Stefan WesołowskiSoundtrack pro bloudění v barevném labyrintu gdaňského přístavu, neoklasická vlna od našich severních sousedů.
Vracím se myšlenkami na letošní OFF Festival. Probíhá třetí den festivalu, obloha je zatažená těžkými šedými mraky, fouká silný studený vítr, lidé sbírají poslední zbytky sil. Na koncertě Stefana Wesołowského v experimentálním stanu téměř všichni sedí na vrzajících dřevěných parketách, oči mají zavřené nebo s nimi koukají do země. Na pódiu stojí mladík s kloboukem a MacBookem, vzezřením hiphoper matoucí tělem, po jeho pravicí sedí violoncellista, pozounista a hráč na tubu. Překvapení a objev roku v přímém přenosu.
Stefan Wesołowski navazuje na silnou vlnu neoklasické hudby, která koketuje s elektronikou. Skladba Route ze všech „offích“ vzpomínek rezonuje nejsilněji a nejvíce vytváří představu o tom, co mladý skladatel ve své tvorbě přináší. Komorní orchestr, podkladový tepavý beat, šeplavé samply, zdánlivá jedntovránost neustále neptarně proměňující hlavní motiv. Osm minut uteče jako voda.
Song dne: Stefan Wesołowski – Route
