Dvojice Přidalových nezná meze, blízký je jí princip DIY, na pestrosti brněnské scény se podílí v obou směrech. Výtvarné umění, poezie, hudba anebo raději všechno najednou. Rozhovor jsme vedli s ohledem na právě probíhající brněnskou výstavu. Name of My Dog is Erich Fromm přenáší jejich virtuální svět do prostorů Galerie TIC, tam symbolicky setrvá do 23. dubna. Osobitě fungují na sociálních sítích, přitom něco jako „fanpage“ člověk nenajde. Bára a Tomáš Přidalovi alias Bubu BubleGum a Warren S. Milk odhalují některá svá zákoutí, leč aura tajemství přetrvává. Na otázky odpovídají zpravidla svorně.
Vaše současná výstava se jmenuje Name of My Dog Is Erich Fromm. Proč právě tento myslitel, respektive k čemu pojmenování výstavy odkazuje?
Erich Fromm nás zaujal svým modelem nové společnosti. Zajímá nás jeho teorie možnosti volby cesty. Název výstavy je automatický text obsažený v jedné z Tomášových kreseb. Fotografie a kresby jsou často inspirovány nějakým osobním partnerským rozhovorem. Řešili jsme jména psů, aby byla krátká a znělá a připomínala něco, co je nám blízké. Shodli jsme se na jménech Fromm a Reich – jejich myšlenky jsou pro nás zásadní. Tomášův současný cyklus kreseb, na kterém pracuje, je inspirován právě Wilhelmem Reichem, který vynalezl přístroj určený k regulaci počasí (ovladač mraků). Přístroj byl použit a fungoval. Toto téma je zpracováno ve videu Kate Bush k songu Cloudbusting, kde Reicha hraje náš oblíbený herec Donald Sutherland.
Tvoříte spolu, nebo upřednostňujete „každý zvlášť”?
Naše práce je významově hodně propojená, i když se jedná o samostatné celky. Obaly na kazety, plakáty a podobně děláme vždy společně. Kresby nebo fotografie většinou zvlášť. Část vzniká tak, že jeden z nás reaguje na práci toho druhého. Tak právě Name of My Dog Is Erich Fromm zahrnuje instalaci kreseb spojenou z šesti cyklů (např. Dorsiflex Critical Review, My Garage Is Very Large, Christmas Trees) do velkého celku, originály ilustrací z knihy Pikantní poldové a dále kresby z připravované knihy Awaiting User (vyjde v nakladatelství Addnoise). Bářina fotografická interpretace básně Malíř od Františka Hrubína je v rovině určité nadsázky právě reakcí na Tomášovu část.
Možnost vystavovat vám byla nabídnuta Galerií TIC, konkrétně kurátory Marikou Kupkovou a Petrem Kamenickým, když se hledal tvůrce úzce spjatý s lokální kulturou, jehož tvorba zároveň není provinční; který příliš necirkuluje v programech jiných výstavních institucí, ale současně nabízí přesvědčivá umělecká sdělení. Jak k tomu došlo?
Výstava probíhá v rámci Týdne výtvarné kultury (TVK), jehož letošní motto je „Napiš obraz”. Pro spojení obrazu a textu se Tomáš hodil, protože kromě toho, že kreslí, napsal devět knížek poezie. Také ilustroval věci jiných autorů (např. O princi Čekankovi od Patrika Ouředníka, Kominické lodě od Ivana Wernische nebo Taťka je zase opilej od Dušana Čatera). Navíc je absolventem výtvarné výchovy PdF. Spolupráce s kurátory pro nás byla podnětná a vzrušující, vykouřili jsme společně hodně cigaret. Náš dík galerii je zakódován v objektu vystaveném v části Kabinet. Plakát k výstavě navrhla Linda Dostálková (za to ji v létě vezmeme v Holandsku k moři na výlet s piknikem).
Výstava je zařazena do programu sedmého ročníku TVK, jehož cílem je zvýšit zájem široké veřejnosti o výtvarné umění. Jde přitom o jedinou akci svého druhu v ČR. Jak vnímáte vztah Brňanů k výstavám a galeriím?
Obecně to nedokážeme posoudit. Na vernisážích je vždy plno a k výstavám je spousta doprovodných akcí, galerie aktivně vstupují do veřejného prostoru, děje se toho víc než dřív a za větší účasti, tak tipujeme „stále kladnější”. Za sebe: milujeme malé galerie jako třeba Tvar, výstavy v kině Art nebo galerii Umakart, kdy nemusíte chodit „do galerie” a výstava vás buď míjí, nebo zastaví. Nedávno jsme si šli pro pizzu po ulici, kde se tato galerie nachází, a byl tam výstup (záznam) performance Uvnitř / (c) merry. Stáli jsme před výlohou Umakartu a četli, až jsme úplně na tu pizzu zapomněli (a přitom je to nejlepší pizza v Brně z bistra La Speranza, máme k ní kladný vztah až nekonečně).
Heslo „napiš obraz” jakoby obohacujete ještě „… hudbou”. Promítla se tato renesančnost i do vaší výstavy?
Video na výstavě obsahuje nahrávku Deceased Squirrel On The Phone (DSOTP) s názvem Mrtvé prázdniny uzdravují pomalu. Instalace v zadní místnosti (objekt + video) má stejný název a může být dalším příkladem reakce jedné věci na druhou. Ve výstavě je kresba kokonu s řasami, která obsahuje nápis „Dead Holidays Heal Slowly”. Objekt vedle videa je interpretací této kresby, zároveň má však svou další vlastní rovinu, která se k němu vztahuje. Na videu je oko dívající se přes otvor mušle, ve kterém se objevují právě řasy. Objekt na stojanu z určitého úhlu pohledu představuje krajinu u moře, našité řasy simulují trsy suché trávy. Text nahrávky je právě o moři a mrtvých prázdninách. Je o pomalém uzdravování se z nějaké hraniční osobní zkušenosti. O tom jsou i fotografie a video v malém prostoru. Na videu v něm je zobrazen náš kocour měnící se v Rorschachův test.
Tento měsíc vrcholí i showcase festival Itch My Ha Ha Ha, který je zastoupen především na ose Kabinet Múz – Praha / Fórum pro architekturu a média. Skleněná louka nadále představuje nezávislé skupiny, na AlterEchu jsme vedli rozhovor s Bukym ohledně AVA a pořádání koncertů na netradičních místech… Jeden by řekl, že v Brně neví, kam dřív.
Festival IMHHH je skvělej! Obdivujeme všechny, co se na něm podílí. V jeho rámci se moc těšíme na koncert OvO. Tomáš měl kdysi v Boru s jejich bubeníkem vtipnej rozhovor právě o festivalech. Skleněná louka je naše srdíčko (ABBA tam začínala a navíc bydlíme pár metrů od klubu). Na Rumišti jsme nebyli, ale známe „barák” z doby před Bukym a je to krásné místo. Doufáme, že tam nějakou AVA akci navštívíme co nejdřív. Dění na brněnské hudební scéně je super, koncerty pořádají většinou kamarádi, takže jak můžeme, jdeme na koncert, abychom se s nimi potkali a u toho slyšeli zajímavé kapely.
Když máme mluvit o konkrétních skupinách, koho doporučíte z domácí scény?
Z těch přímo z Brna milujeme nejvíc No Fun at All in the House of Dolls [Czech It: NFAAITHOD – pozn. edit.], ti jsou temní a rozkošní, a Dirty Picnic, kteří nedávno vydali skvělou kazetu s názvem Soft Cut. A pak taky Jack Jack, což je nekompromisní světová hlukovka, a Enten Og Eller, razantní noise-hardcore s přesahem do psychologie, kapela člena naší Astral Bubble Booking Agency (ABBA).
ABBA, vaše promotérská skupina. Jednu dobu jste chrlili jeden koncert za druhým, dnes o vás už tolik slyšet není.
ABBA za dobu své existence udělala kolem stovky koncertů, převážně v Boru a na Skleněné louce. Spolupracovali jsme mj. s A.M.180 (U.S. Girls, Slim Twig, Jef Barbara), Brokolisem (Pontiak, Arboretum), AVA (Yowie, Staer) nebo Noise Mafia (tři ročníky festivalu NOISE IS NOISE). Nově spolupracujeme s galerií Tvar (Upfall). ABBA jsou dva páry (stejně jako ta švédská kapela), a to my a Marciniakovi (Rafal s Magdou). Nachází se ve stádiu, kdy jsme vzhledem k časové náročnosti jiných věcí omezili činnost na pořádání koncertů pouze pro přátele, zatímco Marciniakovi se zaměřují na realizaci venkovních akcí. Rafal má zvláštní smysl pro hledání zajímavých míst. Objevil nefunkční zavlažovnu uprostřed rozkvetlého slunečnicového pole nebo naposledy starou olejovnu na vlakovém nádraží, kde proběhla část křtu splitu kapel Enten Og Eller a Hlinomaz. Plány v tomto směru jsou takové, že se hledá na červen místo venku pro koncert kapel Don Vito a Les Spritz.
A závěrem, během rozhovoru jsme se už dotkli toho, že máte společnou kapelu, byť na plnohodnotné album se stále čeká. Kdy se můžeme těšit na něco nového?
Co se týče nahrávek, DSOTP je takový minimalcamp, tři songy na kompilacích ve Francii, Skotsku a Itálii (jsou hodně lo-fi, teď hrajeme jinak). Minulý rok jsme nahrávali ve studiu Subsonic, v současné době mícháme materiál na kazetu s Bobbym, kytaristou kapely Low Sea. Bobby míchá velmi dobře a velmi pomalu. Náš kamarád Imran Khan z kapely Upfall nám po svém posledním českém koncertě radil, ať jsme trpěliví. Tak jsme trpěliví. Až kazeta vyjde, pošleme ji do Kambodži našemu společnému kamarádovi Saphy Vongovi z kapely Lafidki. A až si nahrávku pustí, určitě udělá DSOTP v Phomphenu koncert ve svém klubu/galerii LOP LOY. Tam už budeme hrát úplně jiné věci, než jaké jsou na kazetě, protože zatímco Bobby velmi dobře a velmi pomalu míchá, my máme nové songy, které hrajeme raději. Nejvíc ten, kde zpíváme společně:
Moje křeslo je sníh
když klesáme dolů
nad tvými vlasy
které se nikdy nedotkly země
Bara a Tomáš Přidalovifoto: Libor Galia
