Kittchen – Radio

Kittchen - Radio

Byl pozdní večer / první máj / večerní máj / byl Kittchena čas. Již třetí rok po sobě. Tajuplný lo-fi písničkář a kuchař zvuků a ruchů ulice Kittchen dodržel tradici a prvního května opět umístil na svůj vizuálně a textově podmanivý web novou desku. V roce 2011 to bylo post-apokalyptické bloudění z kuchyňské linky Menu, v roce 2012 remixová kompilace Dezert a letos – letos laptopové, vztahové, existenciální drama Radio.

To, že Kittchen se svou do černé kuchařské masky schovanou hudební mystifikací uchvátil před dvěma lety českou alternativní scénu, je věc známá. Literárně a komiksově přesahující fikce o přežívání ve světě po atomové válce byla vpravdě intenzivní, avšak jevila se jako něco, co je do nahrávání dalších desek neudržitelné. Kittchen toho nejspíše vědom si na Radiu prošel zhmotněním. Opustil fikční svět apokalyptických vizí a ze světa fantazií sestoupil do svízelné, pomíjivé a upadající reality. Možná tím ztratil trochu na své tajuplnosti, ale stal se o to hmatatelnějším, faktičtějším, uvěřitelnějším.

Sestup do reality prostřednictvím líčení naturalistických mikropříběhů, v nichž se Kittchen oproti debutu proměnil z přímého proživatele v prožívajícího pozorovatele, si stále udržuje Kittchenův autorský vyprávěcí styl. Jeho nepopíratelný textařský um si všímá zdánlivě nepatrných detailů, které jiným unikají, a posouvá je do role základních popisných. Popisných, které následně tvoří odraz doby; obrazy ztracených, tápajících lidí a „Zolových zatracenců“ (Berlin, Fotr, Holka), jejichž osudy jsou determinovány prostředím, v němž žijeme, prostředím, které se zmítá krizí, které se rozkládá a které člověka vysává, pustoší. Podobně jako tomu je ve vrcholu desky, personifikované a ajvazovsky nahlížené skladbě Pod Prahou.

Pozitivní změnou oproti debutovému Menu je, že tentokrát Kittchen nachází na konci svého bezútěšného vyprávění naději. Naději, že někde v dáli existuje doposud nenalezené místo plné barev a krás (Exit), naději, že přijde nečekaný zásah shůry, jenž změní vše k lepšímu (Bouřka).

Hudebně se na Radiu Kittchen díky pomoci Tomáše Neuwertha otevřel světu. Od pro mnohé těžko stravitelného ševelení kuchyňských nástrojů se posunul k průzračnějším, detailně propracovaným, mnohovrstevným laptopovým melodiím, které zvukový a ruchový fetišismus (v tom nejlepším slova smyslu) z debutu vkusně přeřazují z primárně aranžérské role do role hlavního dekoratéra. Mnohovýznamový a interpretačně vděčný název desky tak můžeme chápat třeba jako vzkaz českým rádiím - že je tady nejvýraznější český textař a písničkář poslední doby, takto přístupnější, a tedy vhodný k rozproudění stojaté vody rádiové gramotnosti. O co, že jako vždy však nebude toto volání vyslyšeno?

Zlatý hřeb: Fotr, Berlin, Pod Prahou

Zní to jako: naturalistický laptop-pop výrazného textaře a úkazu české nezávislé scény

Vydavatel: vlastní náklad/Červený kůň

Stopáž: 44:59

Body: 6 z 7