První dubnový týden přišli Bratři s novým singlem Monarch. Dvojice už dříve avizovala, že se posouvá více do vln techna a vydaná novinka pomyslný proces završila. Tajemná a trochu industriální skladba, k níž poprvé vyšel i videoklip, je na hony vzdálená desce Monster z roku 2017 a vývoj je zřejmý i v porovnání s loňským singlem Manual. Oproti tomu působí novinka přímočařeji, přesto je na poslech velmi intenzivní. 

Ve středu 3. dubna skončil letošní Spectaculare, nejen vystoupením headlinera festivalu Saschi Ringa s projektem Apparat, ale také s koncem výstavy Sentinel na pražské AVU. Vypíchnu právě týdenní výstavu studentů Akademie výtvarných umění a UMPRUM než očekávaný koncert, který byl z různých důvodů zklamáním.

Nezvykle temný příchod jara si přichystal pražský Underdogs‘. Melancholické Mono na turné doprovodí severští kovbojové Årabrot a obě skupiny přivezou 20. dubna nové album ke svému významnému výročí – Mono 20 let a Årabrot sladkých 18. 

Oproti mojí poslední návštěvě Spectaculare se významně zmenšil sál a zvětšila projekce. Mohla jsem sedět a nechat se obklopit jak tou, tak prostorovým zvukem, který skrze čtyři reproduktory kroužil kolem nás. Hudba i vizuály se o večer zasloužily stejným dílem, kromě jmen Simona Scotta a Rafaela Antona Irisarriho si proto zaslouží zmínit i autoři projekcí Jan Nálepa a Boris Vitazek.

Poprvé a doteď i naposledy jsem byla ve Fóru Karlín před pěti lety a nemůžu říct, že by mě zvlášť zaujalo. V hlavě mi utkvěli nepříjemní security, zbytečně přísná pravidla i špatný zvuk. Tuhle sobotu se ale cesta do Karlína i v dešti a vichřici vyplatila. Celkově mě, pro mě první zkušenost s festivalem Spectaculare, překvapila bezchybnou organizací a atmosférou.

Proč se Ondřej a Jiří Veselí sdružili zrovna pod názvem Bratři, je jasné, kromě toho si tak pojistili případné personální změny v kapele. Jsou bratry, oba bubeníci a sami sebe popisují jako velké puntičkáře. Zároveň si ale – přinejmenším hudebně – skvěle rozumí a nedělá jim problém v live setu, ač do posledních fragmentů přesně naplánovaném, hravě improvizovat.

Na kapely minulého století chodíme s velkým očekáváním, ale nakonec jde asi prostě o to aspoň jednou v životě je vidět naživo. A vždycky je tak trochu zklamání, že to není takové jako na záznamech z osmdesátek. A tak i In Between Dreams tajemstvím opředených The Residents je spíš cestou do minulosti.

V únoru nás čeká výlet do snů, i když možná ne do těch našich, ale do těch cizích, které jsme nikomu nezáviděli, ale stejně je ze zvědavosti chceme vidět. Do pražského Paláce Akropolis dorazí skupina všestranných umělců a performerů skrytých za ikonickou masku oční bulvy. Na začátku února přijede bizarní kalifornské uskupení The Residents.

Na čtvrteční koncert v Kabinetu Múz jsem dorazila jako na pokračování kulturního večera, který jsem sama pro sebe začala návštěvou performance Sound Carpets, která se odehrála ve zklidněné a velmi intimní atmosféře Vašulka Kitchen. A tak byl pro mne trochu šok dorazit na rozdivočelou Lesní zvěř. Chvíli mi trvalo se na ně naladit a nejvíc se mi to dařilo při pasážích s absencí zpěvu. Celkově mám pocit, že hudbě, zvlášť jde-li o zkušené interprety a jazzmany, jimiž Lesní zvěř bezesporu je, prospívá hlasem šetřit a energii věnovat nástrojům. 

We Are the City se pro jeden lednový čtvrtek stanou Brnem, svou kanadskou stopu zanechají 17. 1. v Kabinetu Múz a představí hned dvě nová alba. Anebo spíš jedno, ale dvakrát jinak. Při tvorbě nového RIP – na které ještě čekáme, zbylo tolik přebytečného materiálu a inspirace, že daly vzniknout také albu At Night, které vyšlo již v říjnu 2018. Materiál je tedy jeden, cesty ke konečné nahrávce ale byly dvě. Takový hravý koncept je pro We Are the City příznačný, kritiky se shodují, že kapela má často čím překvapit.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.