Hned dva koncerty u nás odehraje pětice dánských muzikantů spojených se jménem Briana Batze – 11. prosince na brněnské Flédě a den nato v pražské MeetFactory. Sleep Party People za sebou mají čerstvě vydanou desku Lingering, která je vpravdě severská se vším všudy. Je tedy určitě na co se těšit.

Festival dokumentárních filmů v Jihlavě je pro mě něco jako opušťák ze života. Hudební festivaly jsou něco trochu jiného, pořád se jede, chcete stihnout všechno a na jejich konci často odjíždíte úplně vyčerpaní. V Jihlavě to je jiné – atmosféra, kterou zvládají pořadatelé vytvořit, vám v podstatě neumožňuje spěchat a celým festivalem (jako světem pro sebe) proplouváte, od promítání do kavárny, na pivo, na koncert. Tenhle ročník se to potvrdilo zase.

Roneho jsem začal poslouchat teprve nedávno. Vlastně v době, kdy Fléda oznámila, že bude tohoto francouzského mága IDM hostit na brněnském koncertu. Nicméně od té se doby se stal pravidelnou součástí mého playlistu a moje kroky 20. října směr Fléda byly lemovány nemalým očekáváním.

Flédu tento podzim navštíví hned dvě jména, která silně rezonují světem elektronické hudby současnosti – francouzský producent Rone a americký Max Cooper. První z nich přijede už 20. října.

Někdy je dost obtížné snažit se popisovat průběhy koncertů, protože hudba některých interpretů spíše než souvislé písně tvoří jeden nesouvislý zážitek, který je ukončen prostě ve chvíli, kdy nastane ticho. Přesně takový typ zážitku nabídli brněnskému publiku řečtí Mohammad, kteří vystoupili v sobotu 23. září v brněnské Praze.

Letošní Beseda u Bigbítu byla už moje šestá. Poprvé jsem navštívil tasovský Topolový hájek v roce 2009 jako brigádník, poslední čtyři ročníky jsem si pak dal bez přestávky už jako návštěvník. Ve speciálním čísle FullMoonu zaměřeného právě na Besedu říká v úvodním rozhovoru redaktor Michal Pařízek, že „něco mezi těmi topoly tam prostě je.“ Možná i kvůli tomuhle „něčemu“ jsem se vrátil na Besedu už potolikáté. A určitě na ni přijedu zase.

Beseda u bigbítu, festival, který se za 25 let své existence stal díky výjimečné dramaturgii kultem, je už za rohem. Je pro mě dost těžké z nabitého playlistu vybrat highlight, na který se fakt třesu. Samozřejmě se těším na Midi lidi, na dné(ho), na RSS B0YS, tam jsem si dopředu jistý kvalitou vystoupení. V poslední době se ale občas vracím k temnějším věcem, kytarovému dronu typu Godspeed You! Black Emperor nebo českým Five Seconds to Leave, a právě kvůli tomu se jsem velice zvědavý na Wrekmeister Harmonies, s nimiž v současnosti hrají někteří členové právě z Godspeedů. Nevím, jak to dopadne, určitě ale budu u toho.

V roce 2008 rozduněli svými beaty roztříštěnými noisovými a metalovými prvky Dälek brněnskou Flédu. Po devíti letech se do Brna vrátili, tentokrát do Prahy. Kvůli souběžné akci na Flédě, kde vystupovali grindcoroví Napalm Death, byl start koncertu posunutý na půl dvanáctou večerní. Někteří lidé pozdější začátek sice moc nevítali, už v úvodu představení tria z New Jersey to ale začalo vše dávat smysl. Publikum se totiž ukázalo být vskutku různorodé a na fanoušky metalu, hip-hopu či obojího se zcela jistě vyplatilo počkat.

Dva dny po Swans, když mi sotva odlehly uši, jsem na Flédu ve čtvrtek 16. 3. zamířil znovu, tentokrát ale na něco naprosto odlišného. Jednak na Zagami Jericho, mladý elektronický objev Radia Wave, jednak na bruselsko-berlínskou elektropopovou dvojici Joy Wellboy. S elektropopem vůbec Fléda v poslední době nešetří a není to špatně.

Swans jsou legenda, na které jsem, jakkoliv tu hrají celkem často, nikdy nebyl naživo. Vždycky jsem je poslouchal jen z desky a měl je zaškatulkované jako trochu tvrdší špinavý experimentální rock s celkem zajímavými texty. Po návštěvě Flédy jsem změnil názor. Narozdíl od Filipa, který o jejich koncertu v pražské Arše psal před necelým půlrokem a viděl je už několikrát, pro mě byla úterní návštěva Flédy úplně novým typem zkušenosti.