Arleta: Možná jsem svůj nejhorší nepřítel

Arleta: Možná jsem svůj nejhorší nepřítel

Démonický šepot, naléhavost a studený dotyk nože temných beatů. Arleta je poměrně čerstvým závanem na zatuchlém hřišti agresivních, nudných boys, kteří dominovali českému rapu až dosud. Scéna se mění a požadavky posluchačů zvyšují. Rapperka a umělkyně, nominovaná na ceny Vinyla i Apollo, přináší svou pochmurnou vizi skrze tvrdou, chemickou hudbu, jež dokáže být osobní i sebeterapeutická. Tracky jako trapový Styl, hororová Naked nebo nový Statement jasně definují Arletin svět, v němž nejen zpochybňuje plytkost macho rapu, ale upozorňuje také na nebezpečnost jeho misogynních kontur pro mladé lidi.


V čerstvém singlu Statement se hudebně s Fvck_Kvltem skvěle doplňujete, miluju to od temnoty beatu až po podmanivý hlas. Také jsem si všiml, že na jednom z tvých prvních živých vystoupení na Transformě ses objevila právě s Kvlt_Crew, dále spolupracuješ třeba s Annou Hokešovou nebo Marií Pravdou. Jak vnímáš svůj uplynulý rok z pohledu interpretky? Užíváš si hraní živě a jak bys ho srovnala s nahráváním tracků?

Já a Denis (Fvck_Kvlt, pozn. autora) se dlouhodobě podporujeme a spolupracovat, doufám, nepřestaneme. Uplynulý rok byl strašně nahoru dolů. Léto pro mě znamenalo hodně zásadní období. Z hlediska hraní naživo šlo vlastně oficiálně o mou první sezonu, takže jsem se hledala a nacházela, zjišťovala, jak to celé chodí. Díky holkám jsem měla dva zcela odlišný úhly přístupu a pohledu na živý vystupování, což bylo skvělý. Každá z těch spoluprací se hodí do odlišnýho prostředí a je super, že se ten set hodně obohatil skrze jejich vlastní invenci. Na konci léta jsem byla nucena vystoupit sama – v roli DJky i raperky, a to bylo zase úplně něco jinýho. Na jednu stranu fajn, ale chyběla mi ta femme energie na pódiu. Živý vystoupení skýtá strašně moc okamžitý a unikátní efektivity, který bych do budoucna chtěla daleko víc využít. Nahrávání je intimní a umožňuje chyby, odbočky a větší experiment. Zatím. Živě si nemůžu dovolit pochybovat a když se to děje, což se stává často, je to hrozně deprimující a ten danej okamžik chyby, kterou vnímám, je pak nekonečně dlouhej.

Produkci tvých beatů má na svědomí spousta zajímavých muzikantů, kromě zmíněného Fvck_Kvlta například elektronický mág David Herzig aka Lotus Wash, který s tebou pracoval na tvém prvním EP Ability to Damage Plant. Tvůj repertoár zraje. Kam by sis do budoucna přála svou hudbu posunout?

Ja si přeju takový dvě polohy. Jedna bude ryze rapová, s ultra trap/rap producers, a druhá úplně experimentální, elektronická, s lidmi z techno scény, hodně modelovaným, digitálním hlasem a složitější skladbou lyrics, trošku hlubším konceptem a celkově daleko hlubším obsahem. Snažím se teď zase sama o nějaký beaty, do kterých používám víc autotune a zpěvnější motivy. Většina z toho jsou lovesongy. (smích)

Co tě inspiruje při tvorbě? Je ponurá a do jisté míry se mi zdá velmi osobní. Funguje pro tebe umění jako způsob terapie?

Třeba posledních zhruba pět songů je postavených na nějakým mým vnitřním srovnáváním se s hodně bolestivým vztahem a jeho dopady na moje ego. Prožívám nejrůznější vztahy, k sobě samotný, společnosti, okamžiku nebo někomu, kdo mi láme srdce. Chvílemi je ten input podanej hodně bolestivě, že pláču a moc to bolí, a v druhým momentě je to absolutní manifest nějaký sebelásky, sebevědomí a neporazitelnosti 24/7. Dualita, bipolarita, okamžitej switch. Ve výsledku je to celý o lásce.

Můj život je o lásce hodně, je jedno, do jakýho tématu/objektu/člověka se zrovna transformuje. Většinou je to smutný a temný, jelikož jsem masochistka a moje sebedestruktivní složka, která reaguje čistě na emoční podněty, nikoliv racionální uvažování, je silnější než cokoliv jinýho. Kluby, drogy, alkohol, spánkový deficit a neustálý zasněný přehodnocování sebe sama. Hédonismus je sexy. Když se pak na dojezdu a s kocovinou klepu pod peřinou, nemůžu spát a koukám na x dílů H2O: Stačí přidat vodu, tak si uvědomuju nejvíc, že jsem asi svůj nejhorší nepřítel. Nicméně hudba je stále terapie. Silná a zanechávájící nevyřešený záležitosti, který se v ten moment zdají jasnější, než cokoliv jinýho. Takže možná ten důslednej vliv na moji osobnost není tak terapeutickej, ale samotná tvorba ano. 

Tvůj projev je hodně poznamenán tématy jako je sexismus a toxická maskulinita. V prostředí rapu zatíženém na muže vystupuješ coby sólová interpretka dost otevřeně a neohroženě proti těmto zastaralým tendencím. Cítíš v poslední době nějakou změnu k lepšímu nebo kde naopak vidíš, že je na tom scéna nejhůř?

U matadorů český rapový scény se podle mě žádná změna neděje. Maximalně tak u [Hugo] Toxxe, ale on je napřed a skvělej člověk. Možná už mám zkreslenej pohled, jelikož spolu máme feat a třeba tisíckrát jsme to probírali. Ale chvíli to celý, ta hodně zřejmá transformace a pochopení toxic maskulinní situace ještě bude trvat. Je spousta raperek, který degradujou samy sebe jako holky pro úspěch na male scene, což celému konceptu rovnosti v tomhle žánru vůbec nepomáhá. Měla jsem jich možnost pár poznat a hrozně mě to pak mrzí. Je to tenká hranice. Zastaralý tendence každej okomentuje „stavebním kamenem“ scény.

Kdybychom byli v zahraničí, asi bychom všechny nahrávaly zcela striktní protipól normalizovaných rapových frází: „Zmrde, sednu si ti na obličej a vylížeš mě!“ Nejen, že to nemůžu vyslovit, ale i napsaný je to hrozný.

Arleta, Audiovizuální večer Genot Centre @ Ostrava Kamera OKO 2021, Foto Libor Galia Arleta, Audiovizuální večer Genot Centre @ Ostrava Kamera OKO 2021foto: Libor Galia
S tím, jak dokážou být rapové koncerty nevyzpytatelné, mám zkušenosti z baru a produkce. Často se řešily kuriózní situace, ale i vcelku smutné a vážné případy, kdy to mladí lidi dost přeháněli. Jako úplný extrém, kdy se situace dostane mimo kontrolu pořadatele i interpreta, se dá uvést nedávný AstroWorld rappera Travise Scotta, kde tragicky zahynulo devět návštěvníků, často v nízkém věku. Co by se z tvého pohledu dalo udělat pro zajištění bezpečnějších podmínek parties? V novým tracku rapuješ: „Edukujte děti, co vás poslouchají.“ Jsou umělci zodpovědní za své posluchače?

Kuriózní situace vznikají díky celýmu tomu žánru, ne? Kdyby rap nebyl někdy tak jednostranně agresivní, nevychovával by svoje posluchače od píky k naprosté neúctě k okolí a individuálním kapitalistickým prioritám. Buď budeš sad boy, zničenej holkou, ale v dalším tracku stejně přepneš do toho, že je hoe a bros jsou jediný, kdo nejsou krysy a nepřátelé. Pak máme témata rodiny a financí, tendence v rapu motivovat posluchače, aby se odrazili ze dna, ale primárně je to prostě nezdravý. Já taky používám svoji sexualitu a ženskost v textech, jen doufám, že bezpečně. 

Podle mě je největší „problém“ v tom, že rap je žánr, kterej poslouchají děti od 13 let (nebyla jsem na tom jinak) a vzhledem k té masovosti nelze předpokládat, že každou nadsázku všichni pochopí. Jednoduchý myšlenky podávaný jednoduše = jednoduchost posluchačů. Potřebujeme refrén a znělost pro funkčnost,  minimalizovat sdělení na pár slov, tak aby to bylo pořád poutavý a nebylo nutný nad tím přemýšlet. Kdo chce rap, nad kterým musí přemýšlet?

Co pro tebe znamená rap? V čem ti pomáhá a v čem je naopak prokletý?

Rap je pro mě nejjednodušší vyjádření niternejch věcí, jednoduchých, animálních, každodenních myšlenek. Náhled do života. Neschováš se v něm, nechodíš kolem horké kaše, říkáš věci, jak jsou. To je na tom kouzelný, a zároveň nebezpečný. Když to teď píšu, poslouchám Corbina, kterej zpívá: don’t waste my time, tell me yes or no, my heart’s been frozen, baby I waste ur time… Je snadný a příjemný se s tím ztotožnit. Ty slova nejsou složitě zhudebněný, jsou naservírovaný přímo a poměrně rychle za sebou ve srozumitelnejch větách. Je v tom údernost, syrovost. Většina rapovejch beatů staví na dynamice sdělení. Prokletý je to v celý tý zdánlivý jednoduchosti a možnostech pro každýho. A každej samozřejmě může, ale ne každej by měl. 

Jsi vizuální umělkyně, tvoje tvorba má široký záběr od figurální kresby po tetování a vizualita je klíčová i v tvém hudebním projevu. Fascinuje mě charakterovost různých umělců jako jsou Dorian Electra nebo Yves Tumor a k mému potěšení vnímám ve tvé tvorbě podobné tendence. Jaký je tvůj největší vizuální sen, co se týče tvé umělecké persony?

Chtěla bych mít do budoucna kolem sebe tým lidí, který společně se mnou budou vizuálně definovat ten projekt od A do Z. Bude organickej, bude se vyvíjet a hýbat a celý to pak vyeskaluje při živým hraní, kdy ten koncert nebude o mně jako interpretovi, ale celkovým vzezření tý show. Projekce, avatar, stage design, světla, barvy, kulisy, performance. Chci propojit všechna média pro komplexní vjem. Takhle to zní strašně „honosně“ až kýčovitě, ale chtěla bych časem najít cesty k hlubšímu vyjádření své tvorby.

Vím, že v současnosti rozvíjíš několik spoluprací a zajímavých featů. Chceš přiblížit, na co se můžeme od Arlety v nejbližší době těšit?

Pracuju na novým EP znovu s Davidem Herzigem, který by mělo vyjít po novým roce, ale staly se nám nepříjemnosti typu ukradený notebook, takže se trošku zdržíme. Chceme eklekticky obsáhnout širokou škálu mýho projevu. Mám taky rozpracovaný čistě trapový EP a rýsují se další více experimentální spolupráce. Zároveň tvořím více osobní, emocionální skladby, o kterých si nejsem jistá, zda půjdou ven. Jsou naplánovaný klipy a pro mě teď hodně zásadní moment je feat u [Hugo] Toxxxe na jeho novým album Mumie. Je to pro mě velkej okamžik, mít feat s někým, koho poslouchám od čtrnácti.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.