Původně olomoucký večer současné taneční elektroniky, který zaujal působivou scénou modelovanou nejen světly a projekcemi, ale také různými kulisami, se znovu odehraje v brněnském Kabinetu Múz 20. září. Letos poprvé také NoShit míří do Prahy, konkrétně do klubu Fuchs2 na Štvanici, kam kromě německého producenta Persian Empire, společného pro oba termíny, doveze Dangera, hvězdu francouzské elektroniky.
Kutná Hora se nezdá. Kromě již zavedeného Creepy Teepee tu letos vzniká nová festivalová platforma pro hlukovou, okrajovou a experimentální hudbu, mnohdy označovanou jako zvukové umění. A není to jen zvuk, ale často audiovizuální performance, prostor GASKu, tedy Galerie Středočeského kraje se tak zdá být příznačný.
Jednočlenný projekt Luboše Rezka Rouilleux je spojený s hudebníky kolem labelu KLaNGundKRaCH a pražskou experimentální scénou. Netradiční písničkářství na podloží drone music se v novém počinu Lycanthropic Sounds ponoří do hutnějšího zvuku piana, syntezátorů a varhan, který doplní rozsáhlé pole vokálních stylů. Desku, jež vyjde pod záštitou Letmo Productions 3. září, avizuje skladba Common Sense s výtvarným rukopisem Evy Krhutové.
O Besedě jsem slýchala často, že je to ten festival, kde je úplně jedno, co zrovna hraje, ale stejně tam musím být. A taky, že je to taková malá moravská Pohoda, která platí vlastně za největší festival alternativní hudby u nás. Tedy pokud o něm přemýšlíme v širokém rozpětí multižánrovosti a oproštění se od do očí bijícího (leckdy kontroverzního) sponzoringu. Asi je jasné, kam mířím, pokud se tu snažíme kategorizovat naše domácí festivaly definující se dramaturgicky jako „alternativní.“
Také se letos se uskuteční v Brně multižánrový Festival Uprostřed, který se již potřetí bude konat v průběhu celého léta. Tradičně zahrnuje od června do až do konce srpna koncerty, divadlo, autorská čtení, tančírny, gastronomické přehlídky a program živých ulic, tj. všehochuť od hudby, přes jídlo až po blešáky. Zapojí se do něj i brněnské kluby Fléda a Kabinet Múz, stejně jako kolektiv přátel modulárních syntezátorů Bastl Instruments a levitující vesmíry AVA kolektivu.
Město Tábor, to je husitská minulost, vodní nádrž Jordán, ale taky nezávislá kulturní scéna, pod kterou patří festival Transforma. Jeho třídenní vyvrcholení (občasné aktivity pod stejnou iniciativou probíhají průběžně po celý rok) přichází poslední červnový víkend, 28. – 30. 6.
Letošní Oakfest v Dubu nad Moravou láká třeba na Dunaj, WWW, Permon Balet Superstar, Sunset Trail, 1flfsoap, Ventolina nebo Koonda Holaa. A hlavně na rodinnou atmosféru a festival s dlouholetou tradicí. V našem Fest-view představujeme, kdo a s jakými myšlenkami za touto akcí stojí, a zároveň dáváme všanc 3 x 2 vstupy. Stačí poslat na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do 20. 6. odpověď na otázku: Který hudebník se ukáže na letošním ročníku Oakfestu ve dvou různých kapelách?
Šedesátkový zvuk garážových kapel, sedmdesátkový punk a pozdější americký underground, trocha jazzu i musique concrète. To jsou SAVAK, kteří vznikli v návaznosti na brooklynské Obits (Sub Pop). Je to vlastně sestava, jež je „sama o sobě procházkou historií americký nezávislý scény – v kapele najdete kromě Sohraba z Obits i členy bez nadsázky legendárních kapel jako Nation Of Ulysses, The Make-Up (baskytarista James Canty, kterej hrál i s Tedem Leem) a Enon nebo Holy Fuck (bubeník Matt Schulz), “ uvádějí z pražské kavárny Potrvá. Tam je podpoří 14. června Scott Ritcher, známý jako frontman hc/punkových Metroschifter. SAVAK na pódiu zaujmou krom jiného také proplétáním vokálních partů mezi třemi zpěváky. Do Česka přivezou své nové album Beg Your Pardon.
Francouzský bard Ryder the Eagle, bývalý bubeník kapel The Dodoz a Les Aves se vrací do Brna, kde ho uvítá klub Mersey. „Adrien svým zpěvem doširoka otevírá své srdce a nechává proniknout své skutečné já ze svých upřímných, rozervaných písních,“ – pořadatelé slibují neutuchající intenzitu a vášnivé emoce pro tohoto hudebníka zcela vlastní.
O novozélandském chlápkovi jménem Connan Mockasin jsem slyšela poprvé před několika lety, když mě na něj upozornil Rhys Webb z The Horrors. Nejspíš jsem tehdy prohlížela nejdříve video k Forever Dolphin Love. Asi devítiminutová skladba nebo spíše opus má skoro až efekt menšího transu. Klip začíná dlouhým, téměř statickým záběrem na „živoucí obraz“ z jakéhosi panoptikálního divadla, aby se náhle přepnul do bloudění po ulicích v duchu filmového realismu, a nakonec skončil fantazijním pronásledováním delfíní ženy/tvora v lese. I’m a china toad/But I’m in filing mode – převtěluje se Mockasin do žáby, čemuž odpovídá jiné video k It’s Choade My Dear, v němž se koupe ve vodě obklopen citrony – a ty má i na očích. It’s choade and, sure the black dog, sure the black dog, lose my friend… na první poslech těžko pochopitelný text vypráví o postavě z fiktivního světa, v němž žijí i Bostyn a Dobsyn, středoškolští učitelé hudby a také protagonisté stejnojmenné série krátkých filmů s komiksem, jež Mockasin vytvořil jako narativní doprovod ke svému poslednímu albu Jassbusters.
