Do léta sice ještě daleko, ale dva největší česko-slovenské festivalové svátky už začínají žhavit linku. Téměř současně totiž ohlašují první velká jména pro rok 2016. Na Slovensku se představí islandští imaginativní post-rockeři Sigur Rós, v Ostravě pak projekt Anthony and the Johnsons, Oneohtrix Point Never a Hudsona Mohawke s názvem ANOHNI.
Kanadští Junior Boys už rozhodně žádnými juniory nejsou. Na scéně jsou od roku 1999, na kontě mají čtyři alba a brzy přijde další. Dvojice se rozhodla ukončit čtyřletou tvůrčí pauzu a na únor příštího roku nachystala pátou řadovku Big Black Coat. Vzpomínám si, když jsem je před několika lety viděl na OFF Festivalu a žil na nich pak několik měsíců. Svěží retro elektronika, hit za hitem, milé překvapení. Nový singl ve mě proto budí trochu rozpaky. Přesto jim z nostalgie dám šanci.
Třetí hudební večírek, pořádaný organizátory ceny Vinyla v Café V Lese, a zároveň poslední, žánrově pestrý prolog před samotným vyhlášením Vinyly, které proběhne v Lucerna Music Baru, se odehraje již tento pátek 27. 11. Na Krymskou tentokrát zavítají Nod Nod, Mutanti hledaj východisko a Sundays on Clarendon Road. Za symbolickou padesátikorunu můžete být u toho.
Arca, mimozemšťan, vizionář, elektronický endemit. Jesse Kanda, mimozemšťan, vizionář, vizuální unikát. Ti dva dohromady udivují. Letošní Arcovo album Mutant opět posouvá hranice a vize elektronické muziky, předvádí budoucnost v přímém přenosu, a Jesse Kanda, jak je zvykem, celý zážitek vizuálně umocňuje. Třeba jako na tomto čerstvém videu, drogově zamlženém anatomickém tanci lidských sliznic a penisu. YouTube obratem vystavil stopku, na Vimeo však klip zůstává.
Mercury Prize, ocenění za nejlepší album roku vydané na území Velké Británie a Irska, které se uděluje od roku 1992, svědčí debutantům. Poté, co si vloni odnesli sošku za svou prvotinu Young Fathers, porota letos sáhla po dalším ostře sledovaném novici na hudebním poli – poetovi Benjaminu Clementinovi.
Je z Ostravy, vystačí si s akustickou kytarou, její uměleckou (a možná i životní) filozofií je lo-fi a diy, svou hudbu kontextově splétá s vlastnoručně vytvořenými artefaktovými doplňky, mámí autenticitou, poetičností a jakousi tvrdošíjností dělat si všechno po svém, na koleni. Seznamte se s Moin Moin, holkou hnědookou, co v ruce střídá kytaru a štětec.
Když se řekne kytarovka z Východního pobřeží, nemusíte nutně lovit prstem za oceánem. Východní pobřeží jsou totiž v očích Jelly Belly východoslovenské Košice. A tahle košická čtveřice nyní po třech letech konečně vydává nový studiový materiál, pětipísňové EP This Ain't No.
Reykjavík, jakožto vstupní brána k omamné islandské přírodě, je okouzlující neméně. Jeho genius loci není patrný na první pohled. Člověku se chvíli schovává, probublává pod povrchem. Iceland Airwaves k tomu vrchovatě dopomáhají a rozechvívají jako celek. Jako duševní strava, v níž se kloubí radost z pobytu v nesmírně inspirativní zemi s nadšením z netradiční zvídavé hudební dramaturgie.
Live session, level: masterpiece. Metalistům Hamferð z Faerských ostrovů se 20. března 2015 povedl husarský kousek. Vyšplhali totiž i s aparaturou na jeden z faerských kopců a nahráli live session během úplného zatmění Slunce. Dvě minuty pozorujeme, jak se obloha nad kapelou zatahuje, poté vidíme jen tmu a malý světelný prstenec kolem vše zakrývajícího Měsíce, aby se nakonec kapela, dohrávající pomalu svou baladu, opět vynořila. Neodolatelná symbióza přírodního úkazu a hudby.
Kittchenova textově a atmosférou nejsilnější deska Kontakt má druhý videoklip. Pro návrat k diy záběrům si Kittchen vybral skladbu Pasti, přitažlivě schizofrenní záležitost, kde se na pozadí vyklidněné a optimisticky proplouvající kytarové vyhrávky odehrává klasicky úsečná, avšak o to výstižnější premisa zlomených srdcí; romantika v drsných obrazech useknutých noh.
