Bažant Pohoda, Trenčín, 5. - 7. 7. 12 (2. část)

Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

Bažant Pohoda 2012:

Reportáže:

>> 1. část

>> 2. část

>> 3. část

Fotogalerie:

>> 1. část

>> 2. část

Páteční horké ráno vyhnalo návštěvníky festivalu ze stanů brzy a jediným útočištěm byly stinné přístřešky, kde ještě někteří dospávali předchozí noc. Radlery, ledové tříště a voda z cisterny se pila po litrech a během těchto pár hodin, kdy šlo o čisté přežití, a hasiči jezdili po areálu, aby pokropili každého, kdo se nacházel poblíž, na Orange stage nastoupili slovenští Talkshow. Příjemná variace na britské kytarovky zajistila muziku k obědu na grilu a letní festival se pomalu začal dostávat do plného proudu. Od této chvíle už byl program nabitý.

Zatímco na hlavní stagi buráceli Tata Bojs, Two Door Cinema Club se v backstagi připravovali na své vystoupení a tiše trpěli v neúnosném vedru. Všem kapelám z Velké Británie a Irska, které vystupovali v odpoledních hodinách, patří jednoznačný obdiv, že své koncerty zvládli s takovým nasazením. Alex Trimble z Two Door Cinema Club byl mokrý od hlavy až k patě a Peter Liddle z Dry the River si na stagi postěžoval, že jeho nohy jsou v jednom ohni.

Two Door Cinema Club, Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková Two Door Cinema Club, Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

Ve tři odpoledne rozpálil Orange stage Femi Kuti s kapelou a tanečnicemi v tradičních afrických šatech zářících všemi barvami. Pozitivní energie, instrumentální brilantnost a plné nasazení seskupení, jež dorazilo až z Nigérie, přimělo dav k tanci i přímo před pódiem, kde v tu chvíli nebyl ani kousek stínu. (ZM)

Vystúpenie Dry the River bolo pre ich nasledujúci koncert na Roskilde posunuté do popoludňajších hodín, v ktorých slnko ešte statočne pálilo. Ani to však neprinútilo kapelu šetriť sily na prestížny festival a tak Pohoda dostala kombináciu folku a drsných gitár naservírovanú skutočne bravúrne. Krehký vokál Petera Liddlea často dopĺňal dav, užívajúc si srdcolomné piesne i metalové hádzanie hrivou rovnako ako hráči na pódiu. (MK)

Horko, reggae, Nirvana

Little Roy přilákal velké množství zvědavců, příznivců reggae i fanoušků Nirvany, protože jeho album Battle For Seattle, na kterém předvedl písničky Kurta Cobaina ve zcela jiném světle, na sebe strhlo velkou pozornost. Živé provedení vůbec nezaostávalo za studiovými verzemi, a tak všichni, kdo ještě vydrželi na nohou ve stále horkém počasí, si mohli zatančit na klasiku jako Come As You Are, Lithium nebo Polly. Ano, zatančit, protože Little Roy dal všem nirvanovským skladbám taneční rytmus. Hned v počátku koncertu spustil asi nejzajímavější coververzi ze zmíněné desky - píseň Very Ape. Publikum se lehce pohupovalo bez zpívání nebo větší odezvy na jistě dost známé věci, ale v daném počasí to bylo jen pochopitelné. Přesto Little Roy několikrát zakřičel do publika „I love you“ ve snaze vyvolat určitou interakci a prohlásil, že se cítí jako doma na Jamajce, což byl jistě velký kompliment. (ZM)

Fiordmoss, Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková Fiordmoss, Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

Překvapení z Brna, taneční nálada i poklidné tóny z Belgie

Medzi výborne vygradované koncerty patrilo aj predstavenie Fiordmoss, ktorí na čele s charizmatickým hlasom Petry ukázali, že im svedčia aj veľké festivalové pódiá. Škatuľka folk pop, ktorou sa ich tvorba najčastejšie opisuje, sa v Trenčíne ukázala ako príliš úzka a piesňam vládla predovšetkým sofistikovaná tanečnosť, pretkávaná gitarou.

Pred festivalom sme vám odporúčali kapely Givers a Amatorski, ktoré naživo potvrdili kvalitu svojich nahrávok. Kým Givers v letnom slnku odohrali veselý, bezstarostný set doplnený expresívnymi výrazmi svojho gitaristu/speváka Taylora a radostnými perkusiami Tiffany, Amatorski nabádali skôr k pokojnému rozjímaniu. Naživo títo Belgičania pôsobili organickejšie, triphopové nálady vymenili za atmosféru budovanú živými nástrojmi.

Givers, Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková Givers, Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

O poriadnu show sa postarali The Heavy, ktorých mix rocku a soulu okoreneného bluesom a funkom bol skutočne neodolateľný. Už po prvých dvoch pesničkách bolo jasné, že toto nie je celkom obyčajný koncert a frontman Kelvin Swaby sa pesničku od pesničky čoraz viac roztápal. Zbesilý tanec dopĺňal i hromadný spev a The Heavy sa tak zaradili k dlhému zástupu kapiel, ktoré potvrdili ono výnimočné ovzdušie panujúce na Pohode. (MK)

Dvě návštěvy ze zeleného ostrova a bouře na letištěm

O šesté hodině večerní to před hlavní stagí vřelo, jakoby na ni měl přijít headliner. Two Door Cinema Club zahráli všechny vypalovačky z jejich debutového alba, a přilákali pod pódium množství tancechtivých lidí. Navíc se při písni What You Know v závěru jejich koncertu na pódiu objevily tanečnice ze Slovenska, které se zúčastnily odpoledního workshopu. Jejich vystoupení bylo na úrovni profesionálek a zpěvák Alex Trimble prohlásil, že takovou věc ještě nikdy nedělali. Interakce s návštěvníky Pohody byla maximální a stačilo jen málo slov.

Koncert Villagers, téměř krajanů Two Door Cinema Club, kteří však pocházejí ze severního Irska, zatímco první zmíněná kapela z Irské republiky, byl již o něco klidnější. Sedačky téměř ve stínu a nejdříve lehký vánek zpříjemnil folkově laděný koncert. Také Villagers měli před pódiem skupinku fanoušků, kteří dobře znali jejich alba a skupina si tak mohla užít celkem početné publikum až do chvíle, kdy se pomalu začalo schylovat k nebezpečně se blížící bouři. Závěr koncertu byl ukončen narychlo pořadateli, stejně jako o něco později vystoupení Aloe Blacca na hlavní stagi konající se ve stejný čas. Organizátoři nechtěli v žádném případě nic podcenit a začali pracovat na záchraně techniky a varovat návštěvníky. I přes strašlivé řádění blesků přímo nad letištěm nakonec všichni tuto nepříjemnost přečkali a se změnami v programu se festival rychle zase rozběhl.

Program na zakrytých stagích pokračoval jen s malým časovým posunem, ale na hlavní stagi nastoupili po bouřce jako první na pódium Elbow, kteří odehráli koncert zkrácený na 40 minut. Vyšli tak vstříc Kasabian, aby mohla kapela i přes zpoždění kvůli bouřce začít včas podle původního plánu. Hlavní hvězda večera totiž nemohla odložit svůj odlet a hrát později než s odbitím půlnoci. Elbow se zachovali jako naprostí gentlemani a za to jim patří dík,“ zmínil se na stagi Tom Meighan během koncertu Kasabian. Bohužel kvůli posunům došlo k nešťastnému překrývání koncertů hlavních jmen pátečního večera. Kasabian začínali v době, kdy Bat For Lashes byla teprve v polovině vystoupení, ve stejnou dobu nastupovali na pódium i Jamaican Legends. (ZM)

Elbow, Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková Elbow, Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

Střípky ze zákulisí: odložené lety a ztracená zavazadla  

Ne pokaždé jde všechno podle plánu a tak se stávají věci, se kterými nikdo nepočítá. Kromě zrušení koncertu S.C.U.M. nedorazili ani Naive New Beaters, protože jim z Paříže neodletělo včas letadlo. Yann Tiersen se však ukázal jako bojovník a na trenčínské letiště nakonec i přes tento problém dorazil a svůj koncert odehrál až mezi třetí a čtvrtou hodinou noční (nebo spíše už ranní). Na druhou stranu, kdyby přiletěl včas, právě v době jeho času nad festivalovým prostranstvím řádily blesky... tedy, nebylo kam spěchat. Podobný osud čekal britskou skupinu Portico Quartet, které nedorazilo pro změnu zavazadlo s potřebným vybavením. Nakonec tato kapela uzavírala sobotní program na Orange stagi, kam nastoupila o druhé hodině ranní. (ZM)

Krásná Natasha Khan, šťastní Kasabian a ospalí White Lies

Bat for Lashes si hrozivou búrkou nenechala pokaziť náladu a svoj prvý slovenský koncert strávila so širokým úsmevom na perách. Nezaprúc svoje vizuálne cítenie, v krásnych šatách tancovala po celom pódiu a pod žiarivým splnom predniesla svoje magické piesne plné symbolov. Nechýbali Daniel, What΄s a Girl to Do, Travelling Woman ale i piesne z pripravovaného albumu, ako nádherná Laura. (MK)

Ano, konečně to přišlo. Půlnoc po bouřce a mohutné bicí oznámily příchod jedné z nejočekávanějších kapel letošní Pohody. „Na Slovensku jsme zatím panny,“ prohlásil Tom Meighan během koncertu Kasabian, na kterém kapela vypálila všechny své hity bez zbytečných řečí, nezáživných balad a nuceného pobízení. Od první skladby Days Are Forgotten z poslední desky Velociraptor bylo publikum jejich. Energií nabitý set by se dal shrnout jednou větou: „všeobjímající štěstí“. Bylo citelné z publika, které se očividně na Kasabian nesmírně těšilo a užívalo si hodinový koncert od začátku do konce. Bylo zřetelné i u dvou hlavních protagonistů, kteří brzy zjistili, že jsou tu velmi vítanými hosty.

Kasabian se liší, mimo jiné, tím, že vlastně nestojí na klasickém modelu – frontman a zbytek kapely. Silné pouto a až magická spřízněnost mezi Sergiem Pizzornem a Tomem Meighanem, kterou dávali hlavně ke konci vystoupení dost okatě najevo, vytváří určité napětí, které z živého koncertu dělá zážitek nevídaný. Je to konečně kapela, která je tu skutečně pro vás a vytváří jednotu a pocit euforie bez zbytečných gest a prázdných hesel. Prostě čistá láska. Tenhle koncert vyžadoval přídavek, jednoznačně. Ale na Pohodě se přídavky nevedou, časový plán je příliš náročný. Tom Meighan hbitě zareagoval a spustil aspoň a cappela beatlesovskou She Loves You, Sergio se přidal a potlesk neměl konce. I po tomto vrcholném koncertu však noc zdaleka nekončila. (ZM)

Orbital sú síce znovu spojazdnená elektronická legenda 90. rokov, no rozhodne netrpia zbytočnou nostalgiou. Ich set bol tanečným vyvrcholením piatkovej noci, prinášajúcim čistú zábavu s hlavou a pätou, nielen umne rozmiestnenými betami. (MK)

White Lies, Pohoda 2012, foto Kristýna Břečková White Lies, Pohoda 2012foto: Kristýna Břečková

Zatímco v tanečních stanech to vřelo, na Orange stagi se nadšení kamsi vytratilo. Na White Lies se přišlo podívat poměrně početné publikum, ale kapela moc nenadchla. Zpěvák Harry asi neměl svůj den, protože primárně na něm celý koncert vázl. Zpíval občas podivně mimo rytmus či melodii, jakoby nebyl vůbec propojen se zbytkem kapely. White Lies jako celek hráli naprosto bez energie. Byl to jejich první koncert, který začínal až o půl druhé v noci, za což se skupina omluvila. Každý časový posun samozřejmě chápal a kapelu z něj určitě nikdo nevinil, kdyby však vypálila aspoň jednu písničku naplno, k čemuž bohužel nedošlo. Jejich loňský koncert v Praze by velmi vydařený, ale na Pohodě se moc nepředvedli. (ZM)

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.