Fenomén live sessions – snahy o vizuální zachycení hudebníků hrajících v netradičních prostředích a situacích, v nichž je potřeba uplatňovat důvtip, cit pro improvizaci a dokazovat skutečný muzikantský um – neutuchá. Pytel se skutečně roztrhl, z děravé juty nepřestávají vypadávat interesantní projekty, a my vám tak můžeme přinést druhý díl článku, který se představování takových atypických hudebních dýchánků věnuje.
Všední věci a prostředky našeho každodenního života nabývají při live sessions nového významu, okoukaná krajina kolem nás taktéž. Že tramvaj slouží jen k přepravě? Že výtah dopomáhá jen k tomu, aby nám odpadlo nepříjemné stoupání po schodech? A že uprostřed kravského stáda se může pohybovat jen farmář? Brzy se přesvědčíte o opaku. A navíc zjistíte, jak se s fenoménem live sessions vypořádáváme u nás, v Čechách a na Slovensku.
A Trolley Show – MHD, v němž je radost se mačkat
Jedete si takhle ráno tramvají do práce nebo se jí večer vracíte z nočního víření, znuděně sedíte zaražení v nepohodlné sedačce nebo se v přelidněném prostoru perete o místo u upoceného madla, za oknem budovy a parky, jejichž posloupnost už za ta léta znáte nazpaměť. A pak se stane něco, co vaše zautomatizované stereotypní cestování v MHD naruší, něco, co vás vytrhne z letargie a naplní radostí, že zrovna dnes se touhle linkou opět trmácíte – na zastávce přistoupí kapela a mezi cestujícími začne zničehonic hrát.
Idyla? Pohádka? V San Diegu díky projektu A Trolley Show realita, která se naplňuje několikrát do měsíce již přes dva roky. Tvůrci této improvizované live session bedlivě sledují, které nezávislé kapely míří koncertovat do kalifornské metropole a následně jim nabízejí možnost netradiční veřejné generálky. Během ní si hudebníci v tramvaji střihnou jednu skladbu a projedou dvě až tři zastávky, na kterých se jim prostřídá publikum. Neskrývaná autenticita, úsměvy a údivy přítomných, blýskání mobilních telefonů, netaktní hlas tramvajového hlášení, který nectí umělce a bez milosti do jejich hraní vyjmenovává názvy dalších zastávek – to vše lze v každém díle skrze prostřihy několika kamer zažít.
Žánrový záběr A Trolley Show nemá hranic. V červených tramvajích již zněla například garážová údernost či řízné hip hopové slovo, dobrou náladu rozdávaly jak prosté indie popové melodie, tak posluchačsky náročnější kompozice – třeba sandiegská symfonie, hrající Bacha.
Věděli jste, že... hudba v tramvajích se nosí také u nás? Jakkoli z něj nevznikají pravidelné video záznamy, muzikanty již několik ročníků uzavírá do speciální tramvajové linky zlínský BusFest, s pohyblivým MHD pódiem letos koketoval i Budějovický Majáles.
(Behind) Closed Doors – kolik hudebníků se vleze do jednoho výtahu?
3voor12 je uznávaná hudební platforma, která se stará o alternativní hudební obrodu v Nizozemí. Své nitky rozprostírá do televize a rádií, pořádá pravidelné koncerty, činí se na několika letních hudebních festivalech. A stojí také za proslulou sérií (Behind) Closed Doors, na kterou se v současné přehršli různých live sessions možná už trochu pozapomnělo. Škoda, neboť jakkoli jsou (Behind) Closed Doors dávnou minulostí (poslední díly vznikaly v roce 2008), člověk, který zabloudí do jejich archivu, plesá, jaké perly mu tento seriál nabízí.
Žádný sartreovský existencialismus nečekejte. (Behind) Closed Doors si z díla francouzského filozofa vypůjčují pouze název, případně stísněnost prostor, náladu však přináší veskrze pozitivní, nespoutaně spontánní. Odehrávají se na dvou místech – povětšinou v nahoru a dolu jezdícím výtahu, ojediněle pak na pánských toaletách. Díly z výtahů baví především. Jednak kvůli situacím, kdy se do něj musí vměstnat i čtyřčlenná skupina spolu s kameramanem, jednak díky tomu, že se výtah při jízdě často zastavuje a své dveře opakované otevírá například do plné restaurace či koncertní backstage.
Seznam hostů je vskutku interesantní. V pravidelné pětici doporučujeme divnofolkové rusalky CocoRosie, zasněný minimalismus The xx, střepy z debutové desky Bon Ivera, a capella sólo Stephena Malkmuse či naléhavé záchodové vybrnkávání Michaela Giry, dirigenta Swans.
Feels Like Home / Favorite Places – všude dobře, doma nejlíp
Podporuj svou lokální scénu. Tímto heslem se řídí ojedinělý mediální projekt Into the Woods, který natáčí krásná intimní hudební sezení ve všemožných koutech amerického Portlandu. Z početné řádky seriálů, které Into the Woods přináší, nejvíce vyčnívají dva z nich, jež představují umělce bytostně spjaté s portlandským regionem v prostředích jim nejmilejších.
Zatímco série Feels Like Home zachycuje hudebníky uvnitř pohodlí jejich domů, bytů či chatek, při Favorite Places si kapely a písničkáři odvádějí filmaře na svá oblíbená místa uprostřed přírody. Dočkáme se tak například punku v koupelně nebo skotačení v kuchyni, ale také hraní na hřbitově, uvnitř vlakového tunelu, nebo dokonce v útrobách lávového průduchu.
Into the Woods se navíc neomezují jen na zachycení okamžiku konkrétní performance, ale snaží se nahlížet svět nezávislé muziky v celé její šíři – zevnitř i zvenčí. V jejich archivu tak naleznete jak krátké dokumenty poodhalující povolání nezávislých hudebníků, tak tutoriály, v nichž muzikanti dávají nahlédnout do tajů hry na jednotlivé nástroje a práce s nezbytnými mašinkami.
They Shoot Music – přitažlivá všednost Mozartovy kuchyně
Pro dobré live sessions nemusíme chodit daleko. Stačí vyrazit na jih, pár desítek kilometrů za Mikulov, na místo, kde Dunaj protíná bohatší dvojče Bratislavy. Vídeň jako kulturní centrum Rakouska-Uherska i současné střední Evropy dostává v hledáčku kolektivu They Shoot Music svému jménu a nazírána ve své každodennosti světí podmanivou aurou živě hrajících umělců zdánlivě prostá vídeňská zákoutí.
Pravděpodobně nejzajímavější turistický průvodce rakouskou metropolí již dávno překročil hranice městských obvodů Mozartova útočiště. Ačkoliv Vídeň hraje stále prim, They Shoot Music čím dál více podléhají kosmopolitismu. Křižují Evropu a nakukují do Latinské Ameriky, úzce spolupracují s alternativní festivalovou královnou, španělskou Primaverou. A aby toho nebylo málo, letos They Shoot Music dokončili i svůj první celovečerní dokument.
Malý zastrčený antikvariát, veřejná městská prádelna, třída plná nadšených malých školáků, pokoj svérázného hostelu nebo třeba hraní uprostřed stáda krav – to je jen malý výčet toho, kam They Shoot Music zavedli své hosty. Jaká místa ještě přidají?
Live sessions u nás – chození kolem horké kaše
V Čechách a na Slovensku se kolem kouzla netradičních live sessions stále jen tiše našlapuje. Přesto se pomalu objevují náznaky, které začínají západní trendy probouzet i na české alternativní scéně. Největší tradicí se pyšní tuzemská franšíza mezinárodního projektu Balcony TV, která si na pražské střechy zve české hudebníky již přes tři roky.
Místem sice nikterak nezvyklé, ale o to zvukově a vizuálně vytříbenější dýchánky v poslední době pravidelně nabízí projekt Fair Price Music – platforma zprostředkovávající úzkou relaci mezi kapelou a fanoušky, kde si hudebníci určují ceny za svou tvorbu a fanoušci koupí přímo a bez poplatků podporují to, co je hudebně těší. Do malé FPM komůrky, vystlané rudým persky zdobeným kobercem a ověšené atmosféru dotvářejícími světelnými řetězy, se již zavřeli například Nylon Jail, At Bona Fide, Kalle či Gerda Blank.
Netradičnost prostor a audiovizuální perfekci kloubí občasné live sessions z produkce nezávislé party nadšenců Landmine Alert – labelu a promotérské skupiny v jednom. Formát kuriózní živé performance a rozhovoru pak ve svém seriálu Hudobné úlety míchá slovenská, kulturně-společenská obrozenecká neziskovka Voices. Na dobré cestě byla i Nukain TV, ale vše bohužel skončilo mnohem dříve, než stihlo pořádně začít. Walter Schnitzelsson se stal jedinou vlaštovkou.
Zmínit zde můžeme také záznamy živých koncertních sessions, které sdílí Radio Wave a Radio_FM, avšak ty se svou „obyčejností“ příliš nezapadají do kategorie neobvyklosti, kterou v tomto dvojčlánku vyzdvihujeme. Zapadat by do ní naopak mohla chystaná spolupráce dokumentaristy Víta Klusáka a České televize. Jak se však připravovaná dokumentární série nakonec vyvrbí, si musíme ještě chvíli počkat.
