Foto: Molly Nilsson + Oskar May, Vídeň – brut Wien, 19. 2. 16

Molly Nilsson, Vídeň – brut Wien, 19. 2. 16 Molly Nilsson, Vídeň – brut Wien, 19. 2. 16 Libor Galia

Není tomu dlouho, co vídeňský kulturní prostor Brut představil v rámci koncertní trilogie The Ineffable Me trojici uhrančivých a divotvorných žen – Gazelle Twin, Biancu Cassady a Mirel Wagner. Volně na ni navázal o tři měsíce později vystoupením v Berlíně usazené Švédky Molly Nilsson.

V sobotu bylo na Karlsplatzu nevlídno. Foukal nepříjemný vítr, padal studený déšť. Na jedné straně vycházeli v uhlazených robách a oblecích lidé z vídeňské opery, na straně druhé se ve frontě začínala štosovat extravagantní skvadra v čele se zástupem žen v černém, s rty namalovanými sytě červenou rtěnkou. O Molly Nilsson je toho na internetu napsáno pomálu, avšak fanklub něžného emancipovaného pohlaví má viditelně početný. Natolik, že u vchodu vlála cedule Ausverkauft

V mnohém podobna „naší“ Emice strhla Molly Nilsson během své one-woman show snadno, vlnilo a tancovalo se jak pod pódiem, tak na galeriích. Výrazný sametový hlas, buřičská grácie, potemnělá elektronika a místy až příliš osmdesátková diskotéka, novo-romantická deziluze a nostalgie se zdravě feministickými kořeny. Kombinace, která i přes veškeré neodpáratelné epigonství a rozlehlé organické melodie louděné skrze tlačítko play z jedné krabičky, nakonec uchovává pozitivní vzpomínky.

Celý večer uvedl domácí Oskar May, básník, který kus svých veršů zabalil do klaustrofobní dekadentní elektroniky. (Tomáš Franta)

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.