Berlín, Donau, Hyperreality, Praha, dokonce loňské krýpko. Prostě těch příležitostí bylo za poslední rok asi tisíc miliónů. Každopádně, teď jsem se k tomu konečně dokopal a vpálil si to i s youtuberským supportem.
„Do we even deserve this?“ ptají děcka v komentářích. Já myslím, že jo. Už jenom za to, že jsme přežili Priests, kterým se svou absolutní nezajímavostí vyrovnal za ty tři dny snad jen IMAABS. Švédští teenageři brečeli na pódiu, i přes autotune, vskutku přesvědčivě. „All I wanna see is 1080p but reality keeps me on 240p,“ věřím. Amnesia Scanner a DJ Earl taky spoko.
Čas vystoupení Yvese Tumora, na kterého jsem se hypoval asi rok a bylo jasné, že už kvůli tomu to nemůže dopadnout dobře, se během pátku a soboty měnil asi tak dvacetosmkrát, přičemž jsem snad někde viděl napsanou i variantu se dvěma sety v různé dny, i když levé varle bych za to do ohně nedal.
Yves Tumor, Creepy Teepee, gif: Libor Galia
„Holba, lepší než nic“ – velká pravda. Jestli to platí i u Smuteční slavnosti, to nemůžu posoudit. Jakkoliv jsou to docela fešáci, tak jim prostě denní světlo nesvědčí. Ten problém je možná jenom ve mně, ale jsem přesvědčen, že v noční sauně – aka na klubové stagei – by to bývalo fungovalo víc. Komu to venku slušelo splendidně byl Mykki Blanco: dat performance. Kitana si jaksi zapomněla naostřit vějíř.
Princess Nokia, Creepy Teepee, gif: Libor Galia
Tma, vedro a bordel. Nemohlo to dopadnout dobře, tak to dopadlo ještě líp. Hahaha! Penetrační rachot na hranici únosnosti; vokální výbuchy agónie a totální trans; sedmý kruh pekla a purgatorio z Turína. Hmatatelné a ryzí. Díky, Seane!
Epochální konec světa, který si v ničem nezadal s Death Grips, nebo Babyfatherem. Takhle to chci vždycky. A dostal jsem to hned další den. The Empire Line. Techno, noise, plech ve stropě a koupel v potu s příchutí bohemky. Brut samozřejmě. Stoický Stadsgaard a proti němu rozběsněný Isak Hansen. Vysmátý Varg koriguje BPM a vše je v pořádku. Tom nejlepším.
Creepy Teepee 2017, Kutná Hora – Vitamína, 7.–9. 7. 2017