Zpráva o tom, že se na tour po Česku chystá londýnský noise-bluesový kytarista Steff Kett, jistě rozehřála srdce mnohých pamětníků koncertů Shield Your Eyes. To, že jej vyzvali budějovičtí hrdinové z Nagana REK, muselo potěšit zase svědky spanilých hlukových jízd Depakine Chrono nebo Microvomit.
Budějovičtí vždy měli otevřená srdce pro různé přesahy žánrů, pozvání londýnského písničkáře, drtiče kytar a ohýbače harmonik tak nepůsobilo nijak překvapivě. Poslední možnost slyšet a také vidět Steffovu divokou, přesto velice precizní a funkční hru na kytaru a jeho exaltovaný zpěv vytvářející na jeho tváři fotogenické grimasy, jsme měli v roce 2012. Tehdy ještě se zmiňovanými Shield Your Eyes.
Shield Your Eyes už neexistují, Steff obrátil pořadí strun na kytaře a sednul si za očesané torzo bicích. Jeho zpěv, pohybující se od řevu ke klidnému procítěnému písničkářskému projevu, spolu s říznými apelativními texty se nesly olomouckou Ponorkou a chvílemi dokonce přiměly umlknout i otrlé štamgasty. Poslední Steffovu skladbu doplnili hlukoví REK, Steff na oplátku hostoval v poslední skladbě večera.
REK už za sebou sice mají několik koncertů, ale v plné palbě a s čerstvě vydanou kazetou se představili na českém turné poprvé. Ráfky bubnů zastříkané od krve, činely jak kapota vítězného favorita po vesnickém demolition derby a kopák přilepený k podlaze zhruba rolí gafy, k tomu basový aparát velikosti ledničky v průměrné školní jídelně a nezbytný koberec efektů. Prostě Cikál a Sokol a nejmladší z kapel vyrůstajících z podhoubí budějovických zkušeben. Zrychlující se tep přehlušoval i cinkání skleniček. Zvukově jsme se pohybovali ve vodách Lightning Bolt, Child Abuse, Staer nebo samozřejmě zmiňovaných Depakine Chrono, jen vše jakoby plynulejší a díky precizní práci s looperem i repetitivnější a místy až transové. Mimochodem, musíš to samozřejmě zažít, ale ty nahrávky jsou skvělé!
Koncerty v Ponorce mají zdaleka nejdelší tradici z olomouckých klubů a hospod. Nejde vždycky o výkvět české hudební scény, ale prostor Ponorky je a vždy byl otevřený každému s respektem k místním idejím. Ať už jde o zkušebnové kapely z okolních vesnic, undergroundové legendy nebo o zahraniční experimentalisty a noisovou elektroniku. S dostatečným předstihem si zde může domluvit koncert téměř každý, a zároveň díky výběru dobrovolného vstupného do klobouku je možné se vždy spolehnout na slušně obsazenou hospodu. O kapely náležící k české nezávislé kytarové scéně se v Ponorce téměř výhradně stará místní většinou jednočlenný kolektiv Rachot květin s občasným doplněním ze strany kolektivu 8848. Nutno dodat, že obvykle jde o to nejpřekvapivější, co je možné v Ponorce zažít. (Lex Barker)
