Czech it: Černý tesák

Zvíře dřímá v každém z nás. Někdo tuhle část osobnosti potlačuje a svou vnitřní šelmu nakonec ochočí. Jiný naopak zatne drápy a hledá cestu, jak své duchy vypustit ven. Tudy se v tajuplném projektu Černý tesák vydal i Miloš Dolinský. Kytarový one-man projekt odráží v mnohém jeho samého: hravá a sympatická tvorba, která vzniká doma na koleni. Zároveň se ale tenhle mladý hudebník nebojí vycenit zuby.

„Černý tesák je má forma meditace. Způsob, jak se uvolnit a vyprázdnit hlavu. Vzhledem k tomu, že to je můj osobní projekt, je to moje čistá esence,“ vysvětluje Miloš, s nímž se tak nějak od vidění znám už pár let. Kromě hudby, která je čistě instrumentální, píše také básně. Při živých vystoupeních právě jimi prokládá některé své písně.

Změna je vždycky zajímavý proces a nejinak je tomu u Černého tesáka. Baví mě pozorovat, jak se jeho hudba během času posouvá a v důsledku se stává stále úspornější. „Se starými songy jsem cílil na velký rockový zvuk. To je teď pasé. Současná tvorba v sobě snoubí více ambientu, minimalismu a postupy z elektronické hudby. Nedávno jsem si začal hrát se sekvencerem a synťákem,“ vysvětluje.

Když jsem Černého tesáka viděl poprvé, bylo to shodou okolností na autorském čtení v Brně. Tehdy mě zaujal živým provedením písní z debutové nahrávky s názvem Jenom jako. Zvukově hutné, šestidílné kytarové EP z roku 2018 je naplněným přáním všech DIY snílků. Místo činu: pokojík s jen velmi omezenou hudebnickou výbavou. Výsledek: zábavná nahrávka na pomezí post-rocku a lo-fi math-rocku.

„Jen kytara, hromada efektových krabiček a pár perkusivních nástrojů. Neměl jsem ani mikrofon. Perkuse jsem nahrával prasácky na mikrofon z notebooku, kytary zas přes malý sluchátkový zesilovač rovnou do PC. Zvuk baskytary jsem dostal úpravou kytarového zvuku efektovými krabičkami. Bubny jsou nasamplované,“ popisuje první krůčky. Nahrávka ale nenudí a zaujme zejména autorovým citem pro detail.

Album Jenom jako byl sen, který si Černý tesák splnil. Pak ale sílila potřeba prezentovat vlastní tvorbu naživo a s ní i otázka, jak na to. Cestou playbackových aranží se Miloš vydat nechtěl. Východiskem z autorské krize se proto nakonec stala postupná změna zvuku. Formát písní musel ustoupit koncertním možnostem: „U tvoření starých songů jsem nebyl nijak omezen – teď mám limity dané dvěma stopami looperu a počtem končetin, kterými jsem schopen hrát na kytaru a zároveň měnit zvuk na efektech.“

O co minimalističtější jsou novější hudební aranže Černého tesáka, o to více se písně obracejí na emoce a zvukovou účelnost. „V tomhle ohledu mě hodně inspirovaly básně Jima Morrisona. Pomocí slov navodil určité pocity, ale už nechal na čtenáři, kam ho zavedou. V podstatě je to okno někam do sebe. Nebo aspoň na mě to tak působilo. A nějak obdobně se snažím pracovat se sdělením v hudbě i já, akorát místo slov mám zvuky,“ přemítá Miloš.

Živá vystoupení ovlivnila i Milošovo uvažování nad kompozicí: „Když se všechen zvuk line z jednoho komba, je člověk zároveň sám sobě zvukařem. Nejde jen vrstvit jednotlivé stopy na sebe – aby to nějak znělo, je potřeba zabrat co nejvíc z celého frekvenčního spektra. Podle toho upravuji zvuk efekty a tím jej posouvám na určité místo.“

Černý tesák si zahrál v několika malých prostorech na Moravě (Olomouc, Jeseník, Brno) a na menších festivalech. A právě koncerty jsou pro něj hlavní uměleckou motivací. „Největší radost mi dělá to, když vidím lidi sedět se zavřenýma očima a jen tak se pohupovat do rytmu. Pak mám pocit, že přijímají to, co jim chci říct, nechávají v sobě tu hudbu působit,“ dodává písničkář, který na jaro chystá nový singl. Připravuje k němu i vlastní animovaný klip. Vypadá to tedy na další autorskou cestu, jak zvíře v sobě vypustit ven – osobitě, ale zároveň ho mít plně pod kontrolou.