Bat For Lashes - The Haunted Man

Bat For Lashes - The Haunted Man Bat For Lashes - The Haunted Man

Natasha Khan si od posledního alba Two Suns dala na vydání nové desky dlouhé tři roky a vyplatilo se to. Zprvu jsem se obávala, že to bude deska plná balad a vyzrálých písní, se kterými nebude lehké se ztotožnit, pokud se zrovna nenacházíte v podobné životní fázi jako autorka a k tomuto myšlení mě přivedla skladba Laura. Pomalejší písně na jejích předchozích deskách nikdy nechyběly, ale měla jsem Bat For Lashes zařazenou spíše jako lehce surrealistický taneční pop, k němuž byla Natasha už svou barvou hlasu jako zrozená a posun k srdceryvným baladám mi u ní moc neseděl. Soudit však jen podle jednoho singlu může být hodně zavádějící. Přestože po návratu z turné k minulé desce byla Natasha natolik vyšťavená, že dokonce zavolala Thomu Yorkovi, aby jí dal nějaký tip, čím se inspirovat, nedopadlo to vůbec zle. Pokud se ptáte, co jí Thom poradil, bylo to kreslení.

Laura je prakticky jediná píseň na této desce, která je opravdovou baladou jen s klavírním doprovodem a postavená hlavně na textu a vokálu jakoby zcela odhalené zpěvačky. Lilies zase odkazuje trochu k předchozí tvorbě Bat For Lashes a je to hned první skladba, takže působí jako určitý spojující prvek. Pak tu máme dvě písně All Your Gold a Horses In The Sun, jež jsou zase v tanečním tempu a čímsi mi připomínají osmdesátá léta (i když zrovna tyto dva songy zní zvukově naprosto současně oproti jiným na albu). Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Jestli pochybujete, že na tehdejší pop music něco pozitivního bylo, mám za to, že taneční skladby měly pořád formu písně s podkresovým beatem a nenudily vás opakováním jedné věty šest minut. Syntezátorů ála osmdesátky se ale Natasha nebála ve skladbách Marylin, A Wall nebo Rest Your Head.

Od Bat For Lashes jsme vždycky byli zvyklí na experimentování se zvuky, které ale ve finální podobě nepůsobilo nijak divoce, tentokrát je to však opravdu takové multiinstrumentální album, že to poznáte na první poslech. Uslyšíte na něm smyčcové i dřevěné dechové nástroje, elektroniku, zvonky, celestu, mellotron, harmonium i marimbu. Winter Fields a The Haunted Man jsou asi největším posunem a následováním potřeby objevovat stále nové a nové možnosti vyjádření. Tradiční nástroje se tu snoubí s elektronickými rytmy, za které by se nestyděl ani Trent Reznor. Velmi zajímavým prvkem je mužský sbor s pochodovými bicími na pozadí tepajícího beatu v písni The Haunted Man.

Je to deska, kterou si těžko oblíbíte, když ji budete poslouchat někde venku na rušné ulici. Je totiž dosti jemně temperovaná a jen když jí dáte trochu toho starosvětského času, odhalí všechny své barvy. Thomova rada v tomto případě opravdu zabrala.

Zlatý hřeb: Lilies, Winter Fields, The Haunted Man

Zní to jako: zásnuby lužního lesa s velkoměstem

Vydavatel: EMI

Stopáž: 51:28

Body: 6 z 7

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.