Pokud jste letos zabalili kempování na letisku a vyrazili jste do Kutné Hory na Creepko, pak nezbývá než vám tiše závidět. Natolik tiše, aby bylo slyšet provokativní rýmy jednoho z posledních tracků Tommy Genesis, která se letos na Creepy Teepee, spolu s další femme fatale ženského rapu Abrou, objevila.
Napůl Tamilka, napůl Švédka vyrůstající v kanadském Vancouveru se vydala cestou lehce připomínající tu Drakeovu. Sexuálně explicitní obsah, který je místy tlumen a místy akcentován slovní hrou a lyrickou defenestrací, tak trochu potvrzuje její sebeoznačení na Twitteru: „fettish rapper“. Na první pohled vypadá jako japonská středoškolačka, která se prozaicky inspiruje japonskými mangy. Při berlínském vystoupení se ale naskýtá možnost pozorovat, jak se proti sobě na pódiu staví nehraná plachost a naprostá sebedůvěra živená bezprostředním adrenalinem.
První dojem se tedy setkává s poetikou teenagera reprezentujícího generaci internetových dětí a nadšení „Art Hoe Swagu“. V mžiku však naráží na volně asociační a zároveň promyšlený text a umocňuje jím druhý dojem. Ten odkazuje na Tommyin umělecký přesah, problémy s otcem, tykání si s frustrací a myšlenky staré duše. Její upřímný a dbale uvědomělý projev se však při setkání s podvědomím nezastaví a šeptá báseň o povznášejícím vědomí a samostatném svobodném uvažování.
Nechejme nyní stranou její další, pozornosti hodný projekt baby.daddi a zaměřme se na singl They Cum They Go. Sic se nejedná o novinku posledních dní, nýbrž měsíce, singl je ochutnávkou z jejího netrpělivě očekávaného druhého studiového alba s názvem World Vision 2, do jehož vydání lze odpočítávat hodiny. Zádumčivější a promyšlenější druhá část má být součástí plánované trilogie.
Jednou větou je jako podvědomí pracující ve snu, ve kterém se chvějete, ale ne vždy se z něj potřebujete nutně probudit. Pronikavou flow doprovází pulzující beat, který vznikl v produkci NA z Nguzunguzu. V typické kadenci slov je akcentována otevřená sexualita, které v sobě ukrývá sílu a vyrovnanost. Pohrává si s tématem polygamie, individuality, pomíjivosti a osobního vymezení se skrz monogamii, čímž vytváří pole pro identifikaci se současnou generací plnou „architektů budoucnosti“.
Slova za sebe skládá mnohdy v atypickém pořadí. Propůjčuje jim paletu k vyjádření pestrobarevné škály emocí. Na jejich plátně vykresluje zkroušenost, sladkost, zralost a neutuchající touhu po exploraci. Zhypnotizuje svými asociacemi a rozpouští tak interpretační nejistotu na základě prvního poslechu. Zaposloucháte-li se po několikáté, zjistíte, že se může v podstatě jednat o niterní monolog rozumu a křesťanských hodnot s doutnajícím podvědomím. V celkovém dojmu skladba volá po ženské intuici a zároveň zůstává opředena mystikou v symbolice, která připomíná a funguje jako zaříkávadlo.
