V novém díle Czech it vykračujeme na naše poměry trochu do neznáma. Představujeme totiž kapelu, která nemá v sestavě ani jednoho kytaristu, natožpak klavíristu, dokonce ani nekoketuje s elektronikou. Trio Deshane svoje melodie splétá jen z dechů – hlavní slovo má didgeridoo Lukáše Pilnaje, klarinety a barytonsaxofon Evy Pilnaj Žižkovské a vokály Ane Bjerkan.
Hrát hmotu
Tříčlenná kapela je sice na scéně nováčkem, to ale neplatí o Evě s Lukášem, kteří spolu už dřív vystupovali (a stále vystupují) jako etno-jazzové duo Deši. Deshane jsou jejich dospělejším (?) dítětem, čímsi navíc, co se poněkud kouzelně přihodilo. Debutové album Kopsloin jim v polovině letošního června vydal label Yannick South.
Popsat, co česko-norské kapele Deshane pod rukama (resp. v plicích a na rtech) vzniká, není zrovna jednoduché. Zpěvačka Ane přiznává, že se nechává inspirovat popem, folkem i jazzem. Hrají Deshane world music? Snad, mají nástroj typický pro australské domorodce a využívají i prvků norského folkloru. Ale je to komplikovanější.
Proplétají se tu tradice s moderním zněním, chvíli je to hudba do nóbl jazzového klubu, chvílemi se hodí ke skákání přes vysoko planoucí ohně, napsali jsme nedávno v recenzi na Kopsloin.
„Když tvoříme hudbu, mám často pocit, že hledáme cestu pro vyjádření něčeho podstatného, co leží za našimi zážitky. Občas to mohu nazvat jako bezčasí. Hrát bezčasí, občas něco zopakovat, opakovat a opakovat. Nebo hrát hmotu, mlžit, zamumlávat a zapředávat, a tím nechat vyniknout tomu základnímu, rytmu. Tíhu některých skladeb střídá lehkost bytí v jiných skladbách,“ uvažuje Eva nad tvůrčím procesem kapely. „Chci, aby ten, kdo poslouchá, mohl zůstat v sobě, sám si hudbu nesl, mohl s ní dýchat, jít a nemyslet. Aby se cítil v naší hudbě jako před probuzením,“ vysvětluje dál svou vizi.
Vzhledem k využití dechových nástrojů a vlastně ještě dalšího dechu, tj. zpěvu, je zvuk, jak objasňuje Lukáš, „jemnější, plastičtější – prostě organický. Na to si posluchač musí asi chvíli zvykat, ale otevírá se tím jakýsi intimnější most do nitra hudby. Dech má každý člověk, a proto se s jeho plynutím přirozeně ztotožňuje.“
V textech Deshane vedle sebe uslyšíte češtinu, angličtinu a norštinu. Tři druhy možností, tři propojené světy. Ane si zatím ve svých dosavadních projektech vybírala angličtinu, protože je, jak tvrdí, oproti norštině pro zpěv vhodnější, jednodušší, dá se pracovat s více vokály a také vybírat z více slov. Deshane jsou její první kapelou, v níž se rozhodla pustit také do norštiny. „Zpívání v norštině se mi vždycky spojuje s písničkáři sedmdesátých let, takže to jsem se před tím, než jsem začala, snažila vytěsnit. Možná i proto zkouším pracovat s minimalistickými texty.“ Češtinu za ní pochopitelně obstarávají zbylí dva členové, Ane se ale nechala slyšet, že se jí naše nezvyklé hlásky líbí.
S koncertováním to Deshane vzhledem k mezinárodnímu složení nemají zrovna lehké, vystoupení si musí plánovat vždycky v rámci menších turné. Mají za sebou pětici letních koncertů v Norsku, v plánu je už i několik předvánočních vystoupení v Praze. Zkoušet ve třech, to se pochopitelně dá taky jen před koncerty. V mezičase si členové posílají nahrávky e-mailem. A Eva k tomu dodává: „Ten výsledek kompozic vzniklých přes net se občas zcela vymkne původní představě o skladbě. Vznikají věci, které by nikdy nevznikly v přítomnosti ostatních.“
A Deshane (stále ještě z Norska) vzkazují: „Soustředíme se na velký hudební přerod dua, uvidíme se i s Ane. Podzim je hodně progresivní období. Uslyšíte v zimě.“ Můžete si zatím pustit Kopsloin a vyslyšte radu kapely: „Buďte kreativními experimentátory. Nebuďte jen pasivními posluchači.“
