Dnešní večer v brněnském Kabinetu Múz se nese na vlně melancholie. Prodírám se přeplněným sálem a hledám místo, ze kterého je lépe vidět na snědou tmavovlásku, jemně rozehrávající klávesy. Německou zpěvačku Josin neznám, svým měkkým hlasem a neskutečnými výškami mě ale okouzluje. Jemné vystoupení ke konci proloží sólem na kytaru a poté mizí, nedbajíc na prosby o přídavek.
Chvíli se nám nechtělo cestovat, ale nebojte, my to doženeme. V dalším díle našeho recenzního Bedekru se rozjedeme v Česku se Zrní a ostravským elektronikem Lowmoe, v přístavním Gdaňsku se zastavíme za postklasikem Stefanem Wesołowskim, v Rusku okusíme industriální synthy WWWINGS, trochu něhy nabereme na Islandu u Sóley a v Americe se nejprve ponoříme do imaginativního saxofonu Colina Stetsona a introspektivní proměny Marka Lanegana. Tak místo krosny sbalte přehrávače a pojďte si hrát na cestovatele spolu s námi.
Jestliže na druhou desku Sóley se čekalo déle, než je zdrávo, ta třetí s názvem Endless Summer přichází poměrně záhy. V rámci evropského turné se přitom islandská zpěvačka dvakrát zastaví i v Česku. Těšit se mohou Praha a Brno.
Singl Halloween z poslední desky islandské divoženky Sóley se nám hodí do krámu. Jednak je to píseň vzhledem k dnešnímu dni tematická, jednak skrze ní můžeme upozornit na fakt, že Sóley chystá na příští rok novou desku. Dle náznaků na Facebooku by se mohla jmenovat Endless Summer, ale kdo ví... Tak či onak by se opět mělo jednat o křehkou intimní duchařinu vhodnou do pokojíčku, jak ukazuje již tato live session s KEXP.
Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Vybrali jsme pro vás 40 zahraničních a 15 českých desek, které zanechaly v naší redakci největší stopu. A začínáme první dvacítkou zahraniční produkce. Jelikož se nám vzácně ve své topce téměř nikdo neshodl na stejných deskách, tudíž bylo velmi obtížné určovat pořadí, představujeme vám naše nejoblíbenější alba chronologicky, tak, jak v průběhu roku vycházela. Nahlédněte do našeho bilančního diáře.
Zavřené oči, neustálé posouvání brýlí, statická póza, patetické řeči. Během vídeňského vystoupení ze Sóley, která nejspíš prodělává poporodní psychózu, čišela aura jak z květinových dětí, brnkajíc na temnou strunu Ask The Deep. Jeden by zašišlal něco o lásce jako jedna ošklivá nápojová firma.
Vydáváme se za Sóley. Kdykoliv je to jen trochu možné. Jejímu kouzlu není těžké podlehnout, a to obzvlášť od jejího přechodu na temnou stranu síly. V jejím temném světě, „světě snů, nočních můr, fantazií a přeludů, podivných bytostí,” lehce ztratíte hlavu. Cestujeme za ní do Polska, na domovský Island nebo Vídně. Teď se k nám Sóley opět přiblíží, svou letošní Ask The Deep zahraje totiž 30. listopadu ve vídeňském, historií sálajícím areálu WUK.
Reykjavík, jakožto vstupní brána k omamné islandské přírodě, je okouzlující neméně. Jeho genius loci není patrný na první pohled. Člověku se chvíli schovává, probublává pod povrchem. Iceland Airwaves k tomu vrchovatě dopomáhají a rozechvívají jako celek. Jako duševní strava, v níž se kloubí radost z pobytu v nesmírně inspirativní zemi s nadšením z netradiční zvídavé hudební dramaturgie.
Se svou druhou studiovou deskou Ask the Deep si islandská rusalka Sóley dala trochu na čas. Možná proto tak trochu jako omluvu všem fanouškům, kteří byli tolik let na trní, hned krátce nato vysílá neučesané pětipísňové lo-fi EP Don't ever listen, které si můžete poslechnout na soundcloudu, případně objednat na vinylu.
Způsobů, jak utratit tři sta padesát korun, je nespočet. Můžete si za to koupit asi tak sedm matéček. Nebo jít na koncert přepůvabné Islanďanky Sóley. V ceně bude taky předkapela Fiordmoss. A oboje dohromady bude dost možná jedna z vašich nejlepších hudebních investic za poslední dobu. Fakt. V MeetFactory to bude v pátek moc hezký.
