Od komunitního či kultovního statusu přes komerční anebo mecenášskou ideologii se prostřednictvím globálního výrazu a lokální specifičnosti přesouváme a dostáváme ke slovu koncept – překračují se hranice nastavené z vnějšku, věříme i v nás samých. Jsme zapálenými svědky: pojetí „festivalu” se poměrně výrazně rozvíjí. Lunchmeat se jeví být v mnoha ohledech invenčím, a proto zářným příkladem takového přístupu.
Festival usazený v centru Prahy záměrně narušuje vytvářené hranice, když zbrojí proti nacionalismu a headlinerům (čímž připomene Creepy Teepee), když je tematicky zaměřen (… Psy-High), když ke svému programu přidává zahřívací kola, výstavy a přednáškové cykly (… rakouský Elevate, německý CTM), když vybírá lehce neotřelá místa a v nich nechá kvést současnou alternativu (… polský Unsound, nizozemský Le Guess Who?). Neposledně je Lunchmeat z podstaty kreativního studia audiovizuální (koneckonců kolektiv vypomáhá – ve vizuálu – třeba Colours of Ostrava), což jej činí i na poměry evropské scény unikátem, za nimž je vhodné přicestovat i z daleka. Ačkoliv jsou si pořadatelé této skutečnosti patrně vědomi, je na místě odtušit, že jakoukoliv adoraci by z principu odmítli. „Lunchmeat se stěhuje, mění lokace a přidává,” oznamovali kdysi a dalo by se bezevšeho dopsat i tentokrát: „Zvětšuje se a stává se více komplexní.”
V ohledu k osmému ročníku festivalu, který se z někdejších celovečerních oslav letos rozrůstá rovnou v třídenní, vedeme rozhovor s Kubou Peškem, ředitelem a vrchním dramaturgem festivalu, a jeho spolupracovníky Václavem Kovářem a Honzou Noháčem. Mluvíme o premiérách, které jejich snažení přináší, co vše tento kolektiv vedle festivalu představuje, a v průběhu našeho rozhovoru vyplývá to, na co se Lunchmeat zaměřuje obecně. „Festival je vrcholem naší každoroční práce,” uvádí v jednu chvíli našeho rozhovoru Václav. Tento ročník obklopuje iluze idolu, kterou Lunchmeat tímto hodlá prolomit.
Ještě než přejdeme k festivalu, Lunchmeat je po zbytek roku kreativní studio zaměřené na digitální média. Co si pod tím jeden může představit, jste všestranní umělci, obchodníci čekající na výzvu?
V. K.: Jsme dost aktivní kolektiv. Jedna věc je kreativní komerční agentura, která nás živí, druhá pak kreativní studio, realizující vlastní kulturní akce, z nichž největší je Lunchmeat Festival, podporující nekomerční uměleckou tvorbu. Na tyhle subjekty je nabalená pěkná řádka lidí, z nichž část sdružujeme v Lunchmeat Labelu. K tomu celoročně provozujeme klub Neone, který není jenom místem pro večírky, ale také permanentním rezidenčním prostorem pro řadu umělců.
Vracíte se s festivalem do Veletržního paláce. Je toto místo v něčem osvědčené a pro vás důležité, nebo jde o jakýsi kompromis např. kvůli rekonstrukci budovy bývalých Elektrických podniků? Usazuje se Lunchmeat, nebo má v plánu nadále putovat?
V. K.: Dlouhodobě jsme aktivní na Praze 7 a tady se cítíme doma. Veletržní palác a Studio hrdinů máme moc rádi a rádi se sem vracíme. O kompromis se rozhodně nejedná, je to pro nás důstojné a v mnoha ohledech ideální místo. Pokud se budeme v následujících letech stěhovat na novou lokaci, bude to jedině z kapacitních důvodů, protože Lunchmeat Festival se neustále rozrůstá a Veletržák není nafukovací.
Prostřednictvím svého webu i sociálních sítí komunikujete téměř výhradně anglicky. Co k tomu vedlo, vychází to ze zkušenosti se skladbou vašeho publika, nebo jde spíš o něco jiného?
H. N.: Snažíme se, aby festival překračoval všechny možné hranice včetně těch doslovných, geografických. Věříme, že anglicky rozumí většina potenciálních návštěvníků festivalu z Čech i různých jiných zemí. Skladba publika je čím dál pestřejší a mezinárodní návštěvníci v něm tvoří důležitou část.
i·dol (īd′l), n., a) an image used as an object of worship; b) a false god
Když upustíme od toho, že oproti předchozím (jednovečerním) edicím se Lunchmeat rozrůstá na tři dny, v čem se má zážitek lišit? Festival je tematicky zaměřen, tentokrát na idol – tedy „obraz užívaný k uctívání”, popřípadě „falešný bůh”. Co to v praxi pro festival znamená?
H. N.: Pro nás to znamená, že přípravami festivalu prochází nit, která mnoho věcí inspiruje a spojuje. Je to důležitá linka, která ovlivňuje výběr umělců, způsob jejich prezentace, grafiku, tón komunikace a podobně. Ne vždy je ta linka vidět přímo, ale my na téma myslíme hodně a pomáhá nám utvářet určitou identitu či charisma daného ročníku. Ve finále je přinejmenším mezi řádky cítit skoro ve všem. Pokud jde o idoly, zajímá nás mimo jiné zbožštění jako mediální zkratka, která mnohdy záměrně zakrývá přirozené lidské chyby, nadhodnocuje talent, nedoceňuje pracovitost a podobně. Idolizace umělců je demotivující, protože vyvolává pocit, že se jim člověk nemůže přiblížit. Snažíme se proto poukázat na to, že jsme všichni lidé z masa a kostí, dokonalost neexistuje a není ani žádoucí. Chyby jsou často na začátku tvůrčích procesů, které vedou k jedinečným dílům. Kdo se je bojí dělat, nic nového nevymyslí.
Jestliže má festival téma, projeví se to především ideologicky či dramaturgicky, nebo tuto skutečnost komunikujete také s oslovenými hudebníky a jinými tvůrci?
H. N.: Řada z pozvaných interpretů s tématem přímo souzní. Je to třeba případ Roots in Heaven, Pact Infernal (už kvůli jejich utajené identitě) nebo Laurel Halo, která se v duchu našeho tématu nedávno vyjadřovala v rozhovoru pro Crack Magazine. Je to ale i příklad Clarka, který se na Lunchmeat Festival vrací s experimentální show, zahrnující dvě tanečnice a originální light design.
V. K.: Byli bychom rádi, kdyby se nám v budoucnu dařilo více zapojovat do her s tématem i umělce. Je to určitě náš záměr, ovšem je to poměrně náročné na čas a komunikaci a zatím se nám to v té míře, do které bychom témata chtěli vytěžit, nedaří realizovat. Otvírání nových témat a jejich důkladné propírání je spolu s rozvíjením doprovodného programu určitě něco, na čem bychom chtěli zapracovat.
Je festival jakousi vlajkovou lodí Lunchmeatu, završení celoročních idejí a sdružení různorodých aktivit studia? Má být Lunchmeat nejen audiovizuální, ale také svým způsobem vzdělávací?
V. K.: Festival je vrcholem naší každoroční práce. Realizuje se na něm a s přípravami pomáhá většina lidí, která s celoročním chodem Lunchmeatu nějak souvisí. Vzdělávací přesah festivalu se snažíme rok od roku více akcentovat. Mám teď na mysli nejen Symposium on Digital Arts, výstavu, která je přístupná zdarma, nebo permanentní projekce ve veřejném prostoru, které letos na Stalinu běžely dva měsíce. V září jsme představili vzdělávací platformu <input>, která je součástí festivalu a která nabízí možnost alternativního vzdělávání studentům a profesionálům v nových médiích a příbuzných oborech. Jedná se o sérii workshopů, přednášek a kreativních výstupů (performance, výstav, a podobně). Každý z pozvaných lektorů se představuje ve třech zásadních rolích, což přináší možnost spojit teorii, praxi a inspiraci uměleckým zážitkem. Doufáme, že série <input> bude mít úspěch a na jaře na ni budeme moci navázat.
Jde hudební dramaturgie Lunchmeatu až tak daleko, že na sebe jednotlivá vystoupení výrazněji navazují či reagují? Nebo jde výhradně o autonomní sety, fungující především v rámci vymezeného prostoru?
K. P.: Jde o autonomní sety, ale celkovou dramaturgii promýšlíme tak, aby spolu jednotlivé akty souvisely a doplňovaly se. Týká se to hlavního programu na obou stagích, ale také festivalu jako celku. Každý rok se snažíme zařazovat showcasy světových labelů. Letos jsou to GQOM OH!, Diagonal, Visceral Minds Stage a Stroboscopic Artefact/Oblivious Artefacts. Posledně jmenovaní mají své zástupce nejen na hlavních večerech, ale také na výstavě Editions of Light a Symposium on Digital Arts.
Hlavní dějství festivalu se odehraje ke konci října, předchází tomu ale „Outdoor”, „Exhibition” a „Symposium”. Je zřejmé, že si informace dávkujete s rozvahou, šlo by však už nyní nastínit, co finále předchází?
V. K.: Výstava běží čtrnáct dní v Holešovické šachtě. Permanentní outdoorová videogalerie LumiWall letos promítala od srpna do září a představila sedmnáct umělců a jejich vizuálních intervencí na podstavec bývalého památníku Stalina na Letné. Dvoudenní Symposium on Digital Arts v Café Jedna svým způsobem uvádí první dva hlavní večery. Blíže představí letošní umělce, reagovat bude také na letošní festivalové téma a dotkne se současných trendů a možného vývoje audiovizuální scény. Program sympozia moderuje Peter Kirn, zakladatel portálu Create Digital Music (cdm.link) a poprvé chystáme také jeho živý internetový přenos.
Jedním z mnoha vystupujících umělců bude britský producent Powell, jenž odprezentuje svou show k novému albu New Beta poprvé naživo. Dočkáme se během letošního ročníku více světových premiér?
K. P.: Kromě Powella bude letos světovou premiérou ještě vystoupení Roots in Heaven. Ale například u Bena Frosta jde teprve o druhé vystoupení v rámci tour s novým projektem. To samé platí i pro kolaboraci Visionist + Pedro Maia. Každý rok navíc usilujeme o to, představit na festivalu několik commissioned projects, z nichž některé spadají do kategorie světových premiér. Letos je to například spolupráce Pact Infernal a Cycles. Mezi commissioned projects patří také společný set Rrose a Orkhana Mammada. Lunchmeat je myslím unikátní hlavně v tom, jak kurátorsky zpracovává spojování hudebníků a vizualistů. Nejde jen o hledání ideálních párů, ale pokud možno o iniciaci nových spoluprací, které mají potenciál nebýt jednorázovým projektem, ale pokračovat v budoucnu.
K. P.: Těžko jmenovat konkrétně. Obecně jsou to audiovizuální události, které sledují scénu a nabízejí kvalitní obsah, mají výrazný dramaturgický a kurátorský rukopis, nebojí se experimentovat a hledat nové cesty. Celková dramaturgie a také dramaturgický vývoj v rámci jednotlivých večerů je pro nás mimořádně důležitý. I proto představujeme program na dvou stagích a také letos mimo jiné na začátek zařazujeme projekty, ve kterých je zdůrazněna hudební část – tento přechod ze tmy do světla by měl vyzdvihnout později zařazené, vizuálně okázalé sety.
Dle zveřejněného programu to vypadá, že celou akci uzavře v sobotu, respektive v neděli ráno M.E.S.H., zároveň jako jeden z mála nezahraje live set. Chystá i přesto něco speciálního? Případně, je v programu nějaký bod, který by se dal nazvat vyvrcholením? Zjeví se Yves Tumor a roztaví Veletržní palác na atomy?
K. P.: Každý ze třech festivalových dní má svůj program a není možné mezi nimi hledat jedno vyvrcholení, a to i z toho důvodu, že se v návaznosti na letošní téma snažíme jít proti zaběhnutému konceptu headlinera a zbytku lineupu. I proto uvádíme na plakátech interprety v abecedním pořádku a stejným fontem. A kdykoli refreshnete náš web, změní se náhodně pořadí umělců v hlavním výpisu. Věřím, že každý z festivalových dní bude mít hned několik takových vyvrcholení, lišících se co do vkusu a osobních preferencí každého z diváků. Co se přímo M.E.S.H. týká, proslýchá se, že v době konání festivalu bude vydávat nové album. To jsou ale jen dohady, takže si musíme počkat, co nám na festivalu skutečně zahraje.
Lunchmeat Festival 2017, Praha – Veletržní palác, 19.–22. 10. 17
