncertů. „Naše hudba se skládá obvykle až z 127 not, je totiž mimořádně midi. Doufáme, že tento přístup bude klíčem k pochopení praktických aplikací a možností, jež skýtá zakřivení prostoru,“ tvrdí o sobě sestava tvořená zpěvačkou Terezou Papáčkovou, kytaristy Václavem Hruškou a Jakubem Frankem (s nímž jsme nedávno vedli rozhovor ohledně Bludného kamnene), bubeníkem Marcelem Skýbou a Ondřejem Jurčíkem (syntezátory). Novou skladbu nahrávali s producentem Ondřejem Mikulou v libereckém studiu Martina Havlena.
Brno Contemporary Orchestra se spojili s platformou TERÉN – Pole performativního umění a vydali se tvořit umění do sedmi prázdných brněnských hotelů. Please, Do Not Disturb je název série koncertů, které orchestr promítne od 15. do 21. března v již natočených filmech. „Skladby současných autorů jsou v nich ilustrovány příběhy skutečných i vymyšlených návštěvníků, jakož i samotnou architekturou a atmosférou hotelů, jejichž pokoje už rok beznadějně zejí prázdnotou. Čeká nás světová premiéra od skladatele a koncertního mistra violoncell v operním orchestru ND Brno Josefa Klíče, tři kompozice napsané nebo aranžované pro BCO, jedna jazzem a jedna rockem šmrncnutá lahůdka z posledního desetiletí a taky koncertantní kompozice z konce šedesátých let minulého století, kterou jsme měli tu čest v Brně premiérovat,” slibuje orchestr soudobé hudby v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem.
New Weird Britain nedříme v neklidu tichého chaosu. Po rychlém zrodu generačně blízkých Black Midi během necelých dvou let dozráli také v Londýně usazení Black Country, New Road. Se zmíněnou čtveřicí je pojí progresivní přístup k rockové kapele a vokální projev ve stylu sprechgesang, který si hudební kritika v souvislosti se současným britským post-punkem vypůjčila z německého termínu označujícího deklamační zpěv. Obě britské senzace mají navíc ve vínku hudebně praktické vzdělání, proto z jejich nahrávek a živých koncertů slyšíme velmi sofistikované kompozice a zápal pro neřízenou improvizaci vysoké muzikantské úrovně.
„Přátelé a kamarádi, milovníci vlaků a kvalitní české grotesky“ – tak zvou z Čítarny Unijazz a Kaštanu k dalšímu streamu nové jarní série, když se první sluneční paprsky stále ještě odrážejí od našich monitorů. Tolik komediální to snad nebude, po prvním koncertu věnovaném písničkářům je tu spojení dvou výrazných textařských a hudebních osobností z Brna a Prahy. Nové skladby představí tentokrát Martin E. Kyšperský se svými Květy a notovat jim k tomu bude Muzikant Králíček – alter ego Petra Marka. Frontman Midi Lidi, známý i jako polovina dua Monikino Kino, nahrál pod tímto pseudonymem deset sólových desek a několik EP v letech 1994–2002.
Stanislav Abrahám je zvukař a sound designer, který se už přes dvacet let zabývá také instalacemi a kolektivní uměleckou tvorbou, ať už jde o galerijní projekty nebo činnost v elektronickém duu Data-Live či live cinema skupině Microloops. Jde o velmi pozoruhodnou osobnost české umělecko-experimentální scény. Daří se mu totiž docela fluidně a přirozeně spojit projekty, k nimž bývá osloven, s jeho vlastní tvůrčí a objevitelskou realizací. Od studií na FAMU ho zajímá fenomén lidského hlasu v současném audiovizuálním umění, což ilustruje jeden z jeho starších projektů Pomlka (GAMU), který byl tvořen sérií levných reproduktorů přehrávajících odmlky a nedokonalosti rozhlasového projevu Alexandra Dubčeka z roku 1968 – tedy právě tichá a prázdná místa v mluvené řeči bývalého československého politika.
Ostravský projekt Phil Lemon kombinuje elektronickou hudbu s živými nástroji. Temný zvuk doplňují hravé melodie, lo-fi textury a hutné beaty. Právě vydaný debutový singl Eurydiké je prvním ze zamýšlené dvojice skladeb inspirovaných příběhem mýtické dvojice milenců. Následující singl Orpheus bude svojí strukturou a náladou odrážet zoufalost stejnojmenného bájného hudebníka, který po smrti své lásky přišel o veškerou vůli k životu.
Ostravský producent Strachkvas navazuje novým releasem na plánovaná dvě EP, z nichž to dřívější Break-in vydal v dubnu 2020 skrze spřátelený label Gin & Platonic. Pro distribuci tří nových tracků pod názvem Blind Worm Variations si zvolil zahraniční platformu World Canvas rozprostřenou v disciplinárně přesahovém online fluidu mezi Londýnem a Helsinkami.
Česko-ukrajinská producentka Dmitrievna stále pluje spíše v nezávislých vodách širokého oceánu rozprostřeného mezi Bandcampem a Soundcloudem (od vydání debutového EP se tedy zase tolik nezměnilo – odkaz na starší rozhovor). Oproti tomu má však už taky natočenou solidní hrstku vizuálně poutavých, občas syrových a choreograficky sebevědomých videoklipů. Zatím ji tahle pozice snad trochu chrání od předčasného hypu, protože i její druhé EP Eterno Retorno a doposud vydané tracky vzbuzují dojem neustálého hledání a zkoušení. Ať už jde o vokální projev ve třech různých jazycích nebo žánr elektronické hudby. Stylově někdy míří do nejhlubšího klubového podzemí plného až industriálně znějící temnoty, jindy zabloudí do světa písničkového elektra (Hystericus, Dusha) nebo si dokonce pohrává s popovými trendy, autotunem a střídáním rovných beatů s těmi zlámanými (2X).
Scéna Unijazzu vítá jaro streamem koncertu dvou muzikantských jmen, jejichž hudbu charakterizuje především poetika toulání, lesů a svobody. Cermaque loni vydal žánrově pestrou desku lament, na které spolupracoval s celou řadou producentů, a dokonce se vrhl i na rap. Původně plánované vystoupení Člověka krve (o němž jsme si povídali i v nedávném rozhovoru s hlavami labelu Divnosti) nahrazuje akustické folkové duo Souvrat.
Trochu netradičně dnes místo hudebního klipu vybíráme tříminutovou prohlídku výstavy polského kurátora, dramaturga, výtvarníka, hudebního umělce a šéfa elektronického labelu MikMusik Wojciecha Kucharczyka. Oldschool Demons je souhrnná přehlídka jeho prací z let 1977–2020, jejíž poslední část vznikla v pandemickém roce pro festival Ars Cameralis. Nejnovější série ilustruje příběhy, které vypráví o nynějším Polsku a vytváří nové prostory, kde se paralelně odráží „současná, neměnná, neexistující i zdánlivá minulost.“
