Expozice nové hudby 2015 - Pavilón Y Expozice nové hudby 2015 - Pavilón Y Petr Francán

Cesta Expozicí nové hudby byla cílem hudby samotné

Letní 28. ročník Expozice nové hudby s tématem „Procházení hudbou“ návštěvníky opět zavedl do brněnských koncertních sálů, těch obvyklých i netradičních, kde byl veden dialog hudby a prostoru, nebo kam naopak hudba přenesla místa a situace vzdálené. Časový horizont 10. až 14. června představoval jediné omezení pro zúčastněné zahraniční i české autory a interprety elektronické či instrumentální soudobé vážné hudby.

Středeční tradiční zahajovací koncert v Besedním domě uvedla nizozemská skladatelka Mayke Nas skladbou s názvem Quiet quiet. Čitelně popisovala dunění moře i hvízdot větru ve smyčcích komorního orchestru. Tišší část v závěru vystřídaly variace z krátkých tónů, které v tom nejlepším slova smyslu zněly jako melodické cinkání hrací skříňky či kapky deště. Celek byl souborem Brněnské filharmonie interpretován ve vhodně zvolené dynamické rovině.

Novinkou letošního zahajovacího koncertu byla reprodukce dvou elektroakustických skladeb. Obě díla byla posluchačsky poutavá, šlo jen o to přistoupit na jejich záměr, kterým bylo podílení se na tvorbě aurálního prostoru celého večera. Bylo by však fantastické vidět fotoelektronický syntezátor ANS v praxi, pro něhož byla napsána v pořadí druhá skladba Confession Stanislava Krejčiho. Nezbývalo však nic jiného, než poslouchat.

Následovala skladba Kajícnice Františka Gregora Emmerta jakožto upomínka na tvorbu tohoto brněnského skladatele. Náležitě však souzněla s programem večera. V houslových partech smyčcového tělesa šlo ve frekventovaných vysokých tónech cítit úzkost. Čirá naléhavost nejistého bytí na pozadí skromných melodií. Druhá elektroakustická skladba večera vyvolávala velmi podobné pocity. Jejím autorem byl Ital Luigi Nono.

Závěr koncertu se opravdu vydařil. Symfonie č. 1 in D pro smyčce a bicí op. 11 Miloslava Kabeláče je sama o sobě velmi pompézní dílo. Filharmonie Brno si při interpretaci dala záležet na sehranosti a údernén vyznění. Ačkoliv symfonie kanalizovala autorovu bezprostřední zkušenost s druhou světovou válkou, šlo o velmi krásné dílo.

Expozice nové hudby 2015 - Audio Guillotine Benoît Maubrey, foto Petr Francán Expozice nové hudby 2015 - Audio Guillotine Benoît Maubreyfoto: Petr Francán

Čtvrteční setkání v západním příkopu hradu Špilberk u Audio gilotiny Benoîta Maubreyho působilo jako návštěva zábavní atrakce. Delší pozorování však začalo celou situaci obalovat významy. Maubreyho skulptura z reproduktorů postupně ožívala hlasy návštěvníků, aby vzápětí byly její jednotlivé části popraveny, přičemž cílem bylo zničit zvuk, který nesou. Rozbití reproduktorů byl jenom průvodní efekt.

Tématem večerního koncertu byla aktivní práce s prostorem, jakožto médiem hudby. Za touto myšlenkou stál český skladatel Michal Rataj. V praxi se jednalo o využití kruhového Pavilónu Y na brněnském výstavišti a jeho možností, co se ozvučení a organizace publika týče. Rataj s kolektivem byli umístěni ve středu pavilonu, přičemž publikum se mohlo volně pohybovat okolo nich a dokonce nahlédnout takříkajíc do kuchyně. Jen hrstka posluchačů této možnosti však využila.

Skladby Pierra Henryho a Pierra Schaeffera hrály pod taktovkou Rataje do různých částí prostoru, který byl ozvučen čtyřmi reproduktory. Volný pohyb tedy nabízel spoustu „úhlů poslechu.“ Obdobně tomu bylo i při interpretaci děl, u nichž se na autorském postu střídali jednotlivci či skupinky z kolektivu Michal Rataj, Ivan Boreš, Jan Trojan, Jaromír Typlt a Pavel Zlámal. Subtilní elektroniku Rataje a Trojana místy vyvážila Borešova famózní hra na kytaru, Zlámalův klarinet a recitace Typltových textů s doprovodnou hrou na baskytaru. Trojan kromě elektroniky obsluhoval také zvukový objekt, rezonující desku.

Koncert ukázal několik možností, jak hudebně využít prostor. Koncept však nebyl ani zdaleka vyčerpán, hlavně proto, že jeden večer na to rozhodně nemohl stačit. Myšlenku by bylo záhodno nadále rozvíjet. Prostor Pavilónu Y byl však jedinečný stejně jako onen hudební zážitek.

Němečtí klarinetisté Kai Fagaschinski a Michael Thieke našli v sobotu odpoledne útočiště v Betlémském kostele. Příhodnější prostor pro jejich meditativní tvorbu snad nemohl být vybrán. Ve skladbách tohoto dua se zvuková barva klarinetu transformovala v nové či jiné hudební nástroje. V táhlých tichých tónech se ozývaly píšťaly varhan, dlouhotrvající trylky připomínali fanfáry trumpet a v bohatém alikvótním a kulatém zvuku klarinetů se snad v dálce objevovaly i kostelní zvony.

Expozice nové hudby 2015 - Pavel Zlámal, foto Petr Francán Expozice nové hudby 2015 - Pavel Zlámalfoto: Petr Francán

Hudební procházka Brnem byla mimo jiné uzavřena také nedělní návštěvou Jurkovičovy vily. Průvodce Pavel Zlámal si pro prohlídku architektonické památky přichystal svůj vlastní výklad zprostředkovaný basklarinetem a tenorsaxofonem. V improvizaci se silně free jazzovým nádechem reagoval na vše, na vybavení místností, na fyzickou přítomnost návštěvníků i na jejich očekávání a s nadsázkou hudebně komentoval a banalizoval celou situaci. Živelný zvuk, který se opíral do všech stěn a trámů, vila znovu jen tak nezažije.

Letošní Expozice nové hudby bojovala sama se sebou, respektive s předcházejícím ročníkem, který nabízel velmi lákavý program a více zahraničních hostů. Kvalitní hudba a zážitky na festivalu však zůstávají pořád. Kdo chtěl, našel si k nim cestu.

Expozice nové hudby, Brno – různá místa, 10. – 14. 6. 15

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.