Malé domorodé národy zůstávají větším civilizacím často skryty, případně si svou izolaci snaží co nejvíce udržet. Kdykoliv se tak k nám dostane cokoliv z jejich kultury, už tak dosti mystického, získá to s celým příběhem na mystičnosti ještě větší. Kmen Sidi žije v centrální Indii. Usadil se tam před tisícovkami let, kdy tam jeho předkové dopluli na dřevěných bárkách z daleké Afriky. Už tak dosti romantický příběh ve své tvorbě umocnil Sarathy Korwar.
Nakonec to všechno dobře dopadlo. Nemocné ±0 se na poslední chvíli podařilo nahradit zdravým Jakubem Šimanským, který položil atmosférické základy. Na dálnici mírně zápasící Sýček sice dojel místo na Dolní náměstí na Horní náměstí, ale ta jsou od sebe anštěstí jen pár metrů, takže to zdárně stihli a na základech postavili krautrockové chrámy. Zraněná noha upadnuvšího skateboardisty byla ošetřena. Provar se nekonal, neboť lidí dorazilo na čtyři desítky. Tak akorát, aby se sklepní prostory Galerie U Mloka příjemně zaplnily a přijatelně vydýchaly.
Desátá, pár lidí na baru lepí třpytky, nad barem se chystá kamera na live stream, za pultem chillová rytmika. Klid před bouří, ve kterém usrkáváte ze sklenky a místo oveček počítáte bpm. Sto osm za šedesát. S přibývajícím davem muzika zvyšuje na tempu i údernosti, Brigitte Noir z kolektivu kolem rádia UP AIR začíná rozehřívat tancechtivce a po chvilce napětí HRTL odpálí červeno-modro-žluto-zelený modulární set.
Nejmilejší akce široko daleko. Po náročných párty svátkách todle na správku ideál. No, a tedy díky tomu, že se slavily mimo jiné i narozeniny, obdárovávalo se v celým Metru a všem. Chytal jsem úsměvy, vážné i příjemné promluvy, zdařilý změny tempa. Zase jsem na HRTLa křičel. Tančili jsme, dokud nás neodtáhl hodně ranní taxík, jinak bychom se domů nedostali.
Kam utéct před lednovými mrazy? Nejlépe někam do podzemí, kde se teplo, jak známo, velmi rádo drží. V nejslavnějším podzemí olomouckém, v Metro Chill Out Clubu, bude příští sobotu 21. ledna přitom teplo, neřku-li horko značné. Rozproudí jej tam HRTL – jednak hřejivými barvami spletité sítě kabelů na jeho ikonických modulových synťácích, jednak (a hlavně) svou pestrou elektronikou.
Ale něco jsem stihl. Laundered Syrup a jeden dlouhej tribute na heavy metal, akorát bez pózy. Našlapané. Hudba do trucku. Mamamrdamaso překvapujou. A taky At Bona Fide, trochu míň umazaný od uhlí a síry. Nikdy nezapomenu na Sorry Satori a Afriku v Bruntále. Čistá špína, furt jsme jim do toho lezli. Na W7 už je výkon, slušnej výkon. Tlak jak kráva, pojď do mě!
Po velkých listopadových jazzových žní britského střihu se olomoucký Jazz Tibet Club v prosinci zaměří na velká jména na pomezí české alternativy a kvalitního mainstreamu. V krátkém sledu představí Priessnitz, Zrní a Tata Bojs.
Tradiční olomoucká přehlídka animace a současného umění, která dávno překročila hranice Hané, ba České republiky, přesně za týden odstartuje svůj jedenáctý ročník. Organizátoři nyní doplňují tradičně našlapaný hudební program, který se stane nedílnou součástí čtyřdenního veselí zaštítěného tentokrát tématem Proč se dívat na zvířata?
Když jsme dostali echo, že v neděli jedou kolem Golden Oriole a Horacio Pollard a nemají kde hlučet, nemohli jsme jinak. A tak se nám z domácí zastávky na malé šňůře, stal jednonoční fesťák a celou neděli jsme vařili salát.
Za kvalitním moderním jazzem jedině do Olomouce. To se již stává pravidlem díky tamnímu Jazz Tibet Clubu, kam se rádi vracejí jak diváci, tak kapely samotné. Listopad proto bude ve znamení velkých návratů a oprašování vřelých přátelstvích, která zde v posledních letech mezi pódiem a publikem vznikla.
