Listolet - Listolet

Listolet - Listolet

Listolet - Listolet

Listolet, to je brněnská indie folková kapela, která sama sebe i svůj debut nazvala podle tajného měsíce mezi říjnem a listopadem, kdy listí ze stromů ještě nepadá, ale teprve letí. Především je to ale parta dobrých kamarádů, kteří hrají výhradně proto, že je to baví, hrají především pro své kamarády a kamarády svých kamarádů. Tak to funguje a tak je potřeba k albu přistupovat.

Fakt, že Listolet nechtěli nahrát příliš zadumané album, je jasný hned během prvních vteřin úvodní skladby Krajina, která začíná čímsi, co můžeme nazvat „zkušebním halekáním“. Kapela se nebojí dělat si sama ze sebe trochu legraci a bere věci s nadhledem. Album se pak podle tohoto klíče dá rozdělit na dvě poloviny, z nichž jedna působí velice seriózně, druhá rozvíjí právě tu sebeironickou, „veselou notu“. Taková vnitřní rozpolcenost je ale neudržitelná, a tak výsledkem není celistvý, náladově ambivalentní materiál, nýbrž rozporuplný koncept, který vlastně asi ani není a neměl být konceptem.

Je to škoda, protože Listolet dokazují, že umí napsat chytlavé skladby (ano, říkejme jim klidně hity). Singl Leť holka leť nebo píseň Starý dům, k níž vznikl i videoklip, si budete velmi rychle pískat a prozpěvovat s kapelou. Rovněž Spící listí, Podél kolejí nebo závěrečné Tančící listí se vymykají vysoko nad průměr. Kouzlo Listoletu vězí hlavně v pestré skladbě nástrojů, které se na desce objevují. Kytary, klavír, saxofon, trubka, mandolína i akordeon tvoří žánrově barevnou mozaiku, hudba se pohybuje v rozmezí od folku přes náznaky klezmeru, jazzu i zasněné elektroniky, potkáte tu aluze na Yanna Tiersena i Mňágu.

Zatímco ta seriózní část je až pozoruhodně dotažená, ta bezuzdnější za ní dost pokulhává. Již zmíněná otevírací skladba Krajina působí ještě docela svěže důvtipně, to už se ale nedá říct o Dobrém býtu nebo V restauraci U Sama, takových kabaretních kouscích. Hlavně tematiku druhé z písní považuji za něco, co už dávno není ani objevné, ani provokující, ani vzbuzující smích (bylo-li vůbec kdy). Rýmovat Usámu a Obamu je z hlediska versologického zcela bez chyby, nechci kapele ubírat právo na fórky, nechci, aby se utopila v ponurých náladách, ale vím, že by to Listoletci zvládli i s větší noblesou. Některé z písní měly zkrátka raději zůstat nezveřejněnými jamy. Kdyby je pak muzikanti vytáhli na koncertech, patrně by nabyly většího a smysluplnějšího efektu.

Chtělo by to řídit se podle hesla méně je někdy více a obsah alba ještě trochu protřídit. Raději ale snést pár ne úplně povedených věcí, které stačí v dnešní době moderní techniky s použitím jednoho tlačítka přeskočit, než valit si před sebou desítku utahaných skladeb, s nimiž se nedá udělat zhola nic. Takže z toho Listolet vlastně vyšli dobře. A i kdyby ne, určitě si deskou stmelili kamarádství, a to je hlavní.

Zlatý hřeb: Leť holka leť, Starý dům, Tančící listí

Zní to jako: hudebně pestrá (ale hlavně folková) podzimní deska několika tváří

Vydavatel: Indies Scope

Stopáž: 44:30

Body: 4 z 7