Hyperdub ovládnul Lunchmeat 2021

Po několika úvodních, multimediálních a na vizuální prezentaci zaměřených večerech v různých pražských lokacích, se Lunchmeat Festival vrátil poslední zářijový den do známých útrob pražské Národní galerie, respektive Studia Hrdinů, a konečně naplno dostál svému podtitulu We See You Dancin’.

Večer začal projekcí kontemplativního sci-fi snímku Jóhanna Jóhannssona Last and First Men vycházející z knihy Olafa Stapledona a stojící na černobílých záběrech 16mm kamery Sturly Brandth Grøvlena (aktuálně ke zhlédnutí v českých kinech díky Artcam films).

Nedlouho po skončení filmu se otěží festivalu konečně chopil samotný kultovní label – jako první se na pódiu objevili AYA se svou kombinací garage, rapu a mutantího IDM, kterým šlehali návštěvníky mezi nadšenými promluvami s nimi i sebou. V jejich setu, zčásti postaveném na očekávaném debutu im hole a remixu skladby B£E z aktuální desky Space Afrika, byla cítit čirá radost z hudby a možnosti veřejně vystupovat, díky čemuž pro mě osobně čtvrteční večer ovládli.

Ne snad, že by následující Loraine James nějak výrazně pokulhávala, její nachově prosvícené vystoupení vyplnilo ono zmiňované motto festivalu zcela. Tančil opravdu každý v (trestuhodně malé) místnosti a odcházet se z ní nechtělo ani Lee Gamblovi, který na Loraine navázal zhruba o hodinu později.

Jeho set vycházel z nedávno dokončeného konceptuálního triptychu Flush Real Pharynx, ve kterém mísí prvky filmového sound designu, hyperrealismu, dynamiky ulice a benzinových motorů za dozvuku klubové hudby. Do jisté míry charakteristiky vystihující Lunchmeat jako takový.

Šéf a zakladatel Hyperdub labelu Kode9 pak noc zakončil DJ setem a průřezem historie labelu s ozvěnami zastupovaných producentů, Buriala nevyjímaje. Čtvrteční program festivalu postavil hudbu do popředí a nechal ji vyniknout pomocí vizuálů, které (tentokrát) nehrály prim. Kdyby se festival vydal takovou cestou i do budoucna, uvítal bych to.