Queens of the Stone Age - ... Like ClockworkK novému albu Queens of the Stone Age od toho posledního vedl dosud nejdelší časový interval v kariéře kapely. Logicky by se tedy nyní dalo říci, že výsledkem musí být něco úplně jiného, než cokoliv, co tato legenda americké pouště dosud vyprodukovala. Kdyby to ovšem tak nebylo s každou jejich deskou. Drzý zpěv Joshe Hommea s nádechem melancholie, špinavé kytarové riffy, prvotřídně smíchané barvité vokály, které už jaksi charakterizují QOTSA, to všechno je stále přítomné. Ale poprvé vás napadají adjektiva jako „dospělé, vyzrálé“ album.
Jak se ubránit sentimentalitě? Josh Homme má na to jasný recept: spojit se s mladší generací, která je dostatečně inspirativní. Album ...Like Clockwork, to je deska Queens of the Stone Age ovlivněná osobou Alexe Turnera. Ten má na svědomí jistě více než jen závěr skladby If I Had A Tail a podivný název písně Kalopsia. Jeho přátelství s frontmanem QOTSA je známá věc a Joshova účast na nové desce Arctic Monkeys (v minulosti produkoval i jejich album Humbug) přirozeným následkem. A tím se pomalu dostáváme k tomu, co je na ...Like Clockwork tak specifického. Kolem tohoto alba se před jeho vydáním rozšířily zmínky o tolika spolupracích, že s vyjmenováním všech hostů by mohl mít problém i nejzarytější fanoušek, ale když si desku poprvé pustíte, velkou většinu těchto „cizích elementů“ vůbec nezaznamenáte. Každý přispěl svou troškou k dílu, které zní jako kompaktní celek a v hlavních zpěvních partiích má ve všech případech sólo Josh Homme. Dave Grohl na bicích, Mark Lanegan na vokálech a Trent Reznor jsou u QOTSA už jako doma, ale ani Elton John nijak nevyčnívá, nechá za sebe mluvit piano a z Fairweather Friends se tak stává komplikovaná, až progresivně formovaná píseň a ne komerční tahák v podobě neobvyklého duetu dvou zcela odlišných osobností.
Možná se trochu zamračíte, když posloucháte The Vampyre of Time And Memory, baladu, která je jakousi osobní výpovědí Joshe Hommea, ale v tu chvíli má album ...Like Clockwork ještě to nejlepší před sebou. My God Is The Sun, I Sat By The Ocean, If I Had A Tail či funkově laděná Smooth Sailing (přísahám, kdybych si několikrát neověřila, že to není pravda, tvrdila bych, že tady zpívá Jake Shears...ale podobné zbarvení hlasu Joshe v této skladbě je jen povedená náhoda, zpěvák ze Scissor Sisters se podílel na úvodní Keep Your Eyes Peeled), to jsou jasné hity, klasičtí QOTSA. Fairweather Friends, Kalopsia a I Appear Missing, to je odklon od této linie, něco zcela odlišného, zvláštního, temně přitažlivého a přitom všem jaksi dramaticky osudového. Při prvních tónech I Appear Missing pokaždé vidím člověka padajícího do vody, pořád znova a znova. Tento vizuálně-zvukový efekt nevytvoří kapela jen tak bezmyšlenkovitě. Ano, je to album hluboce promyšlené a to možná vyvolává dojem, že QOTSA zestárli. Není to vaše spontánní kapela od vedle, co si jen tak jamuje. Je to patos, je to ironie, je to trocha divadla, je to rock'n'rollová špína, jsou to obavy otců o budoucnost svých dětí. Je to fikce a zároveň pravda. Je to běh života.
Zlatý hřeb: Smooth Sailing, I Appear Missing, ...Like Clockwork
Zní to jako: pořád ten luxusní šperk ve vaší diskografii
Vydavatel: Universal
Stopáž: 45:59
Body: 6 z 7
