Čas koncertní hibernace nese své plody. Jedním z nových počinů tohoto podzimu je nové album Recalibrate audiovizuálního dua Lowmoe. Když jsme se před necelým rokem ponořili do jejich „chrámového“ eklekticismu, pohybovali se volným přeletem mezi ambientními momenty k rytmicky a zvukově rozmanitým kolážím charakterizovaným spíše fascinací nad možnostmi syntezátorů než ucelenou kompoziční představou. Barevnost zvuků – to byla vždycky první myšlenka, kterou mám s tvorbou Lowmoe spojenou. Downtempový zen, nápaditost motivů v jednotlivých skladbách a synchronicita s vizuály, jež rozvíjejí další rozměr na živé stage.
Letošní Recalibrate je na první poslech kompaktní celek s tepavým tanečním beatem, který má blízko k IDM, ale nepouští se do žádných svérázných post-klubových divočin. Název desky právě onu „konzistenci“ proklamuje – chladné, rovné rytmy nesou v každém tracku zřetelně definovaný konkrétní pocit. V případě instrumentální hudby samozřejmě dost napovídají názvy, takhle jednoznačné to však není. U Introverts vnímám lehkou temnotu v souladu s klidem noci. Sami Lowmoe pak ilustrují, že skladba „odráží falešný pocit bezpečí v izolaci“. Brutalism v odcizení a strojové agresivitě naplňuje význam sama v sobě. Expiration Date je prý zase „o propadnutí lidským obsesím a naplňování tužeb s vidinou blížícího se vlastního konce“. V závěru nahrávky jako by šlo skoro o euforický pocit.
Štěpán Kopečný, který je autorem hudby, kombinuje softwarově vytvořené samply s analogovými syntezátory. Způsob, jakým zvuk vytváří, ale nestojí tolik v popředí jako třeba u nedávných novinek na poli domácí elektroniky (HRTL, Toyota Vangelis), mnohem více je pro Lowmoe nyní charakteristická právě zmíněná mikronarativita. Ať už jde o navozená témata nebo jemné detaily, které dodávají dynamiku a opět typickou barvitost jinak rytmům, které byly zamýšleny pro klubové prostředí.
Dvojice zatím k aktuálnímu albu vydala jeden videoklip ke skladbě Let’s Just Not, na němž spolupracovala studentka FAMU Lucie Ščurková. VHS estetika doprovází jedno ráno v ponurém prostředí ostravského sídliště. Letargie a stagnace. „Stav, kterého se bojíme nejvíc – že všechny naše následující dny budou naprosto stejné jako dnešek – zde v době všeobecného tlaku na produktivitu a kreativitu oslavujeme,” říká VJka Nela Bártová o videu z místa, které se k původně opavskému projektu váže i historicky.
