Pozvolný start, dlouhý odpočítávání. Celý NoShit tým si dal záležet, abychom Patnáctku nepoznali, pomalovali na co přišli, natahali kilometry UV špagátu a rozjeli nadstandardní zázemí pro výborný start. Pak už to bylo na posádce.

První tři „ticha“ mezi skladbami byly naplněné úžasem, zrychleným tepem a tíživou potřebou najít nový způsob, jak vyjádřit obdiv. Co chcete dělat, když se tleskání nehodí a kytici jste nepředpokládali koupit?

Jednička NoShit byla i na Patnáctku totálně odlišná raketa. Akce, jejíž atmosférou můžete proplouvat především silnými extatickými pohyby. Po proudu směrem k parketu, naváděni pableskujícími lasery a všeprostupujícím UV zářením. Bože, už je to rok. NoShit nabírá obrátky. Zcela zaměřen na interprety živé elektronické hudby, synťákovce, eklektické modulárníky, bez pouštěčů a čudlíkářů.

Je příjemnou tradicí, že s podzimem a začátkem semestru se program Jazz Tibet Clubu zaplňuje k prasknutí. Ani letos to naštěstí nebude jinak. Hned první říjnový týden se na pódiu vystřídá pět českých kapel. Nejprve olomoucké publikum čeká dvojkoncert WWW a Vložte kočku, který bude v režii Radia Wave v rámci festivalu Prix Bohemia Radio.

Totální Kuba, nekompromisní klasika, kvalitní sólíčka a pošlapané triko. A to všechno zažít (a pošlapat) za dobrých dvacet minut v naprosto narvaném Tibetu. Zvědavost byla silnější než dav a vyplatila se, bylo to totiž nejživějších dvacet minut z celého mého týdne. Bona nešetří neverbální komunikací a hudbu zprostředkovává i tělem, přímo tančícím. Tak výrazně a přenositelně, že i to nesložitější sólo pochopí i noisový amuzikál. Jistě to bylo krásné až do konce, což mohlo být tak za hodinu a půl. Mít tak taneční pohyby, lahev bílýho ruma a partnera/ku k vlnění...

Kieslowski začali ještě za světla a v Jazzu bylo hned jak pod peřinou. Jemné melodie a překvapivě zarývající se texty byly docela v kontrastu s dobrým naladěním kapely a příjemným povídáním mezi skladbami. Nebylo na nich znát, že je to už třetí koncertní den, naneštěstí ani doporučená čichová zkouška nic zásadního neprokázala, voněli a hráli velmi čerstvě.

Zahájili Lebanon, kteří navzdory internímu upozorňování na nedostatek předchozích zkoušek a nesladěnost (nízké sebehodnocení bubeníka) zahráli nepřipraveným uším zdánlivě nepřístupný a kakofonicky působící industriální nářez, pod jehož rouškou se ovšem skrývá drsná a podmanivě roztančující melodičnost.

Už od příštího úterý se Olomouc na necelý týden promění v město pulzující festivalovou atmosférou. Postará se o to jednapadesátý ročník mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů AFO. Jak už bývá příjemným zvykem, i letos AFO připravilo taky poutavý doprovodný hudební program.

Už s prvním hrábnutím do strun vyvolali z repráků ohlušující tlakovou vlnu, která smetla všechen usazený prach, rozčeřila vlasy našlapaného klubu i těžký vzduch v něm a málem shodila rozestavěné kamery České televize, která se rozhodla tuhle show zachytit pro další díl pořadu Kombo. Lépe si vybrat nemohla. Please The Trees se na své poslední desce stali staviteli syrových hutných kytarových hradeb a tímto úvodem jako by to chtěli bez varování připomenout všem, kteří toho večera na jejich koncert (konaný v rámci festivalu Jeden Svět) do olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazili.

V olomouckém Side Street Baru se ve čtvrtek od sedmi proháněli Děti mezi reprákama. Jako nádhera. Hodně zblízka, akorát do nálady... nebýt těch neustálých hlasitých objednávek obrovských porcí domácích brambůrků a dalších hektolitrů piv, které (asi jen) mě vždycky spolehlivě vytrhly z hlubšího ponoru do vyklidněného post-smutku, tak se asi rozpláču. Být Váma, pozvu Dominika Zezulu domů na bytovej koncert, bude to stát za to.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.