OFF Festival – katovická mytologie stromů

V zajetí neodolatelných vzorců

Že alternativní hudba nemá na růžích ustláno, zjistil katovický OFF Festival v té nejméně vhodné chvíli. Během příprav na jubilejní desátý ročník mu totiž zamával jeho hlavní sponzor, a line-up tak musel vytvářet v poněkud stísněných podmínkách. Přesto i letos dokázala parta kolem supervizora Artura Rojka svůj dramaturgický vizionářský cit uplatnit na maximum a do Doliny Trzech Stawów opět přivedla pestrou skvadru bobtnajících i reinkarnovaných hvězd alternativní scény, které bylo radost prožívat.

Žehrání na domnělá slabá jména se sice virtuálními sítěmi nesla poněkud intenzivně, avšak obavy z poklesu zájmu o jeden z nejzajímavějších festivalů (minimálně) v Evropě se nenaplnily. K OFFu se nově s radostí přiklonilo legendární rádio KEXP, barevnější a odvážnější inspiraci se rozhodly nasávat i Colours of Ostrava a konečně a především – ani lidí v areálu na první pohled neubylo. OFF během svých deseti let vytvořil (jakkoliv pateticky to vyznívá) jakousi velkorodinu, která přijala za své, že každý druhý srpnový víkend si píše dovolenou a razí si to do Katovic. Tolik známých tváří člověk za tři festivalové dny jen tak někde nepotká…

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

Co na tom, že se OFF každoročně odehrává ve stejných vzorcích, když jsou ty vzorce tak neodolatelně ustálené, bez žádných nemile překvapujících proměnných? Šumění lesů a březových alejí a ševelení rákosí v horkem vyschlé bažině, nad hlavou vyhlídková a sportovní letadélka, na obzoru důlní areál jako stín katovické minulosti, doby, kdy slezská metropole měla daleko ke kulturnímu semeništi, přehrabování se vinyly namísto reklamními předměty, vychutnávání si netypické festivalové gastronomie, po které člověku v puse nezůstává pachuť z přesmaženého oleje a nehrozí žaludeční vředy, dopoledne válení u nedalekých rybníků a povinná zajížďka do street artem překypujícího, industriálem a atmosférou Berlína provoněného centra na zapiekanku v Katu, od odpoledne pak maratón hudebních radostí – přístupných i nepřístupných, křepčících i posluchačsky dumavějších, žánrově nespoutaných, avantgardních, experimentujících. To vše v úmorném vedru, podmínkách pro OFF snad předplacených.

Tak jako každý rok, OFF rezonuje intenzivně i dny po svém skončení. A rezonovat bude celý rok, skrze poznané hudební objevy, které natolik inspirovaly, že mají místo ve sluchátcích zajištěno minimálně do dalšího ročníku. Čím OFF letos nejvíce potěšil?

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

Předurčeno k celoroční rezonanci

Algiers naživo manifestovali ještě uvěřitelněji než na desce. Vše o jejich levicové a zoufale naštvané angažovanosti platí na pódiu dvojnásob, prasklé černošské okovy řinčí ve svědomí a člověk má tváří v tvář intenzivní smršti gospelu, soulu, temného a dravého post-punku a bezútěšně rozklíženého new wave tendenci v hlavě pohřbít všechny kapitalistické záchvěvy. Riffy, které se z hlavy těžko vyženou, drtivě přesvědčující energie, kterou by mohli závidět leckteří politikové. Sociální vyděděnci, kteří dokázali překročit stíny a zaběhlou agendu a octnout se na vrcholu pozornosti. A vlastně i vrcholu celého festivalu. O Algiers ještě hodně uslyšíme.

Politickému manifestování se nevyhnula ani Patti Smith. Na den přesně 70 let od shození atomové bomby na Nagasaki provolávala nakřáplým hlasem pacifismus, žehrala na svou rodnou hroudu a omlouvala se za ní. „Změňte svět!“ To bylo poté, co přehrála celou svou debutovou desku Horses a extatické publikum měla na dlani. Sborové refrény, největší kotel celého OFFu, staří a mladí bok po boku, oddávající se nezaměnitelné síle a kouzlu osobnosti rockové babičky. Nejvkusnější retro, užít a brát s nadsázkou, patos přehlížet. Smithiyna podmanivost rostla s každým pohybem, rozkrývala se s každým rázným i něžným gestem. Tak se rodí Nesmrtelnost. Bez Kundery. Nepamatuji na OFFu lepšího a vřeleji přijatého zástupce staré alternativní generace.

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

Umění komunikace a gest ovládal i Mark Kozelek. Ten dokázal s publikem navázat pravděpodobně nejtěsnější kontakt, neřku-li vztah ze všech. Hrubě vyspílal fotografům a vyhnal je z koridoru, s něhou pak přistoupil k divákům. První píseň zpívá pod pódiem, na dosah první řadě, rozdává hluboké pohledy. A když se pak na zbytek koncertu vrátí zpátky ke kapele, zůstává už napořád stejně blízko. Benji a Universal Themes v hlavní roli, sdílené smutky umocněné Kozelkovými autobiografickými deníkovými texty, díky kterým vám připadá jako ten nejbližší kámoš. Závěrečná, řízeně improvizovaná „báseň“ o posledních čtyřiadvaceti Kozelkových hodinách před koncertem, je odzbrojující. Smáli se všichni, kromě majitele Ryanair.

Úžasem přikoval Dean Blunt. Po olomouckém koncertě už jsem tušil, co ta liška podšitá chystá. Pro neznalé však musela být Bluntova něha a tyranie světla a tmy šokující. Průběh je stejný jako na Hané. Po intru v naprosté tmě Blunt nastoupí v červené mlhavé záři, s klasickým černošským bodyguardem za zády, a zpívá srdceryvně a bojácně. Pak opět zahalí celý stan do tmy a buduje napětí, chystá frontální útok. Nástup ohlušujícího elektronického skřípání a pronikavá salva zběsile blikajících, oslepujících stroboskopů mě vyděsí i napodruhé. Probleskávající, několikaminutový teror ostře bílého světla si masochisticky užívám, vibruje ve mně každý záchvěv. Nic pro epileptiky, prolétá mi hlavou, nevěda, že epileptický záchvat skutečně pár diváků skolil a že konec Bluntova koncertu, kdy se bojácný schizofrenik mění v despotického deklamujícího krutovládce v pekelném osvětlení, strávili v přistavené sanitce.

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

Dánské kvarteto Selvhenter se stalo jedním z největších překvapení OFFu. Na pohled křehké, s nástroji nekompromisně trýznící ženy, které přinášejí nevídané, uši odstřelující avantgardní uchopení free jazzu. Metal bez jediné kytary. Jen pozoun, saxofon, housle a bicí a zběsile puštěná uzda fantazie. Kam až si může dovolit vstoupit neřízená hudební improvizace? Nespoutanost? A není už to přes míru? Doma si je asi nikdy nepustím, ale na tu konsternující a zároveň obdivuhodně povznášející chvíli budu dlouho vzpomínat.

Zatímco mnozí se oddávali hypnotickým nárazům hlukových stěn Sunn O))), já se nechal hypnotizovat nočním tancem. V experimentálním stanu totiž rozkmital své zadumané inteligentní technoševelení Jacek Sienkiewicz. Introvertně tepající smyčky jsem v sobě nejprve nechával rozprostírat vsedě, se zavřenýma očima, odbourávajíc únavu dne. Teprve, když se ozvaly první tóny Drifting, subjektivně nejlepší elektronické skladby tohoto roku, vyskočil jsem spontánně na nohy a nechal se zcela unést. Jako ostatní. Techno mě takto přitahovalo naposledy s Laurel Halo.

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

Nechyběly ani ozvuky garážových kytar. Ought a Iceage. Zatímco druzí jmenovaní působili až moc strojeně a epigonsky (jak rád bych si místo nich dal radši i ty Libertines) a energie a válení po pódiu se minuly účinkem, první to se svým floutkovským nezájmem, z něhož nečpěla póza, dotáhli na přesně opačný konec. O rok později, na stejném místě a téměř ve stejný čas, se mi vrací vzpomínky na loňské Protomartyr. Ought jsou stejně ležérní, stejně hitoví, stejně kanadští, stejně přitažliví zejména v netypickém hlasovém projevu frontmana. A pod pódiem to stejně vře. To jsou ty vzorce, o kterých jsem v úvodu mluvil.

Výčet nejlepších koncertů, zážitků, které nadchly jak obsahem, tak formou, se tímto uzavírá. Zdá se vám to málo? Pak tu tedy ještě byly takové, které měly vždy jedno. Young Fathers a Run The Jewels strhli energií, rozpoutali davovou psychózu, ale hudebně mi unikají. Polské indie folkové duo Coals a elektroničtí Son Lux mě zase baví melodiemi a citem pro tklivou písničku a atmosféru, ale na živé performanci ještě musí zapracovat – jedni se stát jistějšími, druzí méně afektovanými.

OFF Festival 2015, Katovice, 7.–9. 8. 15foto: Libor Galia

OFF v zajetí mytologie stromů

Hudba a stromy. OFF a stromy. Proč, ptáte se? Proč místo hudebníků sázíme mezi řádky nazelenalé koruny? Co mají společného? Vše pochopitelně tkví v symbolice. Symbolice, kterou si uvědomuje i sám OFF, spletité větve stromoví již několikrát ve svých vizuálech využívající. Buddhisté vnímají stromy jako symbol osvícení, Keltové jako symbol poznání. Baltské národy jako posvátné místo, pod kterým se konaly kultovní slavnosti. Antická mytologie věřila, že ve stromech žijí dryády, víly, které jsou jakýmsi osobním průvodcem životem člověka. A severská mytologie pak ve stromech viděla spojnici mezi minulostí, přítomností a budoucností, jakýsi přetrvávající strom života, znázorňující evoluční linie, zdánlivě nesourodé, avšak se společným prazákladem.

OFF to všechno má. Rok co rok je místem, kde člověk prožívá hudební osvícení a poznání. Rok co rok je místem, kde se člověk oddává velké a žánrově nespoutané hudební slavnosti, která na čtyřech pódiích propojuje zasloužilé matadory alternativní minulosti, hvězdy současné nezávislé scény i vizionářsky proklamované hrdiny zítřka. Rok co rok se pro člověka stává vítaným bedekrem a nekonečnou inspirační studnicí na cestě jeho posluchačským životem. Rok co rok se stává závislostí, místem letní meditace a odpočinku. OFF is on. A za rok, zaplaťpánbůh, bude znova.

OFF Festival, Katovice – Dolina Trzech Stawów, 7.–9. 8. 15