Brněnský Pavilon A jako koncertní sál

Soudobá hudba v Brně snad nejvíce ze všech uměleckých druhů neustále objevuje a realizuje se v prostorech pro podobné účely dosud nevyužitých nebo jen málo takto využívaných. Samozřejmě zde existuje také polo undergroundová scéna pracující s konceptem propojení hudby, pospolitosti, jakéhosi rituálu a specifického, mnohdy opuštěného či chátrajícího místa. Orchestrální hráči snažící se co nejkvalitněji posluchači předložit interpretačně náročnou soudobou skladbu jsou vázáni určitými limity a nezachází zatím do prostor zcela na okraji. Přesto přenáší hudební zážitek do míst, která jsou jednak atraktivní a souzní s dramaturgií i dílem samotným.

Aglomerace - Koncert pro Pavilon Afoto: Jan Prokopius

Dlouhodobě s tímto konceptem pracuje festival Expozice nové hudby, který koncerty, zvukové instalace i performance v minulosti umístil do městských zahrad, příkopu pod Špilberkem, na skryté nádvoří nebo třeba do menšího kostela. Brno Contemporary Orchestra, tedy interpretační soubor, jenž se specializuje od svého vzniku v roce 2011 na prezentaci soudobé hudby, pořádá koncerty pravidelně ve vile Tugendhat a novým cyklem v rámci tématu asociací hledá další místa vyjma tradičních koncertních sálů. Soudobou hudbu v moravské metropoli zpravidla slýcháme v jediném větším koncertním prostoru, v Besedním domě, na podzimním festivale Setkávání nové hudby Plus v komorním prostředí sálu Janáčkovy akademie a velmi výjimečně v Sono centru. Cyklus A přenesl díla soudobých skladatelů jako je například Alvin Lucier, Michel van der AA, Mauricio Kagel nebo Louis Andriessen do Moravské galerie. Se závěrečným koncertem, kterým zakončil první sezonu těchto speciálních vystoupení, připravil publiku dvě krátká, ale právě prostorově velmi impozantní díla v Pavilonu A na brněnském Výstavišti. 

Aglomerace - Koncert pro Pavilon Afoto: Jan Prokopius

Původně Obchodní průmyslový Palác navrhli architekti Josef Kalous a Jaroslav Valenta, a při vstupu dovnitř s vědomím, že jdete na koncert, na vás dýchne až spirituální atmosféra čisté symetrie a obrovského prostoru srovnatelného s katedrálou. Kdo někdy navštívil tento pavilon v době veletrhů, pamatuje jistě čilý ruch, mnoho marketingového a prezentačního smogu, který prakticky odpoutá vaše smysly od ducha celé budovy. Nyní je prázdná, jsou zde pouze židle a téměř v tichosti se tu schází publikum. Sedačky pro orchestrální hráče stojí v pozadí a improvizovanému pódiu vévodí reproduktory.

Prvním dílem, které zde zazní, budou totiž Pouště (Déserts) Edgarda Varèse, do nichž skladatel umístil tři interpolace z magnetofonového pásu. Elektroakustická složka díla vznikla ve studiu francouzského rozhlasu a televize v roce 1954, tedy o čtyři roky později než instrumentální část. Pouště hudebně vyjadřují prázdnotu, rozsáhlost, děsuplnost i krásu hor, moří, přírodních ploch, ale také lidské duše, opuštěných měst a aglomerací. Tak se dostáváme i k názvu koncertu, umístěného téměř do centra města, pro něž je právě veletržní prostor významnou reprezentací ve světovém kontextu. Dílo je postaveno na kontrastu komponované hudby v podání čtrnácti dechových a pěti melodických bicích nástrojů a elektroakustické zvukové koláže přehrávané z magnetofonového pásu. V živém provedení této skladby jsou ještě patrnější ostré přechody k těmto interpolacím než na nahrávce, mechanické a lidské tu však spolu nebojuje, spíše orchestr pokorně ustupuje před analogovým páskem, jenž má v sále skoro dominantní zvuk. Dílo tak vyznívá celkově trochu nesourodě, nicméně v rámci konceptu i takováto odcizenost jedné složky může fungovat jako záměr.

Druhou skladbou je Republika (De Staat) nizozemského skladatele Louise Andriessena, jenž ji složil pro nesouhlas s Platónovou Ústavou, v níž řecký filosof polemizoval o tom, které hudební mody jsou vhodné pro společnost a které ne. Dílo vzniklo v sedmdesátých letech na podnět diskuzí o vztahu mezi politikou a hudbou. Bohaté obsazení čtyř amplifikovaných hobojů, dvanácti žesťových nástrojů, čtyř viol, baskytary a dvojice elektrických kytar, harf a klavírů v disonantních souzvucích vznáší do prostoru otázky, jestli je vůbec možné hudbu politicky ovládnout, pokud vyvěrá z přirozeného vyjádření. Republika je skladatelsky pevným dílem stojícím na základech minimalistického myšlení s dravostí Stravinského Svěcení. V době svého vzniku už nešokuje, ale stále vybízí k ostražitosti.

Aglomerace - Koncert pro Pavilon Afoto: Jan Prokopius

„Dopřejme si postmoderní přepych zpřítomnění a ptejme se, kde, čím a jak se pouště a republika dneska potkávají, tady a teď a třeba právě v Brně?,“ vyzývá Viktor Pantůček v průvodním slovu. Prázdnota lidské duše i neustálá dramata a diskuze o tom, jak by co mělo být, hledání pravd a bezmoc z nekonečných debat bez cíle jsou natolik univerzálními lidskými problémy, že v Pavilonu jako chrámu, v té obrovské prostoře zastřešující jediný zpřítomněný okamžik, zastavují na chvíli čas i dech jako něco, co se nás neustále dotýká. Jako otázky, k nimž jsme dosud nenalezli klíč a musíme si to přiznat. Těžko by však takové zastavení bylo dnes možné bez zvuků stále rezonující moderny a nepolevující intenzity obou děl.

Aglomerace - Koncert pro Pavilon A, Brněnské Výstaviště, 2. 6. 16