Plastová židle a dva lidi ve tmě. Ten výrazný cover jsem určitě zaznamenal už loni. Skrz pandemickou záplavu releasů a specifickou náladu vyžadující žánr jsem se však nechal pohltit minimalistickým klenotem Why Are You Here až letos. K tomu, abych pochopil, že je Joseph Kamaru král, jsem víc než tuhle skladbu nepotřeboval.
Legendární vídeňská Arena, neděle večer. Už ani nevím, kdy jsem tu byl naposled, poprvé to bylo snad někdy v roce 2012, když ji roztřískali Converge, ale to místo si svou specifickou atmosféru stále drží. Tak jako asi 99.99999 % lidí jsem se s Deafheaven seznámil díky Sunbatheru aka Sluncekoupači. Růžový black metal, co vlastně není black metal, ale zároveň byl mnohem víc black metal, než je teď.
Osmé vydání městského showcasu Waves Vienna, na kterém se představilo nespočet alternativních, elektronických i rockových skupin a projektů z celé Evropy, je za námi. Bylo to hledání jehly v kupce sena? Zas tak dramatické to nebylo. Letošní ročník sice akcentoval slovenskou a portugalskou scénu, ale nejzajímavější pětice - mým subjektivním pohledem - byla následující. Berte to jako vyzobnutí několika rozinek, vystupujících bylo tolik, že by se to nedalo oběhat ani za týden…
Waves Vienna je prvním klubovým festivalem ve Vídni showcaseového typu. Také tentokrát Vídeň slibuje zavést návštěvníka do nejvýraznějších klubů, unikátních a netradičních lokací a veřejný prostor propojit s festivalovým děním. Waves Vienna se odehraje poosmé během prodlouženého víkendu 27.–29. září.
V rakouské metropoli právě začíná pokračování festivalu s víc jak padesátiletou tradicí Wiener Festwochen. Několikadenní slavnost tradičně začíná před vídeňskou radnicí již dnes, vstup je pochopitelně volný a na události vystoupí mimo jiné hvězdná Conchita Wurst. Přesáhnout hranice světa popu a vstoupit do utopického prostředí alternativní scény však mnohem lépe zprostředkovává letos vzniklý a tomuto festivalu přináležející Hyperreality, ten bude trvat čtyři noci v habsburském zámku z 16. století a nabídne jména jako Raime, Holly Herndon, Forest Swords, Nite Jewel, Angel-Ho, Yves Tumor a mnoho dalších.
Sad songs make me happy, pronáší mimo jiné Troy Von Balthazar ve Vídni, v malém klubu Rhiz, kde mezi jeho tesknými písněmi občas zahřmí nad ním projíždějící vlak metra. Zavřené oči, vichr, déšť.
Nizozemsko, Belgie, Francie, Švýcarsko, Rakousko. Tam všude zahrají znovuzrození kamarádi na život a na smrt Peter Doherty a Carl Barât. Dlouho očekávaný (a v očích mnohých taky velmi málo pravděpodobný) návrat londýnské post-punk revivalové kytarovky The Libertines byl loni na podzim stvrzen novou deskou Anthems for Doomed Youth.
Comeback Massive Attack pobláznil Evropu a vyprodal koncertní haly, včetně vídeňského Gasometru. Martina se o povolence jít tento koncert fotit dozvěděla hodinu před začátkem a než se z Bratislavy do Vídně dostala, předskokani Young Fathers už měli svůj set za sebou. Hlavní hvězdu večera však stihla a vy si tak můžete užít pohled na legendy trip hopu.
V mnohém podobna „naší“ Emice strhla Molly Nilsson během své one-woman show snadno, vlnilo a tancovalo se jak pod pódiem, tak na galeriích. Výrazný sametový hlas, buřičská grácie, potemnělá elektronika a místy až příliš osmdesátková diskotéka, novo-romantická deziluze a nostalgie se zdravě feministickými kořeny.
Tricky, to je to vždy tak trochu ruská ruleta. Jestli se dosáhne katarze, nebo úplného konce; jedno či druhé se nicméně děje vcelku pravidelně na té či oné straně – v publiku či na pódiu. Tricky má rád změny, anotují z Prahy.
