Odlehčená nota i razance na úvodním koncertě s Garethem Davisem
Brněnský festival soudobé vážné hudby začal hezky zvesela. Na zahajovacím koncertě v úterý 29. října se v Komorním sále HF JAMU představil britský klarinetista Gareth Davis. Jeho předem plánovaný program ale bohužel přistál na jiném letišti, než měl. Totiž kufr, se kterým cestoval, se i s partiturami od něj během výpravy odloučil. Ztrátu se však povedlo velmi dobře vykompenzovat.
Gareth Davis představil nadmíru zajímavý počin, jímž byla interpretace části partitur amerického skladatele, jazzmana a volného improvizátora Elliotta Sharpa z velkého celku s názvem Foliage. Intenzivní konjunkce audiovizuálního díla trvala zhruba hodinu.
Gareth Davis hrající na basklarinet byl doprovázen projekcí Sharpových partitur, které magickým způsobem přitahovaly oči. Jejich decentní černo-šedo-bílé zbarvení kontrastovalo s místy silně modulovanou, fragmentarizovanou, rozrušenou, zmnohonásobenou a jinak přetransformovanou strukturou not. Sledovat tyto vibrující obrazce s matematicky abstraktními motivy bylo jako pozorovat tichou bouři. Davisova hra s tím samozřejmě korespondovala. Nešetřil posluchače, svůj projev nijak nekrotil, místy se do toho tak rázně opřel, až pořádně dupnul. Mělo to říz. Nálada přednesu se ale střídala a objevovaly se i klidné pasáže s nekonkrétními zvuky, jednou bylo možné zaslechnout snad i hru ve stylu jazzové improvizace.
Opravdovým výkonem hráče pak bylo místo, kde ačkoliv chyběl tón, dokázal Davis udržet latentní energii skladby důrazným tisknutím klapek. Bylo to jako poslouchat a sledovat tichou bouři.
Mladá slovenská krev na scéně: Trio NE:BO:DAJ
V úterý 5. listopadu, čili přesně o týden později, obsadila Komorní sál trojice mladých experimentátorů na poli slovenské lidové tvorby, soudobé vážné hudby a komprovizace (kompozice a improvizace).
Valnou část programu tvořily vlastní vokálně instrumentální skladby. Zpívané texty čerpaly především ze slovenské poezie a jejich doprovod měl co do činění s lidovou hudbou, ve většině případů svérázně uchopenou klavíristou Julo Fujakem. Celkové vyznění těchto skladeb zůstalo u populární hudby, vokál dominoval nad instrumentálním doprovodem, v němž se moc zajímavého nedělo, i když spojení italského bajanu Andreje Pleštinského a klavíru zmiňovaného Julo Fujaka znělo velmi svěže a společně vytvářelo nádherný témbr. Hlasový projev houslistky a zpěvačky Jany Ambrózové přímo korespondoval s jakousi ideou dekadentní populární hudby, zásluhu na tom měla její práce se syrovým zvukem hrdla, skřekem až křikem.
NE:BO:DAJ se originálním a vtipným způsobem pouštěli i do interpretací partitur a skladeb cizích autorů. V prvním případě se jednalo o grafický záznam skladby Domino samba skladatele Dezidera Tótha a v případě druhém trio reinterpretovalo Intermission 6 od Mortona Feldmana se zakomponováním ruchů publika. Trio tuto vzniklou parafrázi vtipně nazvalo „Školská prestávka.“
Vydařené byly i instrumentální skladby, hlas se v některých objevil možná jen ve fragmentech. Zařazeny byly k závěru programu a k jejich provedení si přizvali violoncellistu Jana Kavana, který je známý především jako hráč z uskupení Ensemble Marijan. Vyčnívající kompozicí byla dozajista pocta Johnu Cageovi s názvem Zvuky budú aj po smrti znieť – 80 taktov k 100vke Johna Cagea, zde se přes roztroušený a decentní instrumentální doprovod přehrával záznam hlasu zmiňovaného velikána soudobé vážné hudby 20. století. Originálním citátem, tvor, co neimprovizuje, zemře, byla uvedena i komprovizační skladba, kterou se dočasnému kvartetu podařilo předvést nerozpačitým a naprosto suverénním způsobem.
Součástí koncertu byla projekce fotokulis, k některým poskytl komentář Julo Fujak, zbytek sloužil jako vizuál pro hudbu. Avšak v případech, kdy jejich podoba nebyla dosti abstraktní, přemítání nad obsahem částečně odvádělo soustředění od hudby.
Trio NE:BO:DAJ mělo u publika Setkávání nové hudby plus velký úspěch, bylo vtipné a drzé, a ovace si zcela jistě zasloužilo. Kreativita souboru se místy bohužel jevila jako neustálená, hodně o tom vypovídaly kontrasty jejich repertoáru. Celkový dojem byl však vesměs pozitivní.
Třetí týden a sklizené plody práce
Následující úterý 12. listopadu bylo na Setkávání nové hudby plus hned několik důvodů k oslavě. Miloslav Ištvan Quartett koncertoval k příležitosti padesátiletého výročí vzniku brněnské tvůrčí Skupiny A. Zároveň křtil své v řadě již druhé CD obsahují tvorbu hudebních skladatelů právě tohoto uskupení. Čili na programu byly smyčcové kvartety z pera Zdeňka Pololáníka, Josefa Berga, Miloslava Ištvana, Jana Nováka a Aloise Piňose.
Isabelle Duthoit, Setkávání nové hudby plus 2013foto: Mezinárodní hudební festival SNH+O den později se v Koncertním sále představila dvojice dechařů, francouzská klarinetistka a zpěvačka Isabelle Duthoit a rakouský trumpetista Franz Hautzinger. Duo mělo jasně rozdělené role. Isabelle Duthoit ve velké míře strhávala pozornost na sebe. Dosahovala toho explicitním využíváním prazvláštních vokálních technik a taktéž neméně výstřední hrou na klarinet. Některé projevy balancovaly na hranici iritace, nebyly to ani tak vysoké tóny hlasu, které díky své krajní poloze nebyly dynamicky moc výrazné, šlo třeba o klepání hubičkou klarinetu do zubů. Škála různých pahlasů byla nevyčerpatelná, v některých momentech prostě duo udeřilo posluchače na citlivá místa. Každý se s tím vyrovnal po svém, v zadních řadách bylo slyšet i pochechtávání.
Škoda, že se koncert neodehrával v Komorním sále, jenž je lépe zvukově odizolován. Charakter kompozice stavěl na tichých polohách, ve kterých všechny nezvyklosti lépe vyniknou, například glissando přes klapky klarinetu bez hraného tónu. Obratem o 180 stupňů byla pak u Isabelly volba eufonických samohlásek a slabik při zpěvu tónů, jež se objevily ke konci díla.
Úkolem Franze Hautzingera bylo kompozici stabilně nést. Pod kloboukem experimentoval se zvukem své speciální čtvrttónové trubky, na jejímž vývoji se také podílel. Odvedl kus řemeslné práce, jež na sebe mohla strhávat pozornost jedině svou profesionální kvalitou, a vystačil si pouze s různorodou modulací táhlejších zvuků, později i tónů.
Takto vypadaly první tři týdny Setkávání nové hudby plus. Tematicky nesvázaná dramaturgie umožnila prezentaci umělců z rozličných zákoutí soudobé vážné hudby a bohatý program dále pokračuje skoro až do poloviny prosince. Každý týden je možné si zpestřit vybraným koncertem.
Setkávání nové hudby plus, Brno - Komorní sál Hudební fakulty JAMU, 29. 10. - 13. 12. 13
